Spisovaterka | Čím bych nechtěla být? 1

Čím bych nechtěla být? Velmi dobrá otázka. Nevím, zda na ni dokážu najít někdy odpověď. Všichni jistě budou psát věci typu: "Nechci být uklízečkou, nechci být zahradníkem, popelářem..." Ale já bych se nad tímto tématem ráda zamyslela trochu jinak.
Rozhodně bych nechtěla být rostlinou. Ano, rostlina si žije svůj pokojný život, roste a dívá se za sluncem, natahuje k němu své okvětní lístky a potom najednou přijde bezohledný člověk, utrhne ji nebo ji rovnou pošlape díky své nevědomosti.
Nebo bych nechtěla být ani vlkem obecným. Protože jsem spíše samotářská osoba, nemohla bych žít ve smečce spolu s ostatními. Vím jistě, že bych je nestíhala a zůstávala bych pozadu, až bych stejně nakonec zůstala sama. Přestože je vlk mé oblíbené zvíře, není to samotářské zvíře, jak se o něm vykládá. Je pevně spojený se smečkou, do které patří, které je věrné a ve které hraje svou určitou roli.
Jediné zvíře, které by zajisté vystihovalo mou osobnost, by byla kudlanka nábožná. Narážím tím především na chování samiček v období páření – ukousnout partnerovu hlavu a doslova ho pozřít zaživa. Nemyslím, že mám povahu doslovně jako samička kudlanky, ale s největší pravděpodobností bych se zachovala podobně, kdybych se vyskytla v situaci s dlouhodobým žitím s jinou osobou pod jednou střechou, pokud by se nejednalo o rodinu.
Vím to, protože kdykoliv jedeme na nějaký zájezd a já jsem zavřená v malé místnosti s minimálně třemi dalšími osobami, už asi po dvou dnech mám chuť jet domů nebo pobývat na jiném pokoji.
Zamyslím-li se tedy nad tímto tématem i způsobem, jakým jsem se nezamyslela, pak bych rozhodně v příštím životě nechtěla být ani člověkem. Člověk je dle mého názoru strašně sobecké a nemilosrdné stvoření. Ale to už bych zapředla i do jiného tématu.