Aréna smrti - Kapitola osmá (2. část)

22. září 2015 | 07.00 |

   Fialový se zastavil. Podíval se za sebe na klikatou cestu, kterou došel až sem. Pohlédl před sebe. Vlci na něj zle vrčeli a vyhrožovali mu tesáky, že ho dál už nepustí. Poklidně se jim díval do tváře a mlčel. Pak se na ně usmál stejným způsobem a vlci se proti němu vrhli.

   Prudce vytáhl své dva meče, párkrát se otočil a zastavil se. Vlci popadali k zemi, mrtví. A pak po něm zaútočila zahalená postava. Hned její prapodivné meče, které měla připravené na rukách díky rukavici, odsunul od sebe. Přimhouřil oči.

   "Co jsi zač?" zeptal se a ohnal se mečem. Osoba uskočila stranou a rozběhla se proti němu, ve snaze ho zabít. "Ignoruje mě?" pomyslel si Fialový zle, chytil útočníka za ruku a přehodil ho přes sebe. Prudce s ním praštil o zem. "Špatná volba." řekl zlým hlasem.

   Zahalený muž však zvedl ruce a usmál se. "Sladké sny." řekl vesele. Byl to Hádes! Zpod jeho rukávů vyletěl plyn, který vletěl Fialovému přímo do tváře a uspal ho. Spadl vedle Háda, který mu věnoval krátký pohled. "To by byli tři. Zbývají dva!" pomyslel si a zamračil se. Za ním se rázem ozvalo praskání, a tak se prudce ohlédl. K němu pomalu kráčel předešlý útočník, který zaútočil na Mosesa. Polekal se a klepal se strachy. "Udělal jsem to tak, jak jste řekl!"

   "Ano, ale příliš důkladně." usmál se muž a stiskl mu tvář.

   "Ne... Říkal jste, že přežiju..." pomyslel si Hádes polekaně a vystrašeně se díval před sebe. "Nechci zemřít! Tady nechci skončit! Jsem skoro za polovinou! Já chci žít!"

0pt;line-height:115%">

   Cosi křuplo, Hádes zakřičel. Muž ho poté odhodil stranou a sledoval, jak klesá k zemi. Poté pohlédl na Fialového pod sebou.

   "Tak tohohle hledá?" pomyslel si muž nahlas. "Fialový, ne... Violen Tissian. Pokud se on někdy stane Vyjednávačem, je jasné, že nikdo už pak nepřežije Krvavé hry ani jeden den. Proto bych se ho měl hned teď zbavit." Zvedl meč nad hlavu.

   Rázem jeho ruku zastavila jiná. Podíval se vedle sebe. Díval se na Labuť, která ho sledovala, zatímco jí kapuce vlála ve větru. "Nezabíjej ho, Grimewe." řekla hrdým hlasem. "Doposud nebyl důvod, nebo snad byl?"

   "Není to má vůle."

   "Činíš z rozkazu?"

   "Ty jsi vůdkyně, proto to nepochopíš."

   "Takže raději zabiješ jeho, než aby ses protivil rozkazu?"

   "Sama bys měla vědět..." ohnal se mečem. "že rozkazy jsou pro nás vším. Dávají nám delší život."

   "Nebo tě o něj připraví. To je druhá část úkolu. Proto já nedávám rozkazy, ale přání. A mé společnice je plní."

   Muž se ohnal mečem, na což Labuť zvedla hůl. Hadovi zazářily oči a kousl muže do ruky. "Co to je?"

   "Jed se ti brzy rozšíří do celého těla. Měl by ses vrátit a poprosit ji, aby ti dala protijed. Moc dobře ví, o jaký se jedná."

   "Jdi do háje!" zakřičel muž zle a zaútočil proti ní znovu. Labuť jeho útoky lehce odrážela a pak se náhle dostala za něj. On se zastavil a díval se před sebe. Bok se mu zbarvil do ruda. Podíval se za sebe. "Ty... ty mrcho." zasyčel zle.

   "Nejsou špatní vůdcové, jenom špatné rozkazy." řekla Labuť tiše a vstala. Muž zakřičel a pak ho pohltil jed. Spadl na zem. Labuť získala pro svou skupinu bod, ale za velkou cenu. "Odpočívej v pokoji, Grimewe." zašeptala. Zarmouceně se podívala na Fialového. Prošla okolo něj bez zájmu.

   Něco spadlo na zem. Šedý poklidně otevřel oči, zbraň Zeleného byla opřená o zeď vedle něj. Podíval se k východu a nehýbal se. Vítr zanesl několik vloček dovnitř. Čekal, co se stane, kdo přijde. Pohlédl očima na Zeleného, který doposud spal. Pak se podíval zase ke vchodu. Vstal a po zmrzlé půdě se pomalu blížil ven do vánice.

   Když vylezl, kdosi ho hned popadl za krk a srazil hlavou k zemi. Útočník od něj vstal, sledoval rudé kapky krve na sněhu.

   "Je na čase se vás zbavit všech." rozhodla Minerva a poklidně sledovala Šedého pod sebou. "Působíte víc škody, než užitku." V ruce jí zazářila prohnutá dýka. "Nicméně gratuluji." Sedla si na něj a zvedla mu hlavu. "Dostali jste se poměrně daleko. Jen málokdo se dostal skrz nás tak rychle. Ale vaše štěstí dnes končí." Šedý pomalu otevřel oči. "S myšlenkou, že tohle je tvé vykoupení, zemři..."

   Šedý se rychle ohnal rukou dozadu, což Minerva nečekala, oba přepadli přes okraj a skončili až o několik metrů dole.

   "To tys zaútočila na Zeleného?" zeptal se zle a byl připraven bojovat. Ona se však rychle přiblížila k němu a zabodla mu svou dýku do boku.

   "Měl jsi příliš pomalou zbraň, která měla ničící účinek. A to je pro nějakého hlupáka jako jsi ty naprosto zbytečné." řekla syčivým hlasem a vyrvala mu dýku z těla. "Bolí to? Ano. Díky bolesti víš, že jsi ještě naživu. Ale i bolest pomalu pomine. Zemři s myšlenkou, že tě zabila žena. Už se víckrát neuvidíme. Tentokrát je to slib, který nehodlám porušit."

   Když poodešla, spadl Šedý na zem do sněhu. Usmála se a pohlédla nad sebe. Sledovala horu a určila, že spadli přes padesát metrů dolů. Otráveně vzdychla a začala šplhat nahoru s myšlenkou, že Šedého už rozhodně neuvidí.

   Sponzoři náhle váhali. Když sledovali, jak Zjizvení potomci byli snadno poraženi, začínali se obávat, zda nepodporovat někoho jiného. Přeci jenom... k čemu jsou slabí lidé, když se jich člověk snadno zbaví? A tak, když se Vůdkyně dívala na seznam nejpodporovanějších skupin, zděsila se, když viděla, že Zjizvení potomci jsou skoro na úplné dně, přestože předtím byli na třetím místě. A pak se propadlu na úplné dno, měli pouze jednoho sponzora. Zarazila se a věnovala pohled na muže v šátku. I on měl otevřený seznam. Na místo toho, aby se rozhodl, že půjde proti nim, přidal jim ještě peníze na jejich vítězství a to ji zarazilo. Kdo by podporoval skoro zničenou skupinu? A nebylo tomu tak i na začátku? Hned porušili pravidla a byli zmraženi v čase na pár let. On se k nim jako první ihned přihlásil. Ale proč? Proč je jako jediný podporuje? Nechápala ho. Sponzor, který podporuje jenom jednu skupinu, je přece šílený. Zamračila se.

   "Kdo to je?" pomyslela si zle.

   "Zjizvení potomci jsou vyřízeni." zasmál se sponzor a muž v šátku vzhlédl. "Kdo by je po tomhle fiasku chtěl podporovat?"

   "Sklapni, Wondroowe." ozval se muž v šátku a muž v brýlích se prudce otočil. "Nebyla to snad tvá skupina, kterou okamžitě zničili, přestože za to byli vyloučeni? A posléze, nezničili i ta děcka, která jsi tolik opěvoval."

   "Ty hajzle!"

   "Uklidni se. Já vsázím na jejich vítězství. Ty si vsaď klidně na Děti Arény smrti, až to půjde. Ale já vidím dostatečně jasně. Otevřel jsem oči a čelím realitě. Zatímco vy ostatní hlupáci jste je zavřeli a věříte snu."

   "Cos to řekl?" postavil se muž prudce.

   "Pouze pravdu."

   "Ty jeden-!"

   "Prosím vás, sponzoři, posaďte se." ozvala se hlasatelka. "Není potřeba dalších soubojů. Prosím vás, uklidněte se a posaďte se. Užívejte si vaši hru."

   "No tak, nech toho." tahali muže zpátky na židli.

   "Kdo si, sakra, myslíš, že jsi, že něco řekneš a ostatní tě mají poslouchat, co?!" zaječel muž vztekle. To už byl přes celou obrazovku. "Co si o sobě myslíš, když ti tví spratci měli prostě štěstí. Díky tvému vlivu je ostatní nechali naživu, abys věděl. Nic nedokázali!"

   Muž v šátku se rázem zvedl a Wondroow se polekal. Pomalu k němu kráčel. Wondroow se potil a polkl. Muž v šátku se u něj zastavil. Pak lidé zakřičeli. "Nikdy jsem neřekl, že chci, aby něco dokázali." řekl muž klidným hlasem. Wondroowovi se začala bílá košile měnit v boku na rudou. "Jen bych rád konstatoval, že pravdě čelit nemusíš. Nedožiješ se vítěze Krvavých her." Vyrval z něj dýku, která mu hned zmizela v rukávu. "Protože všichni věří v utopické, krásné hry, nebudu vám tuhle iluzi brát. Ale je na čase, abyste si i vy uvědomili, kdo má nejvyšší pravděpodobnost, že zvítězí. Proč se jich ostatní chtějí zbavit? Cítí strach. Strach z prohry. Strach z toho, že se prostě nedostanou tam, kam oni potřebují, aby je pustili. Taková je realita. Čelte jí." Poklidně se usadil do křesla. "A pokud tomu nebudete chtít věřit..." Wondroow padl na zem a krev barvila podlahu. "zemřete v utopickém snu, jako Wondroow." Sponzoři křičeli a utíkali rychle pryč. Muž pobaveně vzhlédl a oči měl plné radosti. Sledoval kameru, kde byli ukázáni všichni Zjizvení potomci. "Máte výstižný název." řekl tiše. "Dokažte i zbytku světu, že si zasloužíte, aby se vaše jizvy přenesly na vaše rodiče, že si zasloužíte život, o který jste přišli."

   Bílá se pomalu zvedla, měla na zádech kupu sněhu. Zase spadla na chladnou zem. Otevřela oči. "Co se stalo?" pomyslela si a snažila se opět vstát. Opět spadla. "Proč se nemohu postavit? Proč jsem spadla?" Chytila se za hlavu. "Kolik uběhlo hodin? Byl to už den, co jsem byla mimo?" Třela si ruce o sebe. "To je divné, je mi zima..."

   Černá vstala a opřela se o zeď, zatímco se snažila ohřát svým kabátem, který měla pevně připnutý a držela si ho u sebe. Mrzla. Když vzhlédla, nemohla se zorientovat, kde je.

   Fialový pomalu kráčel zase zpátky. V jeskyni našel jenom Zeleného. Po pachu krve poznal, že Šedý s někým bojoval. Podíval se dolů, ale nikde ho neviděl. Jeskyně byla pomalu zasypávána sněhem. Vzal Zeleného na záda a s věcmi odešel pryč. Naposledy se ohlédl. Přemýšlel, kam se Šedý mohl podít, a pak pokračoval kupředu. Nakonec Zeleného skryl pod svým pláštěm a rozběhl se, aby nalezl jiné vhodné místo, které by bylo suché.

   "To, co se právě stalo..." pomyslel si Zelený a otevřel oči. Vybavilo se mu, jak někdo zaútočil na Šedého a jak společně spadli na zem. "Kdo to byl? Byla to žena, ale od koho? Kdo ji vyslal?" Podíval se na Fialového. "Kam mě to nese? Proč nepočká na Šedého?" Byl však tak unavený, že zase zavřel oči a usnul.

   Bílá se usmála. "To nebyla špatná rána." řekla vesele a utřela si hlínu z tváře. Ušklíbla se. "Ale mohla být o něco silnější, pokud mě chtěla zabít... Musím najít ostatní. Začíná být zima..."

   Ozval se výstřel. Fialový, Černá, Bílá a Zelený se polekali, že ten výstřel znamenal smrt Šedého.

   "Prosím, ať to není nikdo z nás!" pomysleli si všichni Zjizvení potomci.

   Moses se rázem vynořil ze sněhu a zhluboka oddychoval. Chytil se za čelo, na kterém měl tržnou ránu a rozhlédl se kolem sebe. I jeho výstřel z děla probudil a uvědomil si, že je ještě naživu. Díval se kolem sebe, hledal toho útočníka. Ale on přece zmizel. Vstal a snažil se udržet rovnováhu. Ale pak se zachytil stěny skály a pomalu postupoval kupředu.

   Po nějaké době spatřil Fialového. "Hej..." zachraptěl, div nespadl na zem. "Čekej..." Po delší době se mu povedlo Fialového s námahou dohnat. "Hej..." zachraptěl Moses, ale pak padl k zemi. Fialový se otočil, protože slyšel, jak se sníh probořil. Sotva spatřil bílé vlasy, přešel k němu. "Je to zbytečné." pomyslel si Moses. "Neslyšel mě..." Fialový ho rázem zvedl a vyhodil na rameno. "Proč?" pomyslel si. "Proč mi pomáhá?"

   Když byli u propasti, spatřil Fialový dole Bílou, jak šplhá nahoru. Ke konci jí pomohl. A pak k nim přiskočila i Černá.

   "Šedý se tady nikde nepotlouká?" zeptal se Fialový.

   "Neměl hlídat Zeleného?" zeptala se zle Bílá.očil na Fialového, Labuť ho zas

   "Asi ho to nudilo." poznamenala Černá.

   "Ne." pomyslel si Zelený. "Někdo zaútočil..." Otevřel ústa. "Neslyší mě... Proč mě neslyší?"

   "Pravděpodobně." souhlasil Fialový.

   Společně pak našli jeskyni, která byla skryta před sněhem, protože byla dána na jih. Sníh padal ze severu, takže se jim úplně vyhnul.

   "Ta cesta stála za to." uznal nakonec Fialový a položil Zeleného a Mosese na zem. "Dá se nějak rozdělat oheň?"

   "Měl by." řekla Černá. Bílá ho rázem rozdělala. "Jaks to udělala?!"

   "Normálně." usmála se Bílá.

   "Hlavně hlídejte čas." řekl Fialový. "Musíme toho maniaka upozornit, že jsme tady do konce dne, jinak zemře."

   "Hora ho pohltila." řekl Moses, zatímco mu Bílá ošetřovala zranění. "Elegantní závěje pohltily už spoustu lidí." Ozval se výstřel a Zjizvení potomci se polekali. "A pokud ne hora, tak brzy zmrzne..."

   "Někoho jsem viděl." řekl Zelený.

   "Koho?" zeptala se Černá.

   "Neviděl jsem mu do tváře, ale... byla to žena."

   "Žena?"

   "Nespletl ses náhodou?" zeptal se Moses.

   "Vím, co jsem viděl!" řekl Zelený zle, ale oči se mu zaleskly. "Ale oba přepadli přes okraj a spadli dolů."

   "Dole jsem nikoho neviděl." řekl Fialový.

   "Museli spadnout níž."

   "To by mohla být potíž." řekl Moses. "Jestli je zraněný a nemůže se hýbat, potrvá to dny, než ho najdeme. A my máme pouze tento. A navíc... za chvíli bude tma."

   "To je pravda." souhlasila Bílá. Fialový rázem vstal a přešel k východu. Pohlédl na kameru, která je sledovala. Zamračil se a přejel rukou po stěně. Moses ho tiše sledoval.

   "Pravda je pro tyto lidi lež. Demagogie je zlá věc. Dokonce i nyní se snaží zničit tuhle kameru, aby se lidi nedozvěděli pravou podstatu..." povídal Fialový a kamera rázem vybouchla. "těchto Krvavých her." Podíval se nahoru. "Neříkal jsem to? Bojí se, že se vzbouříme. Chtějí lidem nechat tuto krásnou utopii, kde je všechno krásně pod kontrolou a vězni se zabíjejí navzájem. Když nejsou trestanci, není problém."

   "Řekl jsi to schválně?" zajímal se Moses a usmál se. "Vypadá to, že vaše šílenost roste každou chvílí víc a víc."

   "Šílenost nezastavíš." zasmál se Fialový. "Ale ten maniak... Půjdu ho hledat."

   "Nezbláznil ses?" zeptala se Bílá.

   "Už tomu tak bude. Zatím."

   Fialový vyběhl ven, zatímco ho ostatní zmateně sledovali. "Není to zajímavé?" zeptal se Moses a oni se na něj podívali. "Před pár dny by ho klidně zabil a nyní? Dokonce se ho vydává sám najít. Skutečně máte možnost měnit lidi. Dokonce i mě jste změnili. Stačí si to jenom přiznat."

   "Ten blbec!" zavrčela Černá.

   "Nech ho jít." řekl Moses, když se chtěla rozběhnout ven.

   "Ale!"

   "Najde ho. Zkus mu věřit."

   Černá se podívala stranou. "Nemám o něj strach!"

   "To jsem neřekl." Černá se k nim otočila zády, protože mírně zrudla. "Najde ho a vrátí se společně."

   Fialový utíkal po kraji cesty na hoře a pak se odrazil, aby dopadl k druhé části. Sjel posléze po skále a hnal se po zasněžené cestě pryč. Cestu zpátky si pamatoval.

   "Šedý." pomyslel si. "Nejsi mrtvý, že ne? Dej mi nějaké znamení!" Rázem po něm někdo zaútočil. Rychle vytasil své katany a zapíchl útočníka do země. Rychle se rozběhl zase kupředu. Přičetl se jim bod. "Nějak mi poraď, řekni mi, kde jsi, ať tam nezemřeš!"

   Uklouzlo mu to, ale využil to ve svůj prospěch a odrazil se na druhou stranu skály. Věděl, že bude někde u jejich předešlé skrýše, takže se hnal přímo tak, jako za prvním cílem. Nikde jinde ho nic nenapadalo. Pár lidí se za ním jenom podívalo, ale nechalo ho na pokoji. Přeskočil malou propast. Přál si, aby byl tam, kde se pořádně nepodíval. A hlavně si přál, aby byl ještě naživu, až tam doběhne.

   Díval se po cestě úplně všude. Dokonce vybíhal na vyvýšené body, kde měli velcí ptáci hnízda, zda ho tam nikde neuvidí. To se mu jednou nepovedlo a zaútočila po něm matka vajec, jeho majíc za škůdce, který jí chtěl sníst vejce. Chytil ji za zobák a shodil z hnízda. Pak se dal na útěk. Ozvaly se další výstřely. Přál si, aby ani jeden nepatřil Šedému.

   Pohlédl na svůj náramek, na mapku v něm. Nikde ho však neviděl. Viděl jenom sebe. Sledoval, jak různé barvy mizí, protože jejich vlastníci umřeli. Buďto je zavalila hora, nebo se stali obětí velkých ptáků. Z neznámého důvodu si Fialového ptáci nevšímali. Ale hora si ho všímala. Závěje se spustily. Fialový se pouze stihl podívat, co se děje, ale nestihl uskočit stranou. Lavina ho v sobě pohřbila a nepouštěla. Ozval se výstřel.

   Černá polekaně vzhlédla a hned zkontrolovala náramek. Nikde neviděla Fialovou barvu a zbledla. "Klid." uklidnila ji Bílá a ukázala na slabě blikající fialový puntík. Černá si oddychla. "Toho přece lavina jen tak neskolí, nebo snad ano?"

   Fialový vyskočil z laviny, jakoby se nic nestalo, a hnal se kupředu. "Šedý! Dej mi nějaké znamení!" pomyslel si zle. "Nejsi mrtvý. Vím to. Nepřítele bych poznal, že je mrtvý. Ale tebe pořád cítím, že máš ještě nějakou jiskru k životu! Tak zvedni zadek a ozvi se! Ozvi se ti říkám!"

   Sníh spadl na zem. Šedý ležel na zemi, kapky krve prohlubovaly kaluž, která tam mezitím vznikla. Šedý byl bledý. Tmavé vlasy mu padaly do tváře. Pak mu na hlavu spadlo trochu sněhu. Elegantní závěje se ho snažily pohřbít. Pták okolo něj proletěl, věnoval mu krátký pohled, zakrákal, jako vrána, a zase zmizel v nebi. Ano, Šedý ležel na zemi. Další část sněhu na něj spadla a pokryla jeho tělo. Nehýbal se. Kapky krve se spojovaly víc a víc. Kaluž pomalu rostla. Sněhové vločky odvál vítr na druhou stranu, takže ho neštípaly do tváře. Další velká kopa sněhu se oddělila a dopadla mu na nohy. Oči měl zavřené. Okolo něj proběhla veverka, začichala k němu a utíkala rychle pryč. Pták se za ní rozletěl, proletěl okolo něj, popadl veverku a za letu ji sežral. Šedého si nikdo nevšímal, jakoby tam vůbec nebyl. Byl tam vůbec? Sníh dopadl vedle něj a drobné vločky se sypaly na jeho tělo.

   "Tímto dnem se zřejmě Zjizvení potomci rozpustí." konstatoval hlasatel a lidé se zaujatě bavili o tom, kdo postoupí. "Pro Arénu smrti to bude velká ztráta, protože jenom pár začátečníkům se v tomto bloku povede přežít. Pokud se tam vůbec dostanou. Zjizvení potomci dnes ztratili svého vůdce."

   "Zmlkni!" slyšeli rázem něčí hlas.

   "Cože?" Na obrazovce se objevil Fialový. Vyskočil za kamerou.

   "On není mrtvý!" zakřičel a udeřil do kamery, kterou rozbil na malé kousíčky. Lidé se zasmáli a hlasatel mlčel. Byl polekaný tím, co se opovážil ten hulvát udělat, zatímco on mluvil.

   "Jak se opovažuješ?" zakřičel zle.

   "Ano, tohle jsou Zjizvení potomci." ušklíbl se muž v zeleném šátku. "Dohrajte hru až do konce, všichni společně. Jenom opravdu velký maniak vám může říkat, abyste přestali, a stejně ho neposlechnete."

   "Jak se vůbec může opovážit tohle říkat?" pomyslel si Fialový zle. "Šedý, jestli se hned neukážeš, nakopu tě tak moc, že si budeš přát, abych tě na místo toho zabil! To mi věř."

   Moses se díval ven. "Gilobo, chceš jejich duše, že ano?" pomyslel si a zavřel oči. "Nenecháš nikomu, aby ti je jen tak sebral. Protože děláš všechno proto, aby jejich protivníci byli slabší, než oni. Nebo se snad pletu?"

   Vůdkyně mlčela a na obrazovce tiše sledovala Šedého. Poté pohlédla na Fialového, jak utíká po svahu. "Běží špatným směrem." pomyslela si a chytila nějakou tyčku před sebou. "Navedu tě správnou cestou..."

   Rázem po Fialovém zaútočil pták, který ho strhl do propasti, ale Fialový se zachytil. Pták zakrákal a rozletěl se proti němu. Vůdkyně ovládala jeho pohyby, a tak proletěl těsně nad Fialovým. Fialový se před ním rozběhl pryč. Neměl čas si hrát s ptákem, když hledal Šedého. Sotva zahnul doprava nahoru, popadl ho pták do pařátů a nesl pryč.

   Ohnal se rychle katanou a pták ho pustil. Dopadl do sněhu a rychle se rozběhl pryč od dotěrného ptáka. Vůdkyně se usmívala. "Konečně běžíš správným směrem." poznamenala vesele. "Ale pořád neznáš cestu."

   "Bude Fialový sežrán, nebo uteče?" zeptal se hlasatel a lidé jásali. "Kdo zvítězí? Příroda, nebo člověk?!"

   "Bezva souboj, co?" pomyslel si zle a odrazil ptákův zobák. "Hlavně že se všichni bavíme!" Zamračil se. "Šedý. My vyjdeme z téhle arény všichni! Živí! Slíbil jsem to Zelenému. Tak to slib ty mě, že rozhodně nezemřeš jako podřadný druh. Nebo si tě budu dobírat do konce tvého života. To bys snad chtěl? Tak se mi koukej rychle ukázat, ty skřete."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře