Aréna smrti - Kapitola desátá (2. část)

3. říjen 2015 | 07.20 |

   Pršelo. Kapky bubnovaly na hladinu vodu a splývaly jedna s druhou, když stékaly po skále. Moses je tiše sledoval. Vítr se zvedal. Bouře byla jenom tichým odvarem toho, co se blíží. Moc dobře věděl, že všichni Vyjednávači, které zabil, byli pouhé klony. Gilobu tam nikde neviděl. Bylo pro něj příliš ponižující udělat si klona a vyslat ho na místo sebe. Vítr si pohrával s mokrými lístky. Vlci ohlodávali zbytky po šavlozubých tygrech. Trhali si maso z tlamy toho druhého, aby se nasytili, co nejvíce. I draví ptáci si hostinu nenechali ujít a s radostí se zapojili. Moses tiše sledoval koloběh života. Ten, který požíral malé tvory, je jimi nyní na oplátku sežrán. Vzhlédl k temnému nebi a udeřily blesky. Vítr rozházel dešťové kapky okolo něj, takže sem a tam tvořily spirály, jindy zase připomínaly dravé ptáky. Tvořily všemožné i nemožné obrazce. Ti nejmenší tvorové se snažili tomu všemu vyhnout a ukryli se na stromech. Ale ani to nezabránilo dravcům ze vzduchu, aby si je sebrali.

   "Chtělo by to hřeben." poznamenala Černá a projížděla si tabulku ze svého náramku. Usmála se a dotkla se nějaké položky. Hned se jí v ruce objevil hřeben. "Bomba."

   "Neměla by sis hrát." řekl Fialový.

   "Ale no tak, jen se chci učesat. Vadí ti to hodně?"

   "Ne, je mi to jedno."

   "Moc to tak nevypadá."

   "Vaše konverzace je vážně zajímavá.

" poznamenala Bílá.

   "To on s tím začal." zasmála se Černá. "Chceš ho půjčit?"

   "Díky, mám svůj." usmála se Bílá, zatímco se už česala.řeka strop jeskyně. To ej vše.ů

   "Řekni, Šedý, v co máme vůbec věřit?" zeptal se Fialový zle. "Vždyť oni rozhodují, kdo postoupí a kdo ne. Máme jenom zatracené štěstí. Já mám důvod, proč se musím dostat do posledního bloku. Slíbil jsem jí to. Pomohu jí, aby už déle nemusela čekat, trpět a vzpomínat."

   "A komu to vlastně chceš pomoct?" zeptala se Bílá.

   "Vzpomínce."

   "Vzpomínce?"

   "Byla to jediná žena, pro kterou jsem zabíjel. Jedině s ní jsem schopen utéct z tohohle pekla. Pouze s ní mohu odejít."

   "Byla?" zeptala se Černá. Fialový se podíval stranou.

   "Je to dávná historie. Ale čeká tam na mě."

   "Kde?"

   "Na konci... Krvavých her."

   Moses seděl v rohu. Tiše je poslouchal a rukou přejížděl po obrazovce, která mu vylezla z náramku. Pozoroval nějaké údaje. V jeho očích barvy lávy se odrážely veškeré informace, jména a také obrazy, které viděl na obrazovce. Nikdo si ho nevšímal. On však sem a tam vzhlédl, zda ho nesledují. Co před nimi mohl skrývat, že jim to zatajil? Když se Bílá podívala jeho směrem, spatřila stromy a podle obrysů poznala, že sleduje Úsvit. Pousmála se. Moses se jenom díval, zda někdo není poblíž. Když se však podívala stranou, tajemně se usmál a sledoval Úsvit i nadále.

   Když pak všichni usnuli, Moses otevřel oči. Byly mírně znepokojené. Díval se před sebe. Posadil se opět do rohu a zjevila se před ním obrazovka. Na něco klikl a usmál se, stejně jako předtím. Když vzhlédl, jeho oči vyjadřovaly menší zájem. Pak se zaměřil na obrazovku před sebou.

   "Jsi připraven?" zeptal se nějaký upravený hlas, hlubšího tónu.

   "Ano." řekl veselým hlasem.

   Tu noc začalo něco, co si budou všichni obyvatelé Arény smrti pamatovat. Blok D byl hlavně o zradě a zaprodání. Ale Moses takový nebyl. Jen se s někým domluvil, že se sejde, aby s ním něco probral. A tak se pod rouškou noci skryl ve svém kabátě a pronikl ven z jeskyně, naprosto nikým nezpozorován. Až posléze se Fialový probudil. Mírně ho zaráželo to, že Moses jen tak odběhl, aniž by cokoliv řekl. Ale taky věděl, že všichni tvrdě spali. A zároveň ho zaráželo, proč byl vzhůru. A kam se v tuhle noční dobu mohl vydat. Po menším zaváhání vyběhl z jeskyně a doufal, že ho někde ještě stihne najít. Na náramku se mu totiž neobjevovala bílá koule, kterou předtím Moses představoval. On sám měl fialovou kouli. Myšlenka, že by na ně někdo chtěl zaútočit, ho hned opustila, sotva vyběhl ven. Moses mu zmizel v korunách stromů. Neuměl se tak dobře pohybovat ve větvích, jako Moses. Přesto se o to pokusil. Chvíli mu trvalo, než vůbec na strom vylezl. Jen pár sponzorů zůstalo přes noc, aby je pozorovalo celých čtyřiadvacet hodin. A teprve nyní mohli pozorovat pravé povahy jednotlivých soutěžících. Fialový se Mosese držel jako klíště. Zda o něm Moses věděl nebo ne, radši ani nepřemýšlel. Jen myšlenka, že si ho splete s nepřítelem, ho mírně děsila, protože moc dobře věděl, že Moses není slabý. Kdo jiný by skolil Kerberose jenom sám?

   Moses se mírně podíval stranou. Fialový ztuhl. Spatřil jeho úšklebek a polekal se. Snažil se ostří meče odrazit. Kapky krve se rozletěly vzduchem, zatímco čepel pronikla skrz jeho tělo. Krev dopadala dolů, stejně tak Fialový, nad kterým Moses snadno vyhrál. Fialový nestihl ani zakřičet, neboť mu Moses hned zacpal pusu šátkem. Zmateně ho sledoval. Něco řekl. Jeho hlas ho děsil.

   "Přeci jenom tady máme krysu." pokračoval Moses pobaveně a udeřil blesk. A Fialový si uvědomil, že to nutkání, které ho předtím nutilo, aby ho zabil, bylo oprávněné. Moses vytáhl z něj svůj meč a namířil mu na krk. "Je potřeba se jí zbavit." dodal klidným hlasem a usmál se. "Aby ostatní nemuseli vědět to, co nepotřebují."

   A pak, čepel pronikala skrz a vracela se zase zpátky nahoru. Moses se usmíval nad svým dílem. Jeho oči jasně zářily do tmy, jako od kočky, která chytila myš. A pak vyndal meč, po kterém mu stékala krev. Fialový se tiše díval do nebe. Moses od něj vstal, ušklíbl se a otočil se k němu zády.

   "Jaká škoda, že jsi nevydržel delší dobu." zašeptal už bez úsměvu. "Mohli jsme si pohrát víc."

   Někdo před něj skočil. "Dobrá práce." řekl.

   "Říká ten, co se mě bojí."

   "To jsem nikdy neřekl." ozval se muž zle a odkryl si kapuci. Byl to Giloba! "Vítej zpátky. Proč jsi nezabil všechny?"

   "Není ještě potřeba. Jeho vraždu mohu doufám svalit na tebe."

   "Pche, jako předtím. Chystáš se udělat to samé?"

   "Pravděpodobně."

   "Prosím ještě jednou, vrať se zpátky."

   "Jsem přece padlý Vyjednávač. Musíš mě zabít." Rázem se ozvalo dělo.

   Černá prudce vstala. Rychle se podívala ven za výstřelem. Oči měla mírně polekané. Popadla své pistole a hnala se kupředu.

   "Proč mám tak divný pocit?" pomyslela si polekaně a odrazila se od padlého stromu, aby byla rychlejší. "Proč mám najednou tak velký strach?" Oči se jí leskly. "Čeho se bojím?" Slzy jí padaly z očí, ale nepřipouštěla si je. Nechtěla být tak slabá, aby si je připustila.

   "Rádcové jsou od toho, aby radili." řekl Moses. "Vyjednávači jsou od toho, aby vyjednávali. Proč se teda neporadíš s rádci o tom, proč Vyjednávači na místo vyjednávání rovnou zabíjejí?"

   "Ty zmetku..." zasyčel Giloba pomalu.

   "Copak? Bojíš se, že očistím tvou duši dřív, než bude třeba?"

   "Na čí straně vůbec jsi?" Moses mlčel. Udeřil blesk a rozpršelo se.

   "Na ničí. Bojuji jenom sám za sebe."

   "A oni jsou co?"

   "Jasně jsem jim řekl, že si je vezmu jenom jako ochranu. To je vše."

   Giloba po něm zaútočil kytarou, ale Moses za letu vzduchem vytáhl svůj meč. Když se Giloba otočil a chtěl ho praštit, zastavil se. Čepel meče mu zářila přímo do očí. Moses ho poklidně sledoval, mírně skrčený, však meč měl položený na jeho rameni. "Nevyšel jsi ze cviku."

   "Za to ty jsi pomalý, jako šnek."

   "Do toho, očisti svou duši a vrať se zpátky."

   "Mosesi!" slyšeli oba hlas Černé a prudce se podívali za ním. Giloba toho hned využil, chytil jeho meč a vytáhl ho nad sebe.

   "A nesouhlasím s tím, že jsem pomalý, jenom umím čekat." řekl Giloba vesele a praštil s ním o zem. Černá se polekala a zastavila se. Sotva spatřila Fialového, ztuhla. Giloba se na ni podíval, věnoval jí milý úsměv a poté zmizel v černém kruhu.

   "Fialový..." řekla tiše a rozběhla se k němu. Když mu poodkryla vlasy, polekala se. Tvář měl od krve. Přejela mu po zranění na rameni. Pohlédla na Mosese, který ležel na zemi, meč měl od krve. Moses otevřel oči a podíval se směrem k nim. Déšť mu dopadal na tvář.

   "Zemřel?" pomyslel si a pak mu hlava klesla úplně. "Nebo to přežil?"

   Když Moses otevřel oči, spatřil ohněm osvětlenou stěnu jeskyně. Přimhouřil oči a pohlédl jimi pomalu vedle sebe. Viděl, že Černá sedí vedle Fialového a drží se za rameno. Pohlédl na druhou stranu, ostatní tam nebyli. Byl však natolik zesláblý, že zavřel oči a spal dál.

   Utíkal. Za ním byla jenom temnota, okolo něj taktéž. Slyšel hlasy. Rozmáchl se rukami kolem sebe, ale odrazil se pouze od zrcadla. Polekaně sledoval sám sebe a své oranžové oči. Udeřil do obrazu před sebou, který napraskl, ale hned poté, co střepy spadly k zemi, se viděl znovu. Rozběhl se rychle pryč před temnotou. Před čím vůbec Moses utíkal?

   Prudce s sebou škubl. Zadýchaně se díval před sebe. Oheň praskal. Oči měl stejně rozzářené, jako plameny vedle něj. Chytil se za hlavu a snažil se zklidnit. Ten sen ho skutečně děsil. Nebyl to sen. Snad jenom vzpomínka na to, co se dělo předtím. Konečně se uklidnil. Podíval se stranou. Bílá ho tiše sledovala. Věnovali si krátký pohled. Ani jeden však nekomentoval to, co viděl, a Moses si nakonec zase lehl. Díval se před sebe, zatímco byl k Bílé otočený zády. Moc dobře věděl, co to bylo. Zavřel oči. Už se mu nic nezdálo. Ale i tak měl strach pořádně usnout.

   Šedý byl na lovu s Černou, která si dělala starost o Fialového. Chtěl ji přivést na jiné myšlenky. V noci se jim lovilo dobře. Zvířata většinou spala a tak je zabili rychle a bezbolestně. Nevydala ani hlásku, takže mohli vybrat klidně celé hnízdo s vejci nebo několik veverek. Sponzor se rozhodl, že jim nechá volnou ruku, protože byli v dobré části, kde si potravu mohli sehnat sami. Sopka vypadala klidněji, než přes den. Bylo ticho.

   "Je poměrně velký klid." namítla Černá.

   "Až příliš velké na to, že by se mělo zabíjet." poznamenal Šedý a díval se kolem sebe, zda je někdo nesleduje.

   "Klid, nikdo tu není, jen my dva."

   "No, návštěva Giloby zaráží i mě. Nerad bych byl, aby ses stala jeho další obětí."

   "Giloba používá jenom tu svoji kytaru, ne?"

   "A co s tím?"

   Černá se zastavila. "Hlavní rána byla způsobem něčím delším, než dýkou, kterou má Giloba na konci kytary. Spíše meč bych řekla." Šedý se zastavil.

   "Nemyslíš snad...?" Černá přikývla.

   "Možná, že Moses není tím, za koho se vydává."

   "Proč by nám teda pomáhal?"

   "Neřekl to snad na začátku? Chtěl nás, aby přežil a dostal se do vyšších bloků. Co když se nás chce postupně zbavit a získat body?"

   "Pak mi řekni, proč se ozval výstřel z děla, když je Fialový naživu?"

   "Někdo jiný zemřel, protože se mi povedlo ho zachránit."

   "Proč jsi teda nakonec vzala i Mosesa?"

   Černá mlčela. "Abych ho mohla potom zabít."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře