Aréna smrti - Kapitola sedmá (1. část)

13. září 2015 | 07.00 |

Kapitola sedmá: Kdo nakonec zvítězí?

Rok 2015. Krvavé hry jsou v plném proudu. Počet mrtvých se blíží ke třem stům tisícům. Vyjednávači začínají být nervózní, protože všechnu zábavu jim sebere vždycky Giloba. Vězni z vyšších bloků, jako například C, B nebo A, jsou také neklidní. Moc dobře vědí, že tentokrát někdo zase zvítězí. První vítěz taky pokořil Vůdkyni a stal se její loutkou. Co se však stalo, že ho ovládla a ušetřila jeho život? Co se stalo, že ji Giloba nezabil, nebo proč ona nezabila jeho, když mohla? Tehdy to byl psanec. Nyní je to Vyjednávač. Co se tehdy stalo v bloku A? To vědí jenom oni dva, zbylí jsou mrtví. Ano, Giloba býval také jeden z vězňů, dostal do bloku A. Tam se něco stalo. Co?

   "Není už nic, co byste mohli udělat." usmála se Vůdkyně. "Váš konec byl už předem jasný. Neprojdete skrz poslední blok. To je prostě nemožné pro někoho, jako jste vy... V průběhu těchto her se podařilo jenom pár šťastlivcům přežít. V posledním kole jsme se střetli a všichni zemřeli. Jen opravdové výjimky se mohly radovat z toho, že ještě žijí doteď, jako mí sluhové."

   Vesele sledovala, jak se Zjizvení potomci a Moses dali do pohybu. Kráčeli v řadě vedle sebe. Usmála se. Beze strachu ve tváři, připraveni bojovat až do hořkého konce. Na hromadě mrtvých lidí seděl Giloba a očekával jejich příchod. Vesele vzhlédl. Pod ním byli další Vyjednávači.

   "Tak jste se konečně odhodlali přijít?" zeptal se vesele. Pohlédl na papír vedle sebe. "Máte štěstí. Můžeme vás zlikvidovat. Zbývá ještě jedna skupina a zbylých pět smí postoupit, víme? A Mosesi, tebe zabiju tak brutálně, až se i Bůh usměje nad tvou smrtí!" Olízl si rty. "Do toho, zkuste přes nás projít, stejně jako se o to pokoušeli tihle maniaci." Kopl do těl pod sebou a vstal. "Dokažte nám, jak jste se vy, začátečníci, mohli dostat až sem!"

0pt;line-height:115%">

   Země se rázem zatřásla. Něco zařvalo. "Tak akorát na zavolanou." zasmál se Vyjednávač. Z lesa se vynořil trojhlavý pes a ten všechny zarazil.

    "Pozdravte našeho umělého společníka. Kerberos přišel!" usmál se Giloba a posadil se. Tlamy zaštěkaly a hodily na zem těla mrtvých. Zelenému se mírně zvedl žaludek. "Řekněte, není to roztomilé štěně?" Moses zle zavrčel a rozběhl se proti němu. Kerberos skočil před Gilobu a štěkl jeho směrem. To však Mosesa nezaleklo a hnal se proti psovi před sebou. "Zabij je, Kerberosi." řekl Giloba vesele.

   "Bereš to příliš osobně." namítla Vůdkyně zle. "Ale jak se dalo čekat. Zvyšuješ laťku. Tak, jak jsem ti řekla. Čím vyšší blok, tím větší pravděpodobnost smrti. Příkaz jsi vzal doslova... Nejdříve ses jenom představil a nyní? Nyní si vezmeš dokonce i tu smrdutou potvoru." Lidé tleskali. Podívala se na ně. "Všechno ti povoluji, dokud je to bude bavit. A dokud je on bude sponzorovat..." Pohlédla na muže se zeleným šátkem.

   Kerberos zaslintal a pouze slinou srazil Mosesa k zemi. Slina byla lepkavá, také Mosesa poměrně dost dlouho zdržela. Jedna tlama ho však zvedla za nohu. Už to vypadalo, že ho spolkne. Vyhodil si ho do vzduchu a mlsně otevřel všechny tlamy. Začaly se rvát o to, která ho sežere. Moses nakonec dopadl na prostřední. To už zaútočily dvě další. Kously však prostřední tlamu, která je od sebe rozehnala. Moses byl ve vzduchu a vztekem zakřičel. Zapíchl svůj meč do Kerberovy hlavy, který zakňučel a zavyl. Giloba se zamračil. A když Kerberos máchal hlavami za strany na stranu, rozběhli se Zjizvení potomci kupředu. Děla z ran se už neozývala. To by museli pořád nakládat. Ozvaly se pokaždé, když zase někdo zemřel. Když zemřelo mnoho lidí, nanejvýš tři rány to oznámily. Na obrazovce se postupně objevovaly tváře lidí, kteří zemřeli. Rozpadali se a zase se za nimi tvořily další a další. Správci už nestíhali ani vyhledávat dokumenty zabitých lidí. Bylo jich mnoho.

   "Moses se jen tak nevzdá." pomyslela si Vůdkyně. "Když se konečně dostal z bloku G, nepromarní šanci postupovat kupředu za ostatními."

   Na zem pomalu dopadaly kapky krve. Zjizvení potomci utíkali kupředu. Kerberos okolo nich vrážel packy z bolesti, kterou mu způsoboval Mosesův meč, který měl zabodnutý v prostřední hlavě. Krev stékala příšeře po hlavě a on křičel bolestí. Země se otřásala. Moses se držel meče, aby nesletěl. Poklidně vzhlédl a podíval se za Gilobou, který se usmíval. Bylo mu jedno, co se stane s příšerou. Jeho oči ho hned prozradily. Zbylé dvě hlavy se ho snažily sundat, ale útočily jenom na prostřední hlavu, která trpěla a vyla z bolesti. Moses zapíchl meč o něco hlouběji a prostřední hlava zavyla vztekem. Pak příšera padla k zemi. Z očí prostřední hlavě stékal sliz, ale mohly to být i slzy. Pomalu se podíval očima na krev na své hlavě. Zbylé dvě hlavy mu začaly krev olizovat a vyly nad bolestí. Prostřední hlava stáhla celé tělo k zemi. Položila se na zem. Tiše se dívala na les před sebou. Její konec se pomalu blížil. Moses se držel meče a čekal. Krev stékala dolů po celé její hlavě v několika proudech. Zbylé hlavy jenom čekaly spolu s prostřední na její poslední vydechnutí. Moses přimhouřil oči.

   "Omlouvám se." zašeptal a vyndal pomalu meč. Rázem prostřední hlava ožila, prudce se zvedla a shodila ze sebe Mosesa. Zavyla bolestí a hned se vrhla proti Mosesovi, kterého odhodila stranou. Zjizvení potomci se ohlédli, to už po nich všechny tři hlavy zaútočily. Giloba se vesele rozesmál na hromadě těl.

   "Do toho!" zasmál se Giloba. "Přines, Kerberosi! Přines mi další těla, aby naše hora byla ještě vyšší!"

   Moses pomalu vstal, ale hned spadl na pravou nohu. Podíval se na ni. Podle hmatu poznal, že má natržený sval. Zle zavrčel a s temnýma očima se podíval směrem za příšerou.

   "Kerberosi!" řekl zle.

   Zase se cítil jako příšera ničící životy. Pod jedním skokem se země zatřásla. Udeřil ocasem o zem a stromy za ním se vyvrátily. Zavyl do země tak silně, že se i kamery otřásaly, některé dokonce i praskly nebo přišly o signál. Vůdkyně se usmála, a zatímco se ostatní vzdalovali, ona kráčela na svůj balkón, aby měla dokonalý výhled.

   "Hodný Kerberos." řekla vesele. "Sežer všechny ty špinavé hříšníky, kteří si nezaslouží být spaseni. Sežer je všechny, abych je už nikdy víckrát nemusela vidět. Sežer je, abys ty sám nemusel déle trpět. Očisti je ode všech hříchů a pohlť je, protože ty jsi náš Pán. Ámen."

   Usmála se. Stejně se usmíval i Giloba.

   "Spas jejich životy, Kerberosi!" přikázal mu Giloba vesele a chytil kytaru od jedné ruky. "A já jim očistím duše!""

   Se smíchem se rozběhl z hromady těl a následován zbylými Vyjednávači utíkal proti Zjizveným potomkům. Přestože se jmenovali Vyjednávači, s nikým nevyjednávali. Ptáte se, proč se tak jmenují? Před lety ještě uměli vyjednávat. Ale když z první generace přežil jenom Giloba, přestalo se vyjednávat a rovnou vraždit. Vyjednávači spadali přímo pod Vůdkyni. A té bylo většinou jedno, zda přežijí nebo ne. Proč se název nezměnil? Ujal se natolik, že i lidi se báli při pomyšlení, že se o věci postarají Vyjednávači.

   "Co to je za bestii?" zakřičela Černá zle.

   "Kerberos!" řekla Bílá a hodila proti příšeře dýku. Odrazila se. Druhou se mu však strefila do oka. Příšera zařvala bolestí a poskakovala na místě. Země se otřásala, až popraskala. Giloba s ostatními Vyjednávači v zádech k nim pomalu kráčel, beze strachu.

   "Pokud máš strach ze smrti, nemáš tady co dělat." usmíval se na ni Giloba. "Když se bojíš, že zemřeš, Vyjednávači ti rádi sjednají osobní schůzku se smrtí a zabijí tě dřív, než na ni vůbec budeš muset. Chceš sjednat schůzku a být očištěna, Bílá?"

   "Jdi do háje!" zakřičela Bílá zle.

   "Nikomu se nikdy nepodařilo zabít Kerberose!" pomyslel si Vyjednávač, když zkřížil meče s Fialovým. "Ani Moses, přestože je silný asi tak jako Giloba, nemá dostatek silné vůle, aby ho zabil."

   Kerberos skočil po Mosesovi, ale on toho využil a udělal mu na hlavě další jizvu. Kerberos zařval bolestí, z očí mu nepadal jenom sliz, ale také slzy. Krev se s nimi spojila. Prostřední hlava trpěla. Zbylé dvě se ji snažily ochránit před dalšími ranami, ale byly příliš pomalé. Kerberos se rozběhl pryč, otočil se a zase utíkal proti Mosesovi. Ten dal meč od krve vedle sebe a rozběhl se proti němu. Velikostní rozdíl byl obrovský. Přesto, když Kerberosovy hlavy zaútočily najednou, aby ho sežraly, vyskočil a zapíchl meč zase do prostřední. Kerberos hned zvedl všechny hlavy, čímž Mosese shodil na záda. Chytil se jeho kůže. Pak se polekal. Kerberos si lehl na záda a Bílá se polekala.

   "Mosesi!" zakřičela a odrazila útok Vyjednávače. Kerberos rázem vyskočil na nohy a v zádech měl zapíchnutý meč. Moses ležel na zemi a zhluboka oddychoval. Na hlavě zezadu měl ránu do toho, jak dopadl na zem. Když se Kerberos vracel k němu a hodil ji proti němu přímo do očí.

   "Když to oslepíš, musí to být taky hluché!" zakřičel zle. Dýka se zabodla levé hlavě do pravého oka. Kerberos zavyl bolestí a padl na zem. Zbylé hlavy se ji snažily uklidnit. Moses toho využil, vyběhl po jeho čumáku nahoru, přes hřbet se dostal ke svému meči. Bylo obtížné vylézt zpátky. I tak velké, leč umělé, zvíře se potilo. Jedna hlava se na něj však podívala a Moses ztuhl. Sletěl na zem, měl rameno jakoby probodnuté. Bylo to však způsobené tesáky pravé hlavy Kerberosa. Snažil se nezakřičet, ale bolest byla příliš velká.

   "Krev za krev." usmál se Giloba. "Nasral jsi ho, tak se nediv, že je tak vzteklý. Ani tvé zbožné jméno tě před ním neochrání, Mosesi!"

   Lidé konečně viděli a jenom křičeli nad tím, jak moc si to užívali. Muž v zeleném šátku to sledoval ve stoje. Vůdkyně se na něj podívala a usmála se. Vítr jí prudce zavál do vlasů.

   "Co bys řekl na to, kdyby tady všichni zemřeli?" zeptala se vesele. "A nejenom tvá skupina, ale i zbylí začátečníci, kteří se tolik snažili přežít? Co kdyby je čirou náhodou sežral Kerberos? Co kdyby i samotní Vyjednávači zde skončili? Vyřešilo by se tím něco?" Zasmála se. "Vítej v Krvavých hrách! Konečně to nabírá ten správný směr!" Muž se podíval jejím směrem a zamračil se. "Vsadil sis na špatného koně, příteli."

   "Nezáleží na tom, jak moc se snažíš. Kerberose neporazíš." usmál se Giloba a kráčel okolo bojujících Vyjednávačů a Zjizvených potomků. Zastavil se naproti Kerberose. "Ale i divoké zvíře se dá jednoduše zkrotit." Vyndal tlačítko a usmál se. "Ale nemyslím tím jenom zklidnit. Dá se taky ještě více rozzuřit!" Podíval se na Bílou, která mlátila do Vyjednávače před sebou. "Koho bych se měl zbavit dřív? Tebe, nebo Zjizvených potomků?"

   Vítr prudce zavál, vyvrátil stromy, ale nijak souboje nenarušil. Giloba si stiskl ucho a poslouchal.

   Kerberos, kruté zvíře z temnoty. Kerberos, nepochopené zvíře, které se bojí světla. Kerberos, nelítostné zvíře toužící po krvi. Kerberos, lovené zvíře kvůli třem hloupým hlavám. Kerberos, nebezpečné zvíře díky své nenávisti vůči lidem a světu samotnému. Kerberos, zvíře žijící ve stínech. Kerberos, nebezpečné zvíře, které nezná slitování. Kerberos, všemi obávaný král podsvětí a požírač lidských nadějí a duší...

   Co nebo kdo je vůbec Kerberos?

   Moses spadl na zem. Kerberos ho přitiskl drápy k zemi a drtil mu kosti. Po prostřední hlavě mu stékala jenom krev a slzy z očí. Byl Kerberos tím, za co ho považovali lidé? Nelítostné a kruté zvíře, nebo nepochopené stvoření, které nenávidělo světlo a lidi, jejž ho před lety uvrhli do temnoty a odebrali mu světlo, které se mu zprotivilo?

   Rázem se ozval zvuk píšťaly. Kerberos se zastavil. Už to vypadalo, že Mosea sežere. Však zvedl hlavu a podíval se směrem k píšťale. Byl to Giloba, kdo si vychutnával hru na flétnu foukáním a střídáním poloh prstů v dírách. Vyjednávači ho tiše sledovali, zatímco Zjizvení potomci byli zmatení. Mosesovy vlasy mu zakrývaly oči.

   "Proč mu nedovolíš, aby mě zabil?" zeptal se Moses klidným hlasem. Kerberos se podíval na Gilobu a sundal packu z Mosesa. Giloba se k němu pomalu přibližoval, hrajíc na píšťalu.

   "Co se děje?" zeptal se Šedý zmateně.

   "Jak tak koukám, i Giloba je bezmocný, co se rozkazů týče." řekl Vyjednávač zle.

   "Cože?"

   "Máte štěstí. Vůdkyně bude zuřit. Ale Giloba bude šílet."

   Giloba se díval příšeře přímo do očí, které mu žhnuly zlostí. Přibližoval se pomalými kroky a sledoval jenom Kerberose před sebou. Ti dva si byli přímo souzeni. Pohled i oči měli skoro stejné. Krutost a nenávist vůči světu také. Nejradši by oba strávili život jenom ve stínech.

   Giloba se zastavil a přestal hrát. "Hodný Kerberos." řekl tiše. Pak se za ním objevila Labuť, která byla připravená ho zabít seknutím jakési podivné hole, okolo které byl zelený had.

   "Teď mám šanci!" pomyslela si Labuť. Giloba se na ni však podíval a ona se polekala. "Sakra!" Kerberos po ní skočil. To už se však u něj objevil Moses, ohnal se mečem a dopadl za něj. Všechny tři hlavy od příšery popadaly okolo Giloby. On se tiše díval před sebe. Pak jeho pohled padl na tři hlavy vedle něj. Zvíře, o které se tak rád staral, zemřelo. Tělo padlo za ním před Labutí. Zavřel oči a pomodlil se za jeho duši, která náležela peklu.

   "Splnil jsi úkol." zašeptal Giloba a vzhlédl. "Tvá duše najde klid v samotné temnotě pekla. Můžeš odejít, příteli."

   "Giloba ho měl fakt rád." poznamenal Vyjednávač.

   "To jo." souhlasil ten vedle něj.

   "Rozchod!" řekl Giloba se zamračeným pohledem před sebe a zmizel. Po chvilce zmizeli i zbylí Vyjednávači. Labuť se podívala na Mosesa před sebou a zamračila se.

   "Myslela jsem si, že jsi mrtvý." řekla.

   "Mně se jen tak nezbavíš." ušklíbl se Moses.

   "Jak tak koukám, asi ne."

   "Tohle byl zřejmě úkol bloku F."

   "Pravděpodobně. Necháš mi maso pro skupinu?"

   "Jsem samotář, stačí mi kousek."

   "Tak proč jsi s nimi?"

   "Jen tak, abych naštval Vůdkyni."

   "Dobrá, setkáme se u konce."

   Když Labuť odešla s kusy masa z Kerberose, díval se za ní Moses. "Co jsi myslel tím úkolem?" zajímal se Šedý.

   "Podívej se na hromadu lidí." řekl Moses a překřížil ruce. "Alespoň si myslím, že nás zbylo přesně tolik, kolik potřebují. Pět skupin, šest samotářů. Pravidla jsou pořád stejná. Ale moc se mi nezdá, že by do bloku F dali tak lehký úkol. Někde tady bude čekat další potvora."

   "Lehký úkol? A nehrabe ti?" zeptala se Černá zle.

   "Jak se sem vůbec dostal Kerberos?" zajímal se Šedý a dotkl se kusu masa před sebou.

   "Vůdkyně a skupině vědců vytvářejí různé vyhynulé tvory. Od vlků po dávné příšery z antické mytologie. Dalo by se říct, že Kerberos, Echidna, Hydra a Orthos, tohle jsou její korunní klenoty. A pokud je proti nám pošle, nevím, zda je budu moci zase skolit. Už i Kerberos sám o sobě mi dal zabrat." vysvětlil Moses a pohlédl na hlavu od Kerberose. "Ale, jak získala původní vzorky, je mi záhada. Jsou to přece legendární mytologické postavy. Neměly by existovat. To je možná důvod, proč moc lidí nepřežilo."

   "Jak to myslíš?" zeptala se Bílá.

   "Když je pozabíjela tato tři stvoření, sotva byla vypuštěna, no... Udělej si obrázek sama. Jsme tady chvíli a tahle příšera pravděpodobně pochytala a pozabíjela celou hromadu. Chtěla se najíst, ale my jsme jí v tom zabránili." Země se rázem zatřásla. "A vypadá to, že někdo dostal chuť na samotného strážce pekelné brány. Měli bychom zmizet."

   "Dobrý nápad!" souhlasil Fialový a všichni se rozběhli pryč. Z lesa se vynořila jiná příšera a zařvala. "Co to je?"

   "Hydra, jde si pochutnat na tom, co byl silnější." řekl Moses a zmizeli v lese. "Pokud ho sem přilákal pach po masu, určitě sem přiběhnou i Echidna a Orthos. Můžeme jenom počkat, až se pozabíjí navzájem."

   "Jaká ironie, že bude sežrán větším počtem hlav, než měl on sám." řekl Šedý. Echidna strašlivě zapištěla hadím hlasem. Jakoby se ptala, kdo je zodpovědný za smrt jejího syna.

   "Ale rozzuřili jsme jeho matku." namítla Bílá.

   "Pokud nás ucítí, je po nás." řekl Šedý narovinu.

   "To jako vážně?" polekal se Zelený.

   "Na to, že jsou to prakticky rodina, se žerou navzájem." poznamenal Fialový pochmurně, když viděl, jak se i Orthos pouští do Kerberose. "Jaká ironie, že ho žerou ti slabší z rodu."

   Echidna rázem zvedla hlavu a začichala. Zjizvení potomci se polekali. "Neměli by útočit všichni, že ne?" zeptala se Černá polekaně a krčila se za Bílou, která se příšeře dívala přímo do očí.

   "Podle všeho je Vůdkyně nemůže ovládat všechny naráz." řekl Moses.

   "Takže je velká pravděpodobnost, že po nás zaútočí?" zeptal se Zelený polekaně. "To tady zemřeme?!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře