Recenze - Na západní frontě klid

10. duben 2017 | 07.00 |
› 

NZFK

Zdroj: Google.com

Název: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Žánr: Generační, válečný

Počet stran: 176

Rok vydání: 1928

Děj: Po vypuknutí první světové války se Paul se svými spolužáky z gymnázia rozhodne na popud svého profesora Kantorka vstoupit do armády. Po výcviku plného šikanování ze strany Himmelstosse se dostávají do zákopových bojů na západní frontě – v první linii. Paulovu rotu až na výjimky tvoří mladí a nezkušení chlapci. Časem zjišťují, že neumí nic jiného, než bojovat.

(Dále jen pro ty, kterým nevadí spoiler – vyzrazení děje, nebo si tuto knihu přečetli)

Jako první z Pavlových přátel zemře Kemmerich po amputaci nohy a Müller dostává jeho boty. Když se Paul dostane z fronty domů, najde nemocnou matku, umírající na rakovinu. Otec se s ním vychvaluje a chce po něm, aby všem vykládal historky z bitev, ale Paulovi se to nelíbí. Dobrovolně se proto vrací zpátky na frontu.

Při jedné průzkumné hlídce se schová do kráteru od granátu, za ním skočí jeden Francouz Duval a Paul ho bez váhání zabije. Svého činu lituje, je to první člověk, kterého zabil vlastními rukami, nikoliv kulkou. Večer se Paul proplíží zpět na frontu.

Müller zemře na přímý průstřel břicha světlicí. Pak Paulova rota dostává za úkol hlídat vyklizenou vesnici se skladem jídla, kde si mohou odpočinout. Jsou však překvapeni dělostřeleckou střelbou. Paul s Albertem jsou zraněni a převezeni do jedné nemocnice, kde Albert nakonec umírá.

V létě roku 1918 se všichni vojáci baví o plánovaném míru, na frontě je očekávána ofenzíva. Z Paulových přátel zbývá jenom Katczinský, který je při jednom útoku střelen do nohy. Paul ho na zádech odnese do nemocnice, ale už mrtvého, protože během cesty dostal ještě střepinou do hlavy.

Paul Baümer umírá v říjnu 1918, v tak tichý a klidný den, že oficiální zprávy z fronty už jen oznamují: "Na západní frontě klid." Smrtí hlavního hrdiny v poslední den války kniha končí.

Náš názor: No... všichni tu knihu chválili. Ano, nebyla špatná, ale... na nás tam bylo příliš dialogů. Jedině, kdy se autor rozepsal ohledně krajiny nebo situace, ale to se stalo jen málokdy. Poslední dvě krátké kapitoly nám trvaly skoro 5 dní, než jsme se dokopali, abychom to konečně dočetli. Ne, opravdu. Tuhle knihu jsme četli až zatraceně příliš dlouho na to, jak je krátká! Jak říkáme – kdyby se Remarque více rozepsal, to by bylo "pochrochňáníčko". Ale s takovouhle bohužel ani před konec nemůžeme dát vyšší hodnocení.

Hodnocení: 5/10

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře