Recenze - Pan Theodor Mundstock

10. květen 2017 | 07.00 |
› 

PTM

Zdroj: Google.com

Název: Pan Theodor Mundstock

Autor: Ladislav Fuks

Žánr: Psychologický román

Počet stran: 210

Rok vydání: 1963

Děj: Pan Theodor Mundstock je osamělý pražský Žid, který žije ve své malé garsonce jenom s malou slepičkou. Pracuje u pana Vorjahrena ve firmě na konopí, provazy a nitě. Jednou však přijde do práce, uvidí německého vojáka a ten mu oznámí, že je propuštěn.

(Dále jen pro ty, kterým nevadí spoiler – vyzrazení děje, nebo si tuto knihu přečetli)

Panu Mundstockovi trvalo dlouhou dobu, než se z toho vzpamatoval. Nyní pracuje jako podřadný zametač ulic. Každý týden musí vyčistit své přiřazené ulice. Každý den se strachoval podívat se do poštovní schránky. Obával se, že najde obálku s předvoláním, aby se dostavil na nádraží... aby odjel do koncentračního tábora.

Jeho dobrými přáteli jsou členové rodiny Šternů, kteří se ho vyptávají, jak to vypadá ve světě, jak to vypadá s válkou a co je pravda na transportech Židů. Nechtěl jim říkat pravdu, aby je neděsil, tak si vymýšlel, že válka na jaře skončí. Také jim vykládal karty – výklad přizpůsoboval tomu, co chtěli slyšet.

Největším vzorem byl pro malého Šimona. Nosíval mu známky, chodil s ním do ZOO. Před válkou. Celá rodin Šternů však podvědomě tušila, že jim pan Mundstock lže. Věděli, že v jeho patách chodí jeho přítel a zároveň největší nepřítel – Mon, jeho stín a hlas v hlavě.

Jednoho dne, když se vydal uklízet do své ulice, dostal strach – byla plná smetí. Všechny věci nemohl naskládat do tak malého vozíku, který mu byl přidělen. Pan Mundstock se obával, že pokud nesplní svou práci, půjde rovnou na nádraží do transportu. Chvíli zmatkoval, strachoval se, ale potom přišel, jak se dostat z této šlamastiky. No a co, že má malý vozík, po stranách je přece také místa dost! Toho dne si uvědomil, že se může připravit i na cestu a život v koncentračním táboře.

Věděl, kolik má vážit jeho kufr. Vzal si proto méně věcí, pravidelně cvičil a co 5-10 kroků kufr předával z jedné ruky do druhé. Aby ho nebolela ruka, kolem držáku si obmotal flanel. Zároveň hned po předání musí třepat rukou, aby se prokrvila. Při tomto pokusu zjistí, že má levou ruku slabší, a tak začne posilovat především ji. Uvědomil si, že ve vlaku bude málo místa. Aby se najedl, strčí si kousek chleba do kapsy a po kouskách ho bude jíst. Po výstupu se musí držet uprostřed, protože ti krajní dostávají od vojáků nejvíce ran. A kdyby se dostal ke kraji, v puse musí mít několik umělých zubů, které po ráně vyplivne. Toto vojáka uspokojí a nebude si ho dále všímat. Také se rozhodl, že místo měkké pohovky bude spát na tvrdém, žehlícím prknu, aby si zvykl, a vstávat bude v 5 hodin.

Nedlouho poté mu přijde dopis od Šternů. Všichni, až na malého Šimona, odjeli do Terezína. Prosili ho, aby se o malého Šimona postaral. Neměl tolik času, aby ho připravil na vše. Zanedlouho mu totiž přišel také dopis. Když toho dne pospíchal na nádraží, počítal kroky a nad vším bedlivě přemýšlel. Když si Šimona všiml, vydal se rychle za ním. Ale pak se zastavil. Uvědomil si, že musí změnit interval držení kufru (z 10 kroků na 5 kroků). Když se zastavil, nic nevnímal. Nevnímal ani blížící se německé vojenské auto, které jeho přímo proti němu. Narazilo do něj a pan Mundstock po chvíli umírá. Jako poslední věc, kterou vnímá, je Šimonův stín.

Náš názor: Věděli jsme, jak to dopadne. Věděli jsme, o čem to je. A přesto jsme zklamaní. Proč? Netušíme. Schizofrenní Mundstock by byl geniální postava, jen kdyby byl podaný lehce záživněji. Přečteno během únavných 7 dnů, protože jsme na něj neměli tehdy čas. A nudil nás. Ano, nudil nás. Od autora geniálního Spalovače mrtvol jsme skutečně čekali něco většího. Ale z psychologické stránky věci nás překvapilo Mundstockovo myšlení. Nebudeme kritizovat. Sasmi jsme teprve začátečníci. On alespoň svou knihu už vydal.

Hodnocení: 5/10

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře