Nadechnout se nad hladinou 7

4. únor 2017 | 07.00 |
› 

Varování: Yaoi! 18+!
___________________

"Ne, neříkej mi ani ve snu, že bys-..." začal Makoto, zatímco se jeho hlas měnil na naprosto zlostný a on rudl vztekem. "Nechceš mi doufám naznačit, že jsi zvedl hovor, přestože jsi moc dobře věděl, že když mi tohle pako volá tak brzy, tak to nebude jen pro srandu králíkům, že ne?" Hiroki nejistě polkl a podíval se rychle před sebe, dělajíc, že ho neslyšel. "Hiroki!" oslovil ho Makoto zlým hlasem.
"Spal jsi!" rozhodl se Hiroki protestovat, jako dítě, ale co mu taky zbývalo. Prudce se postavil. "To mi tak málo věříš, že mi nemůžeš ani do očí říct, co se stane? Že se to musím dozvídat zrovna od Tatsuhira?"
"V první řadě bys neměl strkat nos někam, kam-..." začal Makoto prudce, ale Hiroki ho přerušil.
"No tak jsem to slyšel! Dřív nebo později bys mi to musel říct i ty sám. A navíc i má vedoucí by mi to taky řekla rozhodně dřív! Myslíš si, že mi nepřišlo divné, proč mě zničehonic poslala na dovolenou? A všechny ostatní taky?" nyní už Hiroki křičel.
Tatsuhiro ty dva tiše sledoval a možná litoval, že to téma nadhodil. Nechtěl způsobit hádku mezi nimi. Zpozorněl, když Hiroki prudce zasunul židli ke stolu a rychlým krokem odešel, zatímco ho Makoto následoval, vyčítajíc mu jeho tvrdohlavost. Hiroki před ním práskl s dveřmi a zamkl se. Makoto bušil a vztekle kopal do dveří.
Najednou jeho kopání ustálo, když ho Tatsuhiro chytil za rameno.
"Co je na tom pravdy?" zeptal se Makoto pokojně.
"Kdybych věděl, že je to on, ihned bych zmlkl," řekl Tatsuhiro popravdě. "Ale vzhledem k tomu, jak zareagoval, tak to je bohužel pravda."
Makoto vzteky udeřil do dveří znovu, až Hiroki za nimi trochu nadskočil.
"Zkus mu klidným, KLIDNÝM hlasem říct, aby vylezl. Promluvte si jako normální lidi. Budeš toho schopný?" zeptal se Tatsuhiro.
"Pokud ti předem budu moci jednu vrazit, pak možná ano," řekl Makoto upřímně. Tatsuhiro převrátil oči a povzdychl si.
"Myslím si, že Hiroki právě teď ze všeho nejvíc potřebuje podržet, ne abys na něj řval, jako na malého spratka," řekl mu vážným hlasem. "I on tady vždycky je, když potřebuješ. Když jsi na dně, dělá všechno proto, aby ses zase rozesmál co nejdříve. A upřímně – pokud Váš vztah ohrozí tahle malá hloupost, jak budete schopni spolu i nadále žít?"
Makoto mlčel a rozetnul pěsti. Tatsuhiro ho pochválil za první správný krok a sám tiše zaklepal. Zeptal se Hirokiho, zda může dovnitř. Hiroki chvíli mlčel, ale na druhé oslovení se už ozval, že Makoto nyní nechce vidět.
"Mohu tedy dovnitř já?" zeptal se Tatsuhiro. Hraní prostředníka mu nyní celkem šlo. Slyšel odemknutí zámku. Pootevřel dveře Makotovi a poukázal mu rukou, aby vešel dovnitř. "Hlavně nevybouchni. Uvědom si, že jeho povinnost není zůstat s tebou. Lehce ho můžeš ztratit," připomněl mu smutnou pravdu. Makoto mlčel a tiše vešel dovnitř, zavírajíc za sebou dveře, aby měl se svým manželem trochu soukromí.
Hiroki seděl na zemi vedle dveří a zklamaně se díval do země.
"Promiň," zašeptal skoro neslyšně. Makoto se posadil vedle a pohladil ho po hlavě. "Nesnáším, když se dokážu naštvat kvůli takové pitomosti."
"Není to pitomost," řekl Makoto a přitiskl ho k sobě. "Měl jsem ti říct, že plánujeme skoupit celou oblast. Chtěl jsem, aby se to tomu koupališti vyhnulo. Můj návrh zamítli. I když jsem se snažil najít okliku, jak..."
"Prosím," přerušil ho Hiroki. "Nemluv o tom. Dřív nebo později... bych tam stejně skončil. Už bych to napětí nejspíš nevydržel."
Makoto ho přiměl, aby se na něj podíval, a políbil ho na čelo. "Hněváš se hodně, co?" zeptal se s menším úsměvem. Nakazil jím i Hirokiho.
"Hodně," souhlasil mile a opřel se o svého manžela. Makoto mu stiskl ruku pevně v té své větší a nepouštěl ji. "Ale není pár, který by se sem a tam nepohádal nebo si nedělal naschvály."
"Každého to jednou potká," souhlasil Makoto spokojeně. Hiroki ho nechal, aby mu vlasy rozcuchal ještě víc.
"Necuchej mi vlasy, potom je nerozčešu," ozval se pobaveně. Makoto se ušklíbl, ale nepřestával. "Baví tě to hodně?"
"Neskutečně," usmál se jeho manžel.
"Tak to je můj konec..."
"Ani bych neřekl," nesouhlasil Makoto a zvedl Hirokiho, aby si ho dal do klína jako dítě. "Spíše úplně nový začátek."
"Toho jsem se obával," zasmál se Hiroki. Něžné zaklepání je oba vyrušilo. "Nesmíš!" zareagoval Hiroki ihned a Makoto se na něj ušklíbl.
"No se podívejme; štěně se učí štěkat," řekl s úšklebkem.
"Hm... Pochválíš své štěně?" zeptal se Hiroki koketně.
"Vždycky," odvětil Makoto bez váhání a dravě si přivlastnil jeho ústa svými. Když se opět ozvalo zaklepání, přerušil polibek a řekl: "Hele, Tatsuhiro! Dneska si beru volno! A jestli nepřestaneš otravovat, nakrájím tě do suši a začnu tě prodávat!"
Tatsuhiro chvíli mlčel. "Stačilo říct, že chcete mít sex," řekl bez obalu a Hiroki zrudl. "A volno ti nezařídím! Takže naklusáš do práce v přesný čas! Mějte se, vy dva. A nedělejte moc hluku!" káral je přes dveře, než do nich Makoto udeřil. Oba slyšeli zabouchnutí vchodových dveří a Hiroki si mohl konečně oddychnout.
"Asi mu vážně zakážu sem chodit bez povolení," pousmál se Makoto.
"To bys měl," souhlasil Hiroki a opřel se o jeho hruď.
"Měl bych odčinit tvé trápení kvůli mé sobeckosti? Měl bych se ti omluvit, že jsem nasával s Tatsuhirem místo toho, abych si s tebou užíval naše výročí?" zeptal se Makoto a Hiroki se na něj zaujatě podíval. Chvíli dělal, že přemýšlí, než se ušklíbl a pevně ho objal.
"Jen tak se tě nepustím, takže bys měl začít rychle hledat kleště, jak se mě zbavit, nebo se na tebe přilepím, jako klíště!" vyhrožoval mu žertovně.
"Myslím si, že s tebou žít jako s klíštětem dovedu," dloubl do něj Makoto spokojeně. "Možná kdyby ses chytil o něco silněji, donesl bych si tě do ložnice."
"Máš divné nápady," prohodil Hiroki, ale pevně ho stiskl s úšklebkem. K jeho překvapení se Makoto zvedl a skutečně ho do ložnice odnesl. Povalil ho na postel a chvíli jen tak pozoroval, než se k němu snížil, aby ho letmo políbil na nos. Hiroki nakřenil nos a tím Makota rozesmál. "Co je na tom vtipného?"
"Nic, jen pořád nechápu, jak sis mohl vybrat takového šílence, jako jsem já," řekl Makoto s vášnivým pohledem v očích.
"Protože jsem sám šílenec," odvětil Hiroki ihned, natáhl se pro jeho tvář a stáhl ho k sobě, aby mu ukradl další vášnivý polibek. Makoto se jeho činu nebránil.
"Připrav se na brzké, probdělé ráno," řekl mile. "Protože se rozhodně nehodlám zastavovat v polovině."
Hiroki se uculil. "Můžeš začít," provokoval ho. Makoto jeho svolení nepotřeboval. I kdyby protestoval, vzal by si ho. Slíbil mu, že tentokrát ho už nic nevyruší. Sotva to dořekl, rozezvonil se mu mobil. Hovor ihned ukončil a mobil někam zahodil. Hiroki měl blízko ke smíchu.
"Myslím to vážně," řekl Makoto hrozivým hlasem a kousl ho do krku. Hiroki ho zatahal za vlasy.
"Nekousat a nedělat cucfleky," připomněl mu.
"Kašlu ti na zákazníky, stejně teď nepracuješ," odvětil spokojeně a sundal ze svého manžela vrchní díl šatu.
"To ale neznamená, že si mě musíš pořád značkovat," zabrblal Hiroki a našpulil pusu. Makoto ho letmo políbil.
"Nestěžuj si pořád," pokáral ho. Hiroki se posadil a knoflík po knoflíku sundával Makotovu košili, líbajíc ho na obnaženou kůži. Makoto si ji sundal z ramen sám a zahodil někam do prázdna. Tentokrát ho Hiroki pokáral, že on si ji žehlit nebude. Makoto mu přejel prstem po rtech. "Můžeš mě to potom naučit," řekl jen, než Hirokiho políbil, převážil a uvěznil pod sebou.
Hiroki ho však překvapil, když mu řekl, že si má lehnout. Makoto nejdříve zamrkal, ale nakonec si lehl vedle něj. Hiroki mu sundal zbytek šatů a promnul jeho pomalu tvrdnoucí úd, který v jeho ruce zaškubal.
"Máš studené ruce," řekl Makoto nespokojeně. Hiroki se ušklíbl a snížil se, aby Makotův úd olízl. Vysloužil si tak jeho náhlé zavzdychání, když si jeho úd vložil do úst a hladil přitom jeho varlata. Makoto mu sevřel vlasy mezi prsty, zatímco se z jeho úst linulo vzrušeně jeho jméno. Hiroki ho škádlil pomalým a rychlým tempem, střídajíc se každou chvílí. Makoto však neprotestoval – věděl, že Hiroki by ho nikdy jenom neškádlil.
Už byl skoro na pokraji svých možností, ale Hiroki najednou přestal. Když se na něj podíval, viděl vášnivou jiskru v jeho očích. S radostí mu pomohl z těsných kalhot pyžama a naslinil si prsty. Nejdříve svého manžela musel připravit, aby mu neublížil. Oba se však drželi už jen z posledních sil. Když měl Makoto po chvíli jistotu, že je Hiroki připravený, položil se na záda a nechal ho na sebe vysednout, zatímco si mnul svůj ztopořený úd.
"Připravený?" zeptal se mile. Hiroki přikývl a pokáral ho, že to nedělají poprvé. Chtěl ještě něco dodat, ale zarazil se v půlce věty, když do něj Makoto rychle pronikl. Pomalu vydechl a opřel se mu o hruď rukami. "Copak jsi říkal? Neslyšel jsem tě," ušklíbl se Makoto a vyplázl na něj jazyk.
‚Mamlas,‘ pomyslel si Hiroki s menším úsměvem.
Přidržel si ho u sebe a znovu přirazil. Hiroki ho obdařil káravým pohledem, že má jen ležet a užívat si. To však Makota nebavilo a provokoval ho třením jeho údu.
"Proč jsi zpomalil?" zeptal se s úsměvem. Hirokiho tím však nerozhodil. Místo toho byl Makoto překvapený, jak se jeho tempo rázem změnilo. Makoto to dlouho nevydržel a hluboko do něj přirazil a naplnil ho svým semenem. Rozhodně nehodlal nechat Hirokiho pozadu a pozorně třel jeho úd po celou dobu svého orgasmu.
Když ho i Hiroki potřísnil lepkavou bílou tekutinou, hluboce ho políbil, tahajíc ho za vlasy, než se sám odtáhl a pravil:
"Vypadáš neuvěřitelně sexy, když jsi nahoře."
Vysloužil si pohlavek a nádavku od Hirokiho. Chvíli na něm jeho manžel jen tak ležel, než z něj Makoto pomalu vyklouzl a přivinul ho pořádně k sobě.
"Díky bohu, že máš volno. Teď bych tě rozhodně už nepustil," řekl popravdě. Hiroki se na chvíli zasmál a přitiskl se na svého manžela o to víc. Makoto svůj stisk ještě zesílil a držel Hirokiho pevně u sebe.
Po chvíli, když poslouchali tlukot srdce toho druhého, se rozezvonil nejdříve jeden budík a potom hned druhý. Hiroki je spěšně vypnul a zanadával na bolest. Makoto se jen rozesmál, schytal káravý pohlavek.
"Nemrač se, lásko, nesluší ti to, budeš mít vrásky," řekl veselým hlasem a opět si k sobě Hirokiho přivinul a lísal se k němu jako kočka.
"Přišel jsi pozdě," připomněl mu Hiroki škodolibě. "Takže se připrav na pořádný trest."
Makoto se zazubil a pravil: "Trest, že zůstaneš se mnou v posteli celý den, by mi vyhovoval ze všech nejvíce."
"Jenom to ne!" zasmál se Hiroki, než ho Makoto umlčel dalším hlubokým polibkem, přestože jeho smích miloval.

O týden později...
Hiroki utíkal po schodech rychle dolů, málem vrážejíc do zavřených dveří. Spěšně je otevřel a za běhu zvedl mobil.
"Promiň, zapomněl jsem ti říct, že jsem v noci rozbil budík," slyšel pobavený hlas Makota.
"Nepřej si mě, až se zase vrátím!" zakřičel Hiroki, než Makoto hovor ukončil. Hiroki se vztekal celou cestu do práce, hrabajíc v tašce, kontrolujíc, zda má všechno. Málem povalil na zem zákazníky, hned se jim omlouval a mizel za dveřmi.
"Fujiwaro, pozdě jako nikdy předtím!" prskala vedoucí zlým hlasem, jako nějaká podrážděná kočka, která syčela na kolemjdoucí lidi.
"Moc se omlouvám, paní!" volal za ní Hiroki, spěšně vbíhajíc do šatny, převlíkajíc se skoro za chůze ke své kabince. Když už byl převlečený, zarazil se při doteku svého prstenu. Prohlédl si, jak ho svíral mezi prsty. Nakonec skříňku zavřel, nechávajíc si prsten na prstě a vyběhl rychle ven, omlouvajíc se již čekajícím zákazníkům. Nemusel se ani dívat na svou službu – proč by tolik lidí stálo venku a čekalo? Protože jeden bazén nebyl otevřený.
Hiroki si zhluboka oddychl, když se všem pořádně omluvil.
Naneštěstí měl službu u bazénu spíše pro děti, takže mu to maminky i tatínkové dali pořádně sežrat, zatímco jejich malé ratolesti už plavaly a skákaly do vody, jako divé. Napsal Makotovi rozhořčenou zprávu, že mu neodpustí tento krutý žert. Makoto mu poslal jenom vysmátého smajlíka, div Hiroki nehodil mobil rovnou do vody. V čas se před hodem zastavil.
"Vidíš to taky?" zašeptala jedna dívka a ta druhá se zachichotala s ní. Hiroki se na něj zaraženě podíval. Jedna na něj ukazovala a ta druhá se smála ještě víc, zakrývajíc si ústa. Hiroki na ně zmateně zamrkal a mile se na ně usmál, mávajíc jim rukou s prstenem. Obě se ještě více zasmály a potom se potopily. ‚Co je na mě dneska tak vtipného?‘ pomyslel si Hiroki zaraženě.
"Že se nestydíte!" pokárala ho najednou jakási matka a zakrývala své malé dceři oči, která na něj už delší dobu civěla s otevřenou pusou. "Zakryjte se něčím proboha!" Potom hrdě odešla, tahajíc svou dceru pryč, která se smála, dívala se za ním a ukazovala na něj.
Měl snad špatně rozčesané vlasy? Využil chvíle, když šel kolem Natsuki, poprosil ho, aby na ně chvíli dohlédl. I Natsuki na něj civěl a mrkal, jako na chodící mrtvolu. Jen mu poděkoval a jeho zírání přešel mlčením. Když se dostal na záchodek a uviděl se, dostal neuvěřitelný tik do oka a dupaje do země okamžitě volal Makotovi. ‚To už přece nemyslí vážně!‘ pomyslel si, a když se blížil zákazník, schoval se do kabinky. Makoto měl hlasovou schránku. Napsal mu rozhořčenou zprávu: Jak sis to mohl dovolit?!
Po chvíli mu přišla zpráva: Jsi můj manžel. Líbí se ti? A smajlík, který na něj vyplazoval jazyk. Hiroki měl brzy k výbuchu. Skrývajíc se, jak jen to šlo, dostal se do šaten a hrabal se ve Ztrátách a nálezech, dokud nenašel šál. Zakryl si jím celý krk a ramena, kde nebyly jenom cucfleky ale také výrazné kousance. Celý zarudlý se potom vrátil na své místo, posílajíc Natsukiho, který na něj zíral víc, než předtím, rychle pryč, aby měl alespoň trochu hrdosti.
"Mám Vás pozdravovat od Kazukiho," ozval se Natsuki, než konečně odešel. Hiroki se zastavil uprostřed chůze a vybavila se mu tvář ryšavého muže přímo před ním. Zavřel oči. Ne, už se ho nebojí. Pokud se tady objeví, ví, co mu má říct. A pokud nepřestane... má tak milujícího manžela, který jistě nebude váhat mu to sám vysvětlit.
Zbytek dne byl trochu podrážděný, ale rozhodl se, že se nebude zbytečně rozčilovat. Byl to jenom žertík, který připočte Makotovi k jeho zítřejšímu trestu. Zkontroloval čas. Nechtělo se mu spěchat a tak nechal plavající rodinku, čítající pět členů dohromady, plavat v bazénu o trochu déle. Čtyři osoby a jedna malá, uvnitř matky. Když už se ale opravdu blížilo k večeru, jen velmi nerad zapískal na píšťalku, aby upoutal jejich pozornost.
Děti jen velmi nerady šly z vody ven, matka je musela spolu s otcem vynést. Omluvili se Hirokimu, že ho takovou dobu zdrželi.
"Ale kdeže," usmál se Hiroki mile. "Děti budou alespoň utahané a Vy jste si odpočinuli."
Matka mile přikývla a rozzářila svou tvář úsměvem. "Ještě jednou děkujeme. Určitě zase přijdeme!" mávala mu cestou do šaten. Hirokiho úsměv však trochu zmizel.
‚Kéž by to byla pravda,‘ pomyslel si. Bylo mu jasné, že tohle koupaliště tady už bude jen velmi krátkou chvíli. Makoto mu vyprávěl o tom projektu; rozsáhlé obchodní doby na úkor těch současných. A protože koupaliště je zadlužené, nemá jeho vedoucí na výběr.
Pozoroval hladinu vody v bazénu, jak se pomalu zklidňovala. Nějak se mu nechtělo opustit své dnešní místo. Smočil prsty na nohách v teplé vodě. Zavibroval mu mobil. Makoto mu vzkázal skrz zprávu, že ho přijde vyzvednout. Pousmál se. V tom případě má ještě pár minut volného času. Nakonec neodolal – i přestože věděl, že se zastaví kdesi uprostřed z vlastního strachu, neodolal vodě a ponořil se do ní. Potápěl se hluboko, nechávajíc své tělo unášet slabým proudem.
Pokud nebude na nic myslet, bude to v pořádku. Když pootevřel oči, zatímco plaval na zádech, a pozoroval strop, pousmál se. Tohle místo mu bude chybět. Doplaval až k okraji a nechal vodu, aby ho pořád unášela. Zarazil se, když spatřil něčí prsty od nohou a bradu. Podíval se pořádně nahoru a rychle se přehoupl zpátky na nohy, otáčejíc se za sebe. Kazuki se na něj mile usmál. Zpoza něj vykoukl Natsuki a pozdravil ho.
"Zapomněl jste na čas, pane Fujiwaro?" zeptal se vesele a zasmál se. Hiroki si v duchu oddychl, že je zde i Natsuki. Být jenom s Kazukim, netušil by, jak by to nakonec dopadlo. Natsuki mu pomohl z vody. "Víte přece, že bychom tohle dělat nemohli. Ale nebojte se..." přiblížil se k němu a zašeptal: "Občas to taky dělám, abych vydržel všechny ta uječené baby." Mile se na Hirokiho usmál, který si rychle zakryl krk a hruď šálem.
"Každý se potřebuje nějak odreagovat," odvětil mile, ignorujíc Kazukiho.
"Víte co? Kazuki šel prý okolo, aby mě vyzvedl," svěřil se Natsuki tiše, dívajíc se na svého přítele zpoza ramene. "Byli jsme na odchodu, ale on si Vás všiml, jak plavete v bazénu. Má skutečně dobré oči, že jo?"
‚Dobré oči?‘ pomyslel si Hiroki, než vešel do šatny. "Počkejte chvíli na mě," poprosil je a ujistil se, že zamkl. Pomalu vydechl všechen svůj strach pryč. Nic nemůže udělat, je tady přece za Natsukim. Usušil se a oblékl se do lehkého, volného trika. Zkontroloval si prsten na svém prstě a pousmál se.
Makoto ho stejně přijde vyzvednout, měl by jim říct, aby nečekali zbytečně. Zarazil oho, když slyšel, jak se dveře tiše otevřely. Nezamykal je právě před chvílí? Když je šel zkontrolovat, byly otevřené a Natsuki a Kazuki nikde nebyli. Nejspíš už šli, tím lépe pro něj. Zavřel dveře a vrátil se ke své skříňce. Ujistil se, že má všechno, a byl na odchodu.
"Jsi skutečně dobrý herec," zastavil ho chladný hlas a on cítil, jak se v něm všechno sevřelo. Nebyl schopný se podívat za sebe. "Vážně bych nečekal, že jen tak přejdeš to, co se stalo u Vás doma, nebo to, co jsem ti řekl..." Kazuki kolem něj prošel a zastavil se před ním, dívajíc se mu do očí se spokojeným výrazem. "Budeš zase utíkat a prosit svého manžela, aby mi promlouval do duše?"
Hiroki mlčel. Nesměl před ním couvnout...
"Do toho, zavolej mu," vložil si Kazuki ruce do kapes s úsměvem. "Rád si s ním zase promluvím."
"Nemyslím si, že by s tebou Makoto chtěl mluvit," řekl Hiroki tak klidným hlasem, jak jen to šlo, a chtěl kolem něj projít, ale Kazuki mu pevně stiskl zápěstí. Tak pevně, že to i jeho samotného překvapilo.
"Nedomluvil jsem," řekl Kazuki zlým hlasem a vrátil jedním ladným pohybem ruky Hirokiho zpátky před něj, div Hiroki nespadl na zem. "Máš strach? Měl bys mít," přikývl, jako nějaký maniak a usmál se. "Řekni... Jak moc by to mohlo bolet muže, jako je Makoto, kdyby zjistil, že mu je jeho manžel nevěrný?"
"Co-? Co to říkáš...?" zeptal se Hiroki. "Zešílel jsi? Nikdy jsem mu nevěrný nebyl!"
Kazuki se tajemně ušklíbl. "Ale to on přece neví, nebo snad ano?" zeptal se vesele. "Lidé strašně rádi věří tomu, co ostatní říkají. Proč to tedy nezkusit? Komu si myslíš, že by věřil, kdybych měl i důkazy?"
‚Důkazy?‘ pomyslel si Hiroki a všiml si, že Kazuki vytahuje mobil. Napadlo ho, co by byla jedna z věcí, kterou by ho přinutil udělat... Nesmí mu to dovolit. Využil chvíle a rozběhl se kolem něj. Kazuki se po něm natáhl rukou, ale nedosáhl na něj. Neváhal a následoval ho.
Hiroki se za sebe neohlížel. Věděl ale jedno – Kazuki byl rychlejší.
Byl už skoro u východových dveří, ale nestihl je otevřít v čas. Kazuki ho popadl za loket. Strhl ho k zemi a zabránil mu tak jakémukoliv útěku.
"Přestaň!" zakřičel Hiroki, kopajíc nohami, snažíc se zpod něj dostat. To však Kazukiho pobavilo ještě víc.
"Dlouho jsem čekal na tuhle chvíli," řekl Kazuki, jako maniak, a stěží polkl nahromaděné sliny, zatímco se zazubil. "A teď tě rozhodně nenechám utéct, ani kdybys o to škemral, Hiroki!"
Popadl ho za triko, div ho neroztrhal jedním prudkým pohybem.
Hiroki cítil v očích slzy. Měl strach. Nyní si skutečně přál, aby tady Makoto už byl. Aby ho přišel vyzvednout, jak mu nabízel. Pokusil se naposledy ryšavému muži vzepřít, ale bylo to zbytečné. Kazukiho ruka, která se pomalu posouvala pod Hirokiho oblečení, byla chladná, nepříjemná na dotek. A potom...
Ruka najednou zmizela zpod Hirokiho trika, pak už ani Kazukiho těžké tělo na sobě necítil. Zaraženě otevřel oči a pozoroval scénu před sebou.
Kazuki z něj sletěl po silné ráně, kterou utržil od Makota, který neváhal ani chvíli, následoval ho hned po dopadu a surově ho udeřil ještě jednou. A znovu a znovu. Chvíli na to se v Hirokiho zorném poli objevil i Tatsuhiro a něco mu říkal. On ho však nevnímal a sledoval Makota, který mlátil Kazukiho jako smyslů zbavený.
‚Makoto?‘ pomyslel si Hiroki.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře