Zdroj: Google.com
Název: Anthropoid
Žánr: Historický, thriller, válečný, životopisný
Délka: 121 minut
Rok vydání: 2016
Děj: Anthropoid – tajné heslo pro útok na Reinharda Heydricha, hlavního strůjce Konečného řešení židovské otázky. Brutální vláda tohoto muže přiměla spojenecké síly v Londýně k naplánované přísně tajné mise, která se měla zapsat do historie, jako atentát na obergruppenführera SS. Film sleduje osudy dvou vojáků českého zahraničního odboje, Jozefa Gabříka a Jana Kubiše, kteří v prosinci 1941 provedou výsadek do okupované vlasti. Mají jen omezení množství informací, zastaralých nebo nepravdivých a minimální výstroj. Musí přijít na způsob, jak spáchat atentát na Heydricha, muže, který se mohl stát přímým nástupcem Hitlera.
(Dále jen pro ty, kterým nevadí spoiler – vyzrazení děje, nebo tento film už viděli)
Náš názor: Viděno v originále. O tomto filmu jsme slyšeli už předtím a ihned jsme zbystřili. Nedlouhou dobu jsme plánovali, že si nějaký čas zpříjemním právě návštěvou kina a zhlédnutím tohoto filmu. Nakonec nás kupodivu předběhla jiná osoba, která to odněkud stáhla a pustila to. A tak to začalo... O útoku na Heydricha jsme jistě slyšeli všichni a víme, jak to dopadlo, a jak dopadli i ti, kteří ho zinscenovali. Tento film je jejich příběhem. Měli jsme opravdu obavy – Češi nás poslední dobou děsí, co za "výtvory" vydávají za film. Ale ano, dalo se tam některé z nich překousnout. Tajemný začátek, kdy se dva mladí muži octnou v lese a hledají pomoc, nás navnadil ihned. Příběh naprosto unikátní, herci skvěle voleni. Jen jsme měli zpočátku chuť ubrat několik bodů kvůli jedné osobě. A tou osobou je Aňa Geislerová. Nic proti ní... ale do tohohle nám prostě nesedla. Hrála si tam bůhvínaco a nám přitom připadala – omlouváme se za ten výraz, ale je tomu tak – spíše jako kurtizána, která jenom tiše vyčkává, aby mohla něco ukořistit. Nevíme, takhle na nás její role působila. Nebyli jsme schopni její postavu zde prostě nějak začlenit, abychom o ní neměli nehezké myšlenky. A co to měla být ta její závěrečná scéna? Měli jsme chuť vstát a odejít, abychom si zanadávali, že jsou to pitomci – ale jasně, drama, spása, blablabla, jsme přece lidi, a to nám na krátkou chvíli znechutilo opět celý film - tak jsme se dívali z okna a nahlas si broukali, ale pak jsme znovu začali vnímat a dobře jsme udělali. Přestřelka v chrámu byla dokonalá. Místy nám přišla i komická (viz. scéna, kdy si navzájem vraceli granáty.. to už nám cukaly koutky nahoru, protože to vypadalo skutečně komicky.), ale byl to prostě skvost. Divíme se, že tu danou osobu, která to stáhla, napadlo, že by to mohlo zajímat i nás. I tak bychom si to dřív nebo později stáhli také nebo bychom rychle letěli do kina, užít si ten zážitek na vlastní kůži. Ke konci jsme skutečně jenom zírali. Tady nebylo moc co řešit (až na Geislerku, ale tu překousneme, protože ji budeme ignorovat) a film od nás právem získává 10 bodů, protože nám ukázal postavy dvou atentátníků, jako to žádný dějepisec zatím neudělal. A my máme snad o kousíček blíž k tomu, abychom měli 2. světovou válku o něco radši, co se tématu týče. Předtím pro nás byla nezáživná (no jo, učitelka Dějepisu na základce to tehdy odflákla - pardon, dostali jsme se jenom k Mnichovské dohodě), nyní už 2. světové válce začínáme trochu rozumět a zajímáme se o ni. A poslední věc na závěr – jsme rádi, že nikoho nenapadlo, aby to skončilo tím slavným americkým "happy-endem", byl to překrásný konec. Realisticky podané.. Nebo spíše uvěřitelně podané. A to jsme potřebovali.
Hodnocení: 10/10 (S neskutečnou vzpomínkou a zážitkem, který se jen tak opakovat nebude.)