Nadechnout se nad hladinou 9 (BONUS)

18. únor 2017 | 07.00 |
› 

Varování: Yaoi! 18+!
___________________

Tatsuhiro si povzdychl.
‚Zatraceně, kolik ten chlápek vůbec váží?‘ pomyslel si podrážděně, když do auta strkal Kazukiho, který byl pořád mimo. Poděkoval neznámému mladíkovi a musel mu slíbit, že se o něj postará. ‚Když se nad tím zamyslím, tak by ho Makoto chtěl rozhodně naporcovat nebo z něj udělat maniaka, který by odzkoušel všechny naše výrobky.‘ Usedl za volant a zarazil se. ‚Počkat... Nad čím to sakra přemýšlím? Mohu ho přece vyhodit, kde se mi zachce, nemusím se o něj vůbec starat!‘
Zarazil se, když slyšel nějaký pohyb. Ohlédl se za sebe a viděl, že se mladý muž nepatrně pohnul. Chvíli ho pozoroval, než odvrátil pohled, nadávajíc si za to, že na něj tak dlouho zíral. A přesto, v průběhu jízdy, kdykoliv měl šanci, se na něj podíval. Vykašlal se na to, co slíbil Makotovi.
Před nemocnicí zatočil doleva a poněkud rychleji jel směrem domů. Bylo mu jasné, že tentokrát se mu to nepovede jenom ukecat. Překvapilo ho, že po posledním střetnutí s Makotem nenahlásil, že ho udeřil. No, v podstatě byl opilý, mohlo se stát cokoliv. Zastavil ve své garáži a odpoutal se. Muž byl pořád kupodivu mimo. Předtím, než ho Tatsuhiro vytáhl, se zarazil a cítil, že zrudl.
‚Nad čím to sakra přemýšlíš, chlape? Je to muž, jako ty! Tak si nepředstavuj zvrhlé věci... Proč sis vůbec vybíral tak debilní práci?!‘ pomyslel si Tatsuhiro, rozhořčený sám nad sebou, zatímco Kazukiho tahal ven z auta. Na zádech ho odnesl nahoru a svalil na sedačku. Přemýšlel, jak dlouho by mohl být mimo.
Aby si zabavil mysl, která vytvářela opět scénáře, které ho napadly díky jeho trochu zvrhlé práci, rozhodl se, že mu ošetří rány. V jeho kapse našel peněženku a mladík pro něj přestal být neznámý. Kazuki Shino, místo bydliště: Yokohama XXX. Nebydlel moc daleko od něj. Ale v tomhle stavu by ho jen tak vysadit před dveřmi nemohl.
No... mohl, ale sžíralo by ho svědomí. Předtím měl alespoň jistotu, že by se dostal domů, ale v tomhle stavu by to rozhodně nezvládl.
"Makoto, zatraceně, od tebe dostat jednu ránu bohatě stačí," zabručel si a trochu se zamračil, když čistil rány na tváři mladého muže. ‚Na druhou stranu... Jasně mi řekl, že pokud někdy něco zkusím na Hirokiho, přizabije mě. Takže své slovo dodržel...‘ pomyslel si a pousmál se, lepíc náplast na Kazukiho tvář.
Opět se přistihl, že se na něj delší dobu dívá... a dokonce se tak přiblbe usmívá!
Očima zakmital kolem sebe, vstal a přešel rychle do kuchyně, aby si opláchl tvář.
‚Uklidni se,‘ pomyslel si trochu vztekle. ‚Až se probudí, vyhodíš ho!‘ Rázně přikývl. A stejně nakonec skončil v křesle vedle sedačky, pozorujíc Kazukiho, který se pořád neprobudil. Když se chtěl ujistit, že žije, že ho Makoto neodrovnal úplně, Kazuki otevřel oči, zrovna ve chvíli, kdy se Tatsuhiro chtěl dotknout jeho kůže.
Kazuki cítil, že trochu zrudl, prudce vstal, ale skončil na zemi, koktajíc polekaně, ukazujíc na Tatsuhira: "C-Co to mělo být?!"
"Ach, ty jsi vzhůru," řekl Tatsuhiro nevzrušeně.
"To jsi mě snad chtěl dodělat?!" vyjel po něm Kazuki. Tatsuhiro se málem rozesmál smíchy. Ten muž je skutečně pomatený. "Co je tady k smíchu?!"
"Nic," odvětil Tatsuhiro mile a podepřel si hlavu. "Snad jen to, že jsem tě odvlekl od bestie dřív, než tě mohla sežrat zaživa. Víš, když je muž ženáč, neměl by ses na něj ani pořádně podívat. Natož, když je to muž, který patří jinému muži. A Makoto je opravdu velká žárlivka. Měl bys mi poděkovat, že jsem tě odtáhl v čas, než z tebe stáhl kůži, Kazuki."
Kazuki se zarazil a posadil se.
"Odkud znáš moje jméno?" zeptal se nechápavě. Po chvíli mu to nejspíš došlo, prudce se postavil, nejspíš připravený k odchodu, ale zavrávoral a skončil zase na zemi. Tatsuhiro se opět málem rozesmál.
"Nikdy jsem neřekl, že jsi ve stavu schopný chůze," řekl Tatsuhiro pobaveně.
"Bavíš se hodně?" zasyčel Kazuki zle.
Tatsuhirův úsměv však zmizel. "Kdo řekl, že se bavím?" zeptal se vážným hlasem, který Kazukiho trochu vyděsil. Tatsuhiro pokojně vstal a přešel k němu. "Víš, kdyby se mi chtělo, mohl jsem tě vyhodit někde venku na silnici, ať si tě hledá přítelkyně, matka, sestra, bůhvíco... Ale rozhodl jsem se jinak. Víš proč?"
Kazuki mlčel a když se k němu Tatsuhiro přiblížil tak blízko, že se málem dotýkali tvářemi, už mu plně věnoval svou pozornost. Tatsuhiro se mile usmál.
"Protože mi přišla škoda té tvé hezké tvářičky..." řekl Tatsuhiro mile a prohrábl mu vlasy. "Sice ti jistě zůstanou jizvy, ale to můžeme spravit."
‚Můžeme?‘ pomyslel si Kazuki zaraženě a rychle ucukl. Tatsuhiro ho popadl za loket a zvedl na nohy. Přestože se mu Kazuki vzpíral, Tatsuhiro ho vedl tam, kam uznal za vhodné; nahoru, do nějakého pokoje, kde nesvítilo světlo. Zatáhl žaluzie a usadil mladého muže na posteli. "Co to děláš?" zeptal se Kazuki prudce.
Tatsuhiro ho pokojně sledoval. Potom se nebezpečně usmál a přiblížil se k němu. "Takže... ty si nejspíš rád hraješ, co? V tom případě mám pro tebe dobrou zprávu, hraček tady mám pro perverzního maniaka, jako jsi ty, dost," ujistil ho hrozivým hlasem a než se Kazuki vzpamatoval, už měl kolem očí pásku. ‚Když nic neuvidíš, více si to užiješ,‘ pomyslel si Tatsuhiro škodolibě.
Kazuki pohnul hlavou ze strany na stranu, jakoby se rozhlížel. Tatsuhiro ho chvíli pozoroval, než mu jazykem pomalu přejel po vystouplé žíle na krku. Kazuki se po tomto činu mírně zachvěl. Tatsuhiro se pousmál a povalil Kazukiho na postel, ignorujíc jeho nadávání.
Stiskl mu vlasy mezi prsty a přiměl ho na chvíli být zticha.
"Zůstaň v klidu. Ber to jako dohodu – mohu kdykoliv zvednout mobil a zavolat na policii, říct jim, co se stalo," řekl, snížil se k muži a zlehka ho políbil na klíční kost. "A pochybuji, že by Hiroki něco zapíral. Makoto by možná něco rád přidal, přibarvil by, jak se to stalo, a ty bys byl obviněný." Kazukiho dech se rázem zklidnil. Nejspíš ten hlupák začal konečně přemýšlet nad tím, co způsobil. "Proběhl by možná i soud, Makoto je vážně schopný čehokoliv. Víš... Říká se, že muži jsou hodně hákliví a své partnery si chtějí spíše přivlastnit, než bránit. A je tomu tak. Ani já nejsem výjimka."
Sotva to řekl, kousl Kazukiho do krku, hrubě, divoce, až Kazuki zasténal. Tatsuhiro se nad jeho reakcí pousmál, sundal mu triko a svázal mu ruce k posteli pomocí své kravaty. Chvíli ho pozoroval a zamyslel se, zda to, co dělá, není nezákonné. Vzpomněl si však na Hirokiho, a co mu tenhle chlápek málem udělal, a rozhodl se.
Strhl z něj oblečení a roztáhl mu nohy, přestože se Kazuki bránil a křičel, aby toho okamžitě nechal. Tatsuhiro se nad tím jenom pobaveně pousmál.
‚Jsem vážně odpad...‘ pomyslel si. ‚I kdybych se snažil sebevíc... jeho nezískám. Ani toto ho nepřiměje, aby mě miloval, když jeho srdce patří už někomu jinému.‘
Násilně do mladého muže strčil hned dva prsty. Překvapilo ho však, když mladý muž zavzdychal; bolestí? Ne, slastí. Je snad možné, že by byl masochista? Tatsuhirův pohled padl na tašku, kterou pár dní zpátky sebral z bytu Makota a Hirokiho.
"Co se takhle pobavit?" zeptal se najednou a Kazuki se podíval za jeho hlasem. Když se na chvíli vzdálil a vysypal obsah tašky, všiml si, že půlka z toho byly plyšové hračky, dole byly však všelijaké sexuální hračky z jejich obchodu. Tatsuhiro se nad tím musel ušklíbnout. Vzal jako první kožený bičík a přešel s ním k třesoucímu se mladíkovi. Přejel jím po Kazukiho bradavce a ryšavec zatajil dech.
‚Souhlasil překvapivě rychle...‘ pomyslel si Tatsuhiro a pousmál se, sundávajíc si sako. ‚Tím lépe pro něj...‘
Bičíkem jemně podráždil Kazukiho otvor, až s sebou mladík trochu škubl a překřížil nohy. Tatsuhiro mu je však nekompromisně znovu roztáhl a kousl ho do vnitřní strany stehna, až Kazuki zavzdychal.
"Neděláš to poprvé, tím lépe pro tebe," zašeptal Tatsuhiro zlomyslným hlasem a pozoroval, jak se před ním ryšavec trochu rozklepal. ‚Možná bych už měl přestat, myslím si, že jsem ho postrašil už dost...‘ pomyslel si Tatsuhiro při pohledu na mladíka. I tak ze sebe sundal kalhoty i spodní prádlo, na chvíli váhajíc, než do mladíka znovu strčil dva prsty.
Kazuki něco zamumlal mezi vzdychy a Tatsuhiro k němu vzhlédl.
"P-...Prosím..." zašeptal mladík, zatímco mu z úst tekly sliny. Tatsuhiro nad tím zamrkal, trochu zmatený. Pohlédl na jeho úd, který sebou škubal.
‚Masochisto,‘ pomyslel si Tatsuhiro, zpočátku trochu znechuceně, ale nakonec si mladíka k sobě trochu přitáhl, odložil bičík stranou, přejel po jeho otvoru svým penisem, než do něj hluboko pronikl, až mladík zaúpěl.
Dal mu chvíli čas, aby si na něj zvykl. Poznal však, že to nedělá poprvé. Tvrdě do něj přirazil. Kazuki se kousl do rtu, aby nezavzdychal, ale to mu nepomohlo. Z jeho úst se po chvíli vylinulo vzrušené zaúpění, když Tatsuhiro svůj pohyb zopakoval.
Můžete si to brát, jako akt menší pomsty pro Makota nebo akt zoufalství ze strany Tatsuhira. Přirážel o to hlouběji, čím více se cítil frustrovaný.
‚K čertu s tím vším! Proč jsem to nemohl být já...? Znám ho déle než on...‘ pomyslel si Tatsuhiro a skoro se přestal ovládat. ‚Proč... Proč to byl Hiroki?‘ Po chvíli přirazil hluboko do Kauukiho a vyvrcholil do něj. Pozoroval lehce klepající se tělo vzrušením. ‚Proč se to muselo stát...?‘ pomyslel si Tatsuhiro zklamaně.
Tatsuhiro se po chvíli z mladíka vysunul a vstal, odcházejíc ke své skříni, kde něco hledal, zatímco se Kazuki snažil uklidnit a popadnout dech. Zarazilo ho, když cítil něco chladného uvnitř sebe.
"C-Co to zase je?" zaúpěl a podíval se za sebe na spokojeného Tatsuhira.
"Hračka." řekl pobaveně Tatsuhiro, když do Kazukiho vrazil plug a spustil ho. Netrvalo dlouho a Kazuki znovu vyvrcholil díky vibracím po celém těle. Tatsuhiro se k němu snížil a pomalu olízl jeho opět tvrdnoucí úd. "Ty pořád nemáš dost? Perverzáku," ušklíbl se na něj a vyrval z něj plug poněkud hruběji, než původně plánoval.
"Už... Už toho nech... sakra," vzdychal Kazuki, sotva popadající dech.
"Noc je ještě dlouhá, máme plno času, Kazuki-kun," řekl Tatsuhiro spokojeně a ušklíbl se. "A neříkej mi, že se ti to nelíbí. Jak mi tedy vysvětlíš ten stan mezi tvými nohami?" Zazubil se na něj a Kazuki zrudl ponížením.
"Ty haj-!" Kazuki chtěl zanadávat, ale byl přerušen hlubokým polibkem a tvrdým přírazem z Tatsuhirovy strany.
Předtím pokládaná hra nyní přerostla možná v něco většího, než Tatsuhiro původně plánoval. Když přivedl Kazukiho k orgasmu už po několikáté, stejně tak sebe, jen tak oba leželi vedle sebe a Kazuki už mu nenadával. S pohledem na hodiny se Tatsuhiro pousmál. Byly čtyři hodiny ráno. Nemusí chodit ani spát, aby mohl přijít otráveně do práce a zase kryl Makota, který si jistě bude také užívat se svým manželem. Převrátil se na záda a zhluboka vydechl. Byla to dlouhá noc.
"S tím nahlášením jsem žertoval," řekl Tatsuhiro s pokojným pohledem na strop. Kazuki zpozorněl, zamrkal a prudce se posadil, až zaúpěl bolestí.
"Cože jsi...?!" zeptal se ho prudce.
"Musel jsem tě nějak udržet pod kontrolou, tvrdohlavci jako ty jsou opravdu tvrdý oříšek. Ale díky, že jsi mi názorně předvedl, že tyhle hračky se budou líbit i ostatním."
"T-Tys to použil, abys-...? Mám tě něčím praštit, ty nanicovatej náfuko?!"
"Tatsuhiro."
"Co?"
"Tatsuhiro. Žádný náfuka, ale Tatsuhiro. Těší mě."
Kazuki po něm hodil polštář a chtěl vstát, ale hned na to krátce sletěl na zem, nadávajíc na bolest v celém těle. Tatsuhiro nad ním zakroutil hlavou. Pomohl mu alespoň se posadit. ‚Jak rozkošný,‘ pomyslel si Tatsuhiro pobaveně.
"Jen tak mimochodem – tohle jsou jenom prototypy," řekl Tatsuhiro, když vstal. "Buď rád, že si tě nevzal do parády Makoto. Sice si nemyslím, že by Hirokiho podváděl, ale kdyby se tě rozhodl potrestat, využil by prvotřídního zboží, které v obchodě nenajdeš, protože dané výrobky nechal ihned stáhnout z prodeje s tím, že by si je rád vyzkoušel. A potom je už nevrátil. A abychom ho nenaštvali, nevyráběli jsme další."
"Ta Vaše firma je plná úchyláků."
"Však ty nejsi o nic lepší! Myslel sis snad, že bych u Makota nechal tak nebezpečně vyhlížející tašky?" zeptal se Tatsuhiro a šťouchl mladíka do čela. Potom odešel do kuchyně. "Uvařím ti čaj, ten by ti měl pomoct trochu se uklidnit," dodal, spíše pro sebe.
Kazuki mezitím tiše zuřil, ale nemohl se zbavit ruměnce ve své tváři.
‚Úchylák jeden!‘ pomyslel si vztekle. Chvíli jen tak seděl na zemi, než uslyšel svůj mobil. Doplazil se ke svým kalhotám a zvedl hovor, od Natsukiho.
"Oh, Natsuki, promiň, neslyšel jsem telefon. Jo, jsem v pohodě. Nic se nestalo. Zakopl jsem," zalhal a Tatsuhiro, který mu zrovna donesl čaj, se zatavil a pozoroval ho. Nahlásí ho? To přece riskovat nemůže... "Neboj se, brzy tě zase přijdu otravovat. Tak snadno se mě nezbavíš!"
Potom mladík hovor ukončil. Tatsuhiro se pousmál, odložil čaj na stolek a potom ho k sobě přitáhl, až se na něj mladík polekaně podíval. "Snad si nemyslíš, že ti dovolím mě podvádět," řekl mu Tatsuhiro hrozivým hlasem. Kazuki ho tiše sledoval a zrudl studem. Oba se však tomu pobaveně zasmáli.

O 5 dní později...
Kazuki stál před kavárnou a pokojně sledoval koupaliště nedaleko od něj. Vyšla z něj jakási žena, rychle si spravujíc svou tašku za pochodu. Kazuki se za ní díval, než si potom všiml Makota, jak rychlým krokem kráčí ke dveřím, ze kterých vyšel Hirokiho. Něco si navzájem řekli, Hiroki dupl nohou a Makoto ho umlčel polibkem. Šťouchl do něj, zatímco mu Hiroki nejspíš nadával. Kazuki se nad tím pousmál a podíval se stranou.
"Čekáš dlouho?" zeptal se Tatsuhiro, který se zastavil kousek od něj.
"Ani ne," řekl popravdě a nechal Tatsuhira, aby ho políbil. "Přišel jsem před chvílí."
Tatsuhiro mu otevřel dveře a společně vešli do kavárny. Tatsuhiro jim oběma objednal kávy. Oba muži mlčeli a spíše se dívali z okna.
‚Tohle moc jako rande nevypadá,‘ pomyslel si Kazuki otráveně. ‚To on chtěl tady jít. Proč? Má k tomu nějaký jasný důvod?‘
"Řekneš mi, proč jsi zaútočil na Hirokiho? Myslel jsem si, že ta dvě setkání s Makotem ti bohatě stačila," zeptal se ho najednou Tatsuhiro a Kazuki nad tím zamrkal. Tuhle otázku rozhodně nečekal. Když se ujistil, že nikdo poblíž není, posadil se blíž k Tatsuhirovi a pod stolem mu stiskl ruku.
"Nenávidím ho. Sebral mi tehdy všechno; sen, můj vlastní koníček, hrdost... Stejně jako on, nemohl jsem se od té doby pořádně ponořit pod hladinu, aniž bych si nevzpomněl na tu porážku. Nenávidím ho za to. A nic na tom nezmění fakt, že mě jeho manžel může zabít."
Tatsuhiro ho pokojně sledoval. Povzdychl si, přivinul ho k sobě a prohrábl mu vlasy.
"Jste vážně pošetilí... vy sportovci," řekl Tatsuhiro s pohledem na svou kávu, ze které se kouřilo. "Nechápu... jak Vás člověk může snést."
A když k němu Kazuki vzhlédl, políbil ho.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře