Aréna smrti - Kapitola osmá (1. část)

19. září 2015 | 07.00 |

Kapitola osmá: Sponzoři mění názory

Žena křičela. Kde umírají motýli? Malý chlapec plakal a natahoval k ní ruku ve snaze se jí chytit. Bledá ruka se natáhla k němu, ale nedosáhla. Slzy, které nikdo nechytal. Slzy, které dopadaly na zem. Bolest při rozdělení, hořkost při opuštění. To, co se nemůže nikdy odpustit. Dítě, které jí bylo odebráno, nyní žije, ale bez matky. Křik k němu nyní už nedoléhá. Žena, která plakala, se ztrácela z dohledu. Modrý motýl mu proletěl okolo hlavy. Nepřál si ještě umřít. Chtěl vidět ještě jednou svou matku...

   Šedý s sebou trhl. Prudce vstal do sedu a zadýchaně se díval pře sebe. Byl zpocený. Když se konečně uklidnil, chytil se za hlavu. Uvědomil si, že to byl jenom sen, poměrně děsivý. Až posléze se zajímal, kde to vůbec jsou. Rozhlédl se. Vedle sebe spatřil spící Černou, Bílou, Fialového a Zeleného. Podíval se před sebe. U vchodu do jeskyně viděl poletující sníh.

   "Špatné sny?" slyšel něčí hlas a podíval se vedle sebe. Spatřil Mosesa, který si dýkou brousil klacík do tvaru kopí. Vzhlédl. "Nebo špatné myšlenky?"

   "Kde to jsme?" zeptal se Šedý.

   "V horách."

   "Hodně konkrétní.

"

   "Sám nevím, kde jsme. Jsem tady poprvé. Tohle je blok E, neznám žádný druhý název. Leda Elegantní závěje."

   "Elegantní?"

   "Podívej se pořádně ven a pochopíš..."

   Šedý ho poslechl a přešel ke konci jeskyně. Byla mírně zmrzlá a sotva se podíval ven, ztuhl. Byli na samotném vrcholku hory, před nimi byly jenom vrcholky zasněžené sněhem. Polekaně hleděl před sebe.

   "Objevili jsme se před touhle jeskyní. Chvíli na to začalo nejspíš sněžit." řekl Moses a přešel k němu. "A tohle přišlo krátce poté, co jsem vás sem odvlekl." Předal mu krabici. "Sponzor je rozhodně důkladný. Z neznámého důvodu vám nechce dovolit zemřít."

   V krabici bylo nové oblečení a kabáty. "Použijte to a nezemřete. Jste už skoro u cíle, bojujte. – S." přečetl Šedý a zamračil se. Skrčil papírek. "Kdo to k čertu je?!"

   "Kdo ví, ale poslal to i mně." řekl Moses a oblékl si nové oblečení. Mělo barvu černé. Přehodil přes sebe hnědý, kožešinový kabát. Hned mu bylo tepleji. Pod tím si však nechal svůj kabát. "Ale i tak... Proč by se o vás tolik staral? Sponzoři by neměli zanechávat tolik vzkazů. Divné..." Když se chtěl Šedý převléct, všiml si náramku. "Měli jste ho už i předtím. Zřejmě vám ho dali během přenosu. Můžete se tak sledovat navzájem. A tvá krabice zmizela. To bude nejspíš důvod."

   "Všiml jsem si." řekl Šedý a převlékl se. Prohlédl si kabát. "Ale mírně mě děsí, co je to za člověka, že nás chce nechat udržet naživu. Neměli by se ostatní sponzoři snažit o sabotáž?"

   "Sponzoři spolu nekomunikují. Pouze se radují z výher a proher."

   "Obvyklý systém."

   "Ano, to teda je." Za kamenem cosi zazářilo. Když se Šedý podíval za kámen, spatřil tam šest misek s teplou polévkou. "Co to je?"

   "Polévka."

   Šedý se tiše díval ven, zatímco jedl horkou polévku. Když pak položil misku zpátky, zjistil, že i zbylé polévky jsou pořád horké. S pohledem na ostatní si uvědomil, že jenom on a Moses jsou vzhůru. Zbylí byli pořád mimo, nebo spali. Mrtví být nemohli. Moses jim občas zkontroloval tep.

   "Je jasné, že tohle je ojedinělý případ, protože jsme zde chvíli." řekl Moses. "Budou po nás chtít, abychom se lovili navzájem, abychom přežili. Elegantní závěje se to jmenuje proto, že závěje se mohou stát našimi hroby. Co jsem slyšel, neplatí tady pravidla, jako v předešlých blocích. Když se oddělíš od skupiny, máš den na to, aby ses s nimi spojil. Je to proto, že závěje většinou lidi pohltí a vyplivnou na jiném místě."

   "Na jiném místě?"

   "Doufej, že to pochopíš, až ti to hora ukáže sama. Byl bych však rád, kdybychom tady přečkali, až ostatní udělají chybu, vejdou do vánice a nechají se jí zavést do skal, kde pak zahynou. Pak bude malá pravděpodobnost na záchranu. Prý zde žijí vlci. Jak rád bych je pohladil a strhl jim přitom kůži, aby mě zahřála..."

   "Co má proti vlkům?" pomyslel si Šedý a pohlédl před sebe. Chytil se okolo ramen. Přemýšlel, o čem se mu to vůbec zdálo. Vybavila se mu tvář ženy ze snu, ale nerozeznával jí. Do očí jí neviděl. Přimhouřil oči a pevně se chytil za ruce. Přál si, aby to už skončilo. Aby přežil a mohl se vrátit domů. Ale pak si to uvědomil. Nikdo ho přece nepozná, tak co potom? Kam půjde? Ke komu se bude moci vrátit?

   Moses rázem okolo něj prošel. Podíval se za jeho vlasy, které vypadaly jako zmrzlé, nebo vločkami zasněžené, plavé vlasy. U východu si zakryl tvář límcem z kabátu.

   "Kam jdeš?" zeptal se Šedý a vstal. Moses se na něj otočil. Podíval se zase před sebe. "Nemám se ptát?" Moses se usmál.

   "Copak se někdo ptal Mojžíše, kam jde, když vyváděl svůj lid z Egypta?" zeptal se Moses vesele. "Ne, nikdo. Prostě mi věř. V horách se vyznám. Jsem ze severní části města, z hor. Tak mi důvěřuj. Protože když ztratíš víru ve své spojence... většinou zahyneš." Pak se rozběhl pryč.

   "Když ztratím víru ve své spojence, většinou zahynu?" zopakoval Šedý tiše a vydechl. Sledoval svůj bílý dech, který se vypařoval ve vzduchu. Nastavil ruku a pochytal pár vloček, které se mu rozpustily na ruce. Sledoval kapky vody, které se spojily a spadly mu po prstech, skoro jako slza. Zavřel oči. Zase viděl tu ženu ze snu... Pak se podíval před sebe a zamračil se.

   Moses utíkal po strmém úpatí hory a vyhýbal se sypajícímu se sněhu za ním. Bylo mu jasné, že vše je ovládáno počítačem. Takže laviny sněhu se spouští na příkaz, který se buďto zadává ručně, nebo je zadán a po určitém čase se sám spustí. Ale kdy se spustí? Přeskočil na druhou stranu a lavina se posléze spustila. Podíval se za sněhem za sebou a rozběhl se kupředu. Vběhl někomu přímo na koleno. Otevřel pusu, ale nevykřikl bolestí. Odletěl stranou a odrazil se od stěny. Dopadl na zem. Pomalu se snažilvstát, ale útočník ho hned přitiskl prudce k zemi. Chytil ho za vlasy a zvedlmu hlavu. Když Moses viděl jeho tvář, mírně se polekal. Kdo to byl, že z něj měl i Moses strach? Jedno bylo jasné. Osoba byla mnohokrát silnější, než Moses. Moses to dával dostatečně najevo jenom tím, že se neodvážil ani bránit. Protože jenom pohled do tváře osoby před sebou ho děsil natolik, že mu prostě nedovolil zvednout ani ruce, které se mu klepaly. Osoba ho zvedla ze země a přesto, že měl ruce volné, ani ho nenapadlo začít se bránit. Osoba ho sledovala. Byla vysoká skoro dva metry, protože Mosesa držela ve vzduchu, jako by byl dítě. Jeho oči byly plné strachu a zoufalství. Neznámý musel mít sílu opravdu hodně, protože Moses doposud neprojevil ani špetku odvahy zaútočit. Ale stačil jediný pohled před sebe a celý zbledl strachem, co se mu vlil do žil místo krve. Uvědomoval si, že ještě nechce zemřít. Po tom všem, když se sem dostal, má skončit tady a teď? Ne, chtěl žít. Chtěl opravdu moc žít. Ústa měl však zavřená ze strachu, že pokud něco řekne, naštve tím osobu, a ta ho během mrknutí oka zabije. Ruce, které měl podél těla, se mu však klepaly. Osoba, která ho držela za hlavu, se ušklíbla. Bílé zuby zazářily, jako právě napadnutý sníh. Praštil s Mosesem o zem. Pak okolo něj prošel, zatímco Mosesovi z hlavy tekla krev. Zaváhal a stala se z něj kořist. Lovec, který se stane kořistí, je slabý a nepotřebný. Samotář, který je poražen samotářem, je k ničemu. Ale útočník nebyl samotář. Dotkl se prostoru před sebou, otevřel bílé kolo a zmizel v něm. Moses ležel na chladné zemi, zatímco na něj dopadal sníh a zakrýval ho. Kdo to byl? Stačil jenom jeden rozmach a Moses ležel na zemi. V bezvědomí? Kdo ví. Ale s hlubokou ránou na hlavě. A když vítr foukal do jeho vlasů a připomínal mu, že ještě žije, ale vzdával se naděje, že zde přežije. Věděl, že jemu se nevyrovná. Nikoliv, dokud bude tak slabý. Sníh z něj pomalu spadl, když se snažil vstát. Otupěle sledoval svou krev a zase spadl na zem.

   "Neuteču..." pomyslel si Šedý. "Neuteču! Budu bojovat! Vybojuji si svou svobodu a najdu toho, kdo mě sem poslal." Slyšel, že se někdo z nich pohnul, a tak se otočil. Viděl, že se Fialový dívá do stropu.

   "Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal se.

   "Asi tak o deset minut víc, než já." řekl Šedý. "Vedle hlavy máš oblečení a kabát. Raději si to obleč, pokud tady nechceš zmrznout."

   "Pche, skrček jako ty mi nebude poroučet."

   "To nebyl rozkaz, ale rada k dobru."

   Přestože se Fialový necítil dvakrát nadšený, převlékl se. "Neudělal jsem to proto, že jsi mi to řekl."

   "Ano, to vím."

   "Co se stalo? Kde to jsme?"

   "V bloku E."

   "Takže zbývá pět... To už by se dalo dožít, co říkáš?"

   "Ano, dožijeme to společně. Když jsme začali společně, odejdeme společně."

   "Jo." souhlasil Fialový a podíval se na Zeleného. "Slíbil jsem to tomu skrčkovi." Šedý se pousmál a podíval se ven. "Kde je Moses?"

   "Nevím, odešel před chvílí."

   "Jak je to s pravidly? Nějaké změny?"

   "Pokud se skupina rozejde a do dne se neseskupí, asi je všechny zabijí. Dále hora pohlcuje všechno, přesněji řečeno závěje. Jsou zde všichni, takže je velká pravděpodobnost, že v tak malém území se jistě setkáme."

   "Máš strach?"

   "Čím víc se blížíme ke konci, tím se můj strach zvětšuje."

   "Kdybys ho neměl, měl bych tě za blázna."

   "Zůstanete při mně?"

   "Až do konce, pokud ty zůstaneš při nás."

   Šedý se podíval ven na padající sníh. "Pokud se toho dožiju."

   "Čeho se dožiješ?" zeptala se Bílá rozespale.

   "Ale to nic." pousmál se Šedý a přešel k ní, zatímco se Fialový podíval ven. "Vzbudili jsme tě?"

   Přitáhla ho k sobě. "Hele, řekni mi, odkdy spolu vy dva vycházíte?" zeptala se tiše, ale vesele.

   "Co? Jen tak jsme spolu mluvili, vadí ti to?" zeptal se Šedý tiše skrz zuby, že mu nebylo pořádně rozumět.

   "Ale to nic, to já jen tak. Protože předtím jste se málem zabili!"

   "Ty a Černá taky a stejně jste spolu bojovaly, nebo snad ne?"

   Pustila ho. "Protože Černá už není maniak."

   "A Bílé přestalo hrabat." řekla Černá. To už ji Bílá praštila loktem do obličeje.

   "A jsme velmi dobré kamarádky." usmála se Bílá nevinně, jakoby nic neudělala. "Ale ty a Fialový? To jsou dva protiklady, ne?"

   "Kdo ví, možná si budeme rozumět, alespoň trochu."

   "Fialový se ti jen tak neotevře." řekla Černá.

   "Mimochodem, kde vůbec je?" zeptala se Bílá a dívala se k východu. Oba se podívali stranou, ale Fialový byl skutečně pryč.

   "No bezva." vzdychl Šedý. "No co, má den, než ho zabijí."

   "Den? Nebyla to předtím hodina?" probudil se Zelený.

   "Čas se zvýšil na den kvůli nepříznivému počasí a taky nebezpečnosti hory." vysvětlil Šedý. "Alespoň doufám. Jen by mě zajímalo, kam se poděl Moses. Zabloudit rozhodně nemohl. Vypadal na to příliš sebejistě, když odcházel."

   "A kam odešel?" zajímala se Bílá hned.

   "Ven, nevím, kam přesně."

   "To je teda konkrétní."

   "Říkám, že nevím, kam přesně!"

   "Dobře, tak se hned tak nerozčiluj." Zvedla mu ruku a zmáčkla jeho náramek. Hned se mu objevila mapka. "Ach, chytrý nápad." pochválila sama sebe a sledovala mapu před sebou.

   "Máš tu samou..." začal Šedý.

   "Pst!" dala mu prst přes ústa a usmála se. "Hledám ho." Pak se objevila nějaká fialová kulička, která blikala. "Tady je!" zaradovala se. Zarazila se však hned poté. "Ale? Co to je?" Ukázala na slabě blikající bílou kuličku. "Kdo to je?" Zamyslela se.

   "Asi nějaký samotář, kterého pohltila hora." řekla Černá.

   "Moses to rozhodně není." pousmál se Šedý. "Ten to tady zná. Rozhodně by se mu nic nestalo. Bude hned tady. To je určitě někdo jiný."

   "No, doufejme." řekla Bílá a mapka zmizela. "Neviděla jsem totiž žádnou jinou kuličku, kromě té své a jeho. A abych pravdu řekla, nemám moc čisté svědomí o tomto bloku. Vše se tady přece ovládá. Mohou nás klidně zabít hned..."

   "Proč to teda neudělají?" zeptal se Šedý.

   "Nemají ještě důvod, když nás lidé podporují." vysvětlila Černá. Zelený se tiše díval před sebe. Očima pak pohlédl mírně jejich směrem a rychle je zavřel, když se na něj Bílá podívala. "Když budou mít dostatek peněz, rozhodně se nás nemůžou jen tak najednou zbavit. Alespoň našeho hlavního sponzora nemůžou obelstít. Vypadá to, že se nás nechce jen tak pustit. Drží se nás... už od první chvíle. Ale proč?"

   "Možná, že se mu líbíme." zasmála se Bílá.

   "Tvá trhlost, jasně." řekla Černá. "Ale přemýšlejme o tom. Co by ho nutilo nás i poté, co jsme byli jednou vyloučeni, pořád podporovat?"

   "Možná si jen riskl a povedlo se mu to." řekl Šedý.

   "To tady byl po celé ty dva roky a čekal, až se vrátíme?"

   "Kdo ví. Možná, že je to zoufalec."

   "I tak, říkejte si, co chcete, ale je to na hlavu... Podporovat někoho, kdo už jednou vypadl." řekla Černá s pohledem k zemi stranou. "Moc se mi nelíbí, že to, co chceme, tak nám to vyjde. Vždyť jsme mohli už tolikrát zemřít! Vyjednávači se jen tak neobjevují, aniž by někoho nezabili. Kvůli tomu, že on zatahal za špagátky, jsme vždycky nějakým způsobem přežili."

   "Chceš snad říct, že jsme předtím bojovali, protože to on připravil?!" zakřičel Šedý zle a Černá se zarazila. "Chceš snad říct, že nás ovládá natolik, že děláme všechno, co po nás chce? Děláš si srandu?!"

   "Tak mi řekni, proč ostatní teda nemohli projít a my ano?" zeptala se Černá zle. "Předtím říkal, že ještě jednu skupinu mohou zabít. Proč jsme teda přežili? Proč jsme se dostali sem, co? Nikoho potom už nezabili! Otevři oči, sakra! Je to všechno nastražené! Chtějí nás nechat naživu, dokud to lidi nepřestane bavit!"

   "Jak to můžeš vědět? Copak jsme se sem nedostali svou vlastní silou?!" Vlepila mu facku.

   "Copak jsi děcko, že to nechápeš?" zeptala se zlým, tichým hlasem a podívala se na něj spatra. "Nedochází ti, že všechno jde podle toho, jak rozhodují Sponzoři? Když přihodí pár tisíc navíc, rozhodnou o všem. Určují tvou dobu smrti. Proto tolik lidí umírá. Samotáři přestávají lidi bavit. Moses si to hned uvědomil. Pokud mu zazáří značka, zemře. To samé hrozí i nám. Je mi jedno, jak jsi na tom ty, ale já se jim nehodlám jen tak vydat! Nechci zdechnout, protože mi to někdo přikáže! Nebudu čekat, až oni rozhodnou za mě, zda to vyhraji, a dostanu se odsud nebo tady zdechnu! To se radši propíchnu sama."

   "Mohu souhlasit." řekla Bílá a vzhlédla. Bílé vlasy jí zakrývaly mírně oči. "Chci rozhodovat sama za sebe. Ale tady je to nemožné. Fialový si toho byl vědom od počátku Krvavých her. Možná proto se rozhodl, že se oddělí a nechá se zabít. Nebo má v plánu něco jiného. Jedno je jisté. Pokud mě neslyší, tak to klidně zakřičím, ale... Nechci se jimi nechat ovládat, když je nemohu ovládat na oplátku. Něco za něco, tak přece zní pravidla. A pokud mi za to vypálí číslo tak moc, že zemřu, radši se nechám zabít Černou, než aby mě zabil někdo jiný. Nešla jsem sem, aby o mém životě rozhodovali druzí." Přiložila si ruku na hruď."Ale abych si vybojovala svobodu, kterou mi sebrali!"

   "Zůstaneš tady a postaráš se o Zeleného." přikázala mu Černá. "My půjdeme hledat ty dva."

   A než stačil Šedý cokoliv říct, už byly venku ve vánici. "Nebylo to trochu kruté?" zeptala se Bílá cestou.

   "Bylo to dostatečně kruté k tomu, aby otevřel oči." řekla Černá klidným hlasem. "Musí si uvědomit, že nás sponzor může zradit. Je si toho vědom, ale snaží se to potlačit. To je chyba..."

   Šedý seděl tiše v jeskyni a díval se před sebe. Pohlédl na kabát, který jim poslal sponzor. Přehodil ho přes Zeleného a zase se zadíval před sebe. Přemýšlel o tom, co mu ty dvě říkaly předem. Opřel si ruce o kolena a hlavu skryl v rukách.

   "Copak jsem naprosto neschopný?" zaznělo mu v hlavě. Pohlédl na svůj náramek. "Je to jako sledovací zařízení. Když ho nemám, nenajdou mě. Když ho mám, mohou mě zásobovat." Chytil se za náramek a pevně ho stiskl. "Ale k čemu mi to bude, když stejně zemřu?!"

   Bílá postupovala kupředu. Přemýšlela nad tím, co řekla, a provinile se podívala stranou. Někdo se pak zjevil před ní a než si ho stihla všimnout, udeřil ji do tváře a srazil k zemi. Zastavil se sám na skále o něco výš a sledoval, jak padá k zemi a vráží do kamenů, které se sypaly za ní.

   "Jedna je dole." řekla zahalená žena.

   Černou někdo pronásledoval už delší dobu. Hodila po něm dýku, kterou si nechala na provázku. Když ho dýka zasáhla, přitáhla ho k sobě a srazila k zemi. Zamračila se. Ale sotva se otočila, kdosi jí udeřil do břicha a pak ji shodil ze skály. Tohle však kamery nezaznamenaly. Dívaly se v tu chvíli někam jinam. Ti dva k sobě přiskočili a zmizeli v bílé kouli, jako předešlý Mosesův útočník.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Aréna smrti - Kapitola osmá (1. část) lukas 26. 09. 2015 - 17:16
RE(2x): Aréna smrti - Kapitola osmá (1. část) spisovaterka 26. 09. 2015 - 18:03