Aréna smrti - Kapitola jedenáctá (1. část)

5. říjen 2015 | 07.03 |

Kapitola jedenáctá: Problém světové velikosti

"Abys ho mohla zabít?" zopakoval Šedý zmateně a otočil se na ni. Sledoval její temné vlasy a oči plné krutosti. "Proč?"

   "Nechápeš? Co když tě Moses zachránit nechtěl? Co když tě chtěl zabít, pokud by ses neprobral? Co když všechno tohle plánoval?" ptala se Černá příliš vážným hlasem na to, aby si dělala legraci.

   "Proč by nám teda pomáhal?"

   "Abychom mu uvěřili."

   "Buď specifičtější." slyšeli oba Mosesův hlas a vzhlédli. Moses seděl na stromě a poklidně je sledoval. "Abyste mi v čem věřili?" Černá se polekala. Krev se jí rychle rozproudila tělem. Popadla dýku a hodila ji po něm. Lehce se jí vyhnul a zapíchla se do větve nad ním. Její oči nebyly nikdy předtím ničím zaujaté jako právě nyní. Viděla svůj cíl. Měla ho skoro na dosah.

   "Mosesi!" zakřičela zle, zatáhla za nějaký provázek. Moses se ohlédl a rychle uhnul stranou. Dýka ho však poškrábala na tváři. Zůstal na větvi, zatímco se dýka zabodla do země. Usmál se a vzhlédl.

  "To nebylo špatné." řekl vesele. Černá měla pohled přímo vhodný pro vraha. Nenávist, která v ní rostla, byla opravdu velká.

Chtěla hned vylézt za ním, chytit ho za hlavu a nejraději by mu ji urvala. Několik scénářů, jak by to udělala, jí rychle proletělo hlavou. "Ale..." Seskočil k nim dolů. Ani jeden to nepostřehl. Byl vedle Černé. "Jsi stejně pomalá, jako Fialový." Usmál se, jeho bílé zuby pronikly do tmy a zazářily, jako tesáky lišky. V levé ruce měl rázem dýku a tu pak rychle přiložil k Černé. Jeho byl však zaražený. Černá ho držela za zápěstí.

   "Cos to řekl?" zavrčela zle, měla opravdu děsivý pohled. Během, chvíle ho chytila oběma rukama za zápěstí a přehodila přes sebe. Praštila s ním o zem. Rychle ji kopl do dlaní, čímž se uvolnil z jejího sevření, a rozběhl se pryč. "Vrať se!" zaječela vztekle, to už ji však Šedý chytil.

   "Nech ho jít!" řekl, zatímco se mu kroutila. "Když ho zabiješ, nic tím nezískáš! Nezastavíš tyhle hry!"

   "Já ho zabiju!" zakřičela Černá. Pak však povolila a klesla na kolena, když ji Šedý pustil. Zakryla si rukou tvář, po ní jí pak stékaly slzy. "Řekni... Jakou máme doopravdy šanci, že tady přežijeme, když nás štvou proti sobě? Jak si můžeme věřit navzájem, když se chceme všichni zabít, abychom přežili? Jak máme tyhle Hry smrti přežít?" Mírně vzhlédla. "Nechápeš? Název je už očividný... Všichni zde umírají!"

   "Všichni ne." řekl Šedý tiše.

   "Jak to myslíš?"

   "Pokud se zná s Mosesem... Museli být oba vězni, nebo oba Vyjednávači. Museli se setkat mimo Arénu smrti. A Vyjednávači kdysi bývali jenom trestanci, které nešlo zabít."

   "Jak to víš?"

   "Říkala nám to učitelka, když jsme tady byli na exkurzi."

   "A co s tím?"

   "Něco si matně pamatuji. Giloba tvrdil, že jako jediný pokořil Vůdkyni."

   "No a?"

   "Co když býval taky trestanec? Co když je Moses Vyjednávač a vydává se za zločince, aby tak mohli podle pravidel zabíjet ostatní?"

   "A Vůdkyně o tom nic neví."

   "Ta to celé podporuje."

   Něco rázem prasklo. Oba zpozorněli. Čekali, kdo nebo co vyleze z křoví před nimi. Pak před ně skočila myš. Oddychli si, že si mysleli, že to bude nějaká velká bestie. Potom však něco zařvalo, příliš blízko k nim. Otočili se. Za nimi byl Šavlozubý tygr a zle na ně zavrčel. Úsměv je oba přešel. Pařáty šelma zabila myš a dala si předkrm. Pak jí oči zazářily směrem k Šedému a Černé.

   "Tak se měj." řekla Černá a dala se na útěk.

   "Co?" otočil se za ní Šedý a pak pohlédl na tygra. Ten se přikrčil a skočil po něm. Šedý skoro instinktivně rychle namířil zbraň na něm a rychle se snažil vystřelit. Šelma mu skočila přímo na střelu, spíše ji pohltila obří tlamou. Posléze vybouchla a z pusy jí vycházel kouř. Rychle se rozběhl pryč a šelma zle zavrčela. Rozběhla se za ním. Pár skoky ho dohnala.

   Všiml si Černé, která popadla liánu a vesele se na ní zhoupávala pryč. Skočil po jedné, ale šelma mu ji přesekla drápem. Dopadl na zem. Přímo pod ní. Zle zavrčela. Měla hlad a vztek. Proč si nevzít život toho, kdo se pokoušel ji připravit o ten její. Život za život. Otevřela tlamu a zaryla zuby do země. Šedý se díval se před sebe a sledoval tlamu tygra zblízka. Poslintal ho a dotkl se ho jazykem. Rychle popadl zbraň, která zazářila. Modrá zář ozářila tlamu tygra, který zařval bolestí a pak poskakoval rychle pryč. Hltavě pil z vody. Zle zavrčel a kráčel neohroženě k Šedému. Ten si prohlédl zbraň. Byl si jistý, že nyní vystřelila rychleji, než předtím, ale v menším podání.

   Vzpomněl si, že stejnou zbraň jim ukazovala učitelka a v menším provedení z ní měli střílet. A on jako jediný strefil všechny body, takže se ho zbylé děti stranily a děsil je.

   "Kde umírají motýli?" pomyslel si, když se před ním postavovala obří šelma na nohy a zle vrčela. "Umírají tam, kde už je nikdo nechce." Namířil na ni zbraní. "Umírají, když je sežere pavouk." Hlaveň modře zazářila. "Umírají, když na ně lidé zapomenou!" Vystřelil. Výstřel byl tak rychlý a silný, že ho srazil k zemi, ale proletěl tygrovi skrz tlamu. Měl v ní díru. Zasténal a skácel se k zemi.

   "Vážně nemáš cit." slyšel a rychle se ohlédl. Díval se kolem sebe, připravený se hned bránit. "Ale už ji umíš trochu ovládat. Rozhodně lépe, než předtím při boji s Kerberosem."

   "Kde jsi?" zeptal se.

   "Kde jsem? Spíše kde jsi ty?"

   "Kde jsem já?"

   "Proč nejsi u svých lidí?" Šedý se polekal. "Víš, že nyní umírají jenom proto, že jsi nechal Mosesa..." Pak se objevil Giloba za ním, chytil ho za rameno a tiše mu pošeptal do ucha: "Utéct?" Rychle se ohnal zbraní, ale tu Giloba hned zastavil pouhou rukou. Usmíval se. "Raději by ses měl vydat je zachránit na místo toho, abys se mnou bojoval." poradil mu vesele.

   I přes svůj nesouhlas se Šedý po chvilce rozběhl pryč od Giloby a zanechal tak jejich boj otevřený. Giloba se za ním vesele díval, zatímco z tygra vedle něj poletovaly jiskry. A pak se jeho obraz rozpadl. Pobaveně otevřel oči.

   "To šlo hladce." řekl vesele a přešel ke dveřím. Podíval se za ně. "Ještě musíš vydržet, pak tě propustíme." Usmál se. "Jak výstižné jméno pro toho, kdo lidi zavedl do zkázy. Mojžíši..." Za dveřmi někdo ležel. Byl pobledlý a pohublý. Na sobě měl jenom bílou košili.

   Šedý utíkal rychle kupředu. Přestože Gilobu nesnášel, něco mu říkalo, že má pravdu. Přeběhl přes řeku, aby se k jeskyni dostal rychleji. Nikdo jiný by je přece nemohl nějak rychle najít. Jenom oni přesně věděli, kam mají utíkat. Oni a Moses. Uvědomil si, kdo by je mohl chtít zabít nebo zranit. Myšlenka, že by je Moses skutečně zradil, ho děsila. Přestože tam byl Fialový, který byl zraněný, nemohl přemoct pocit, že něco není v pořádku. Ano, Černá se tam mohla dostat v čas. Nebo taky nemohla. Pak tam byla Bílá, ta je přece silná, napadlo ho. Myšlenky se mu střídaly jako na kolotoči. Strach ho naplňoval a odebíral mu sílu. Přál si, aby mohl běžet rychleji.

   Zarazil se. Spadl k zemi. Někdo za něj skočil a v ruce držel jakýsi malý obušek, ze kterého poletovaly jiskry elektřiny.

   "Je mi líto." řekl mladík. "Ale nemohu ti dovolit pokračovat, dokud nebudeme hotoví."

   Šedý se probudil. Kapky na tváři rychle sklesly dolů. Polekal se a hned vstal. Chytil se za hlavu. Bolela ho. S myšlenkou, jak dlouho tady mohl ležet, se rychle rozběhl kupředu. Proběhl okolo květiny, na které byl modrý motýl. Sotva se jí jenom vítr dotknul, odletěl motýl za Šedým a následoval ho. Stejný motýl zamával křídly na útočníkově rameni. Meč měl od krve. Na sobě měl černý kabát s límcem přes obličej. Usmál se a otočil se od své práce. Pršelo.

   "Kde umírají motýli?" zašeptal útočník a vzhlédl zářivýma očima. Šedý rychle utíkal kupředu ve strachu, co se stalo, zatímco byl mimo. Útočník ho sledoval seshora z větve a usmíval se. "Znáš odpověď, Šedý, nebo potřebuješ pomoc?" Na záda si dal meč od krve.

   Přešel do jeskyně, vzal spícího Mosesa a přehodil si ho přes rameno. Poté pomalu odcházel pryč.

   Ani ne chvilku na to doběhl na místo Šedý a polekal se. Jeho pohled byl skutečně polekaný. A když kapky bubnovaly svou melodii na kameny, zůstal stát před těly svých přátel. Polekaně je sledoval. Hned přeběhl k Bílé a mírně ji zvedl. Na sobě měla jizvy od krve. Ani jeden však nebyl zraněn smrtelně. Výrazně se mu dodychlo, když si to uvědomil.

   Když pohlédl do jeskyně, byla prázdná. Útočník vesele nesl Mosesa na zádech a otočil se směrem, kterým přišel. Ušklíbl se bílým úsměvem a pak zmizel. Jakoby se vypařil.

   "Byla to hezká hra." řekl vesele předtím, než zmizel.

   "Hej, Bílá, probuď se!" řekl Šedý a zatřásl s ní. Pomalu otevřela oči. "Díkybohu... Co se stalo? Kdo to udělal?"

   "Šedý..." zašeptala tiše.

   "Co se stalo? Kdo na vás zaútočil?" Bílá se rázem vzpamatovala, otevřela oči dokořán a chytila ho za triko. Přitáhla ho k sobě.

   "Někdo tu byl... Odvedli Mosesa!"

   "Cože? Vždyť to on útočil!"

   "Moses není zrádce." pomyslel si a vybavila se mu slova, která mu předtím řekl. "Nehýbej se... Až posléze mi došlo, co jsi tím myslel."

   "Ano, vypadali stejně, ale on... nebyl Moses!"

   "Když to nebyl on, tak kdo?"

   "Byl to...!" Do místnosti, kde čekali Vyjednávači a Giloba, vstoupil Moses, nesouc sám sebe. S úsměvem se podíval na Gilobu a ušklíbl se. Hodil své tělo na zem. "jeho klon!"

   "Klon?" zopakoval Šedý polekaně.

   "Pamatuješ si, co se říká o Aréně smrti?" zeptala se Bílá a posadila se. "Když se do ní dostane zbohatlík, smí vyslat svého klona. Ale proč by Moses vysílal svého klona, když není nikdo významný? Chci říct... Proč by se tak ponižoval?"

   "Možná že mu ho vytvořili oni." Zakroutila hlavou do stran.

   "Takhle to nefunguje. Jenom na žádost odsouzeného lze vytvořit klon."

   "Lov byl dobrý, co?" zeptal se Giloba.

   "Proč jsi ho nechytil hned?" zeptala se Vůdkyně zle. "Způsobil nám dost potíží."

   "Je to krysa, ta se těžko chytá."

   "Nebo jsi neschopný."

   "Co? Uvědomte si, kdo to tady vede."

   "Samozřejmě, že já."

   "Ano, ale kdo po vás?"

   "Odveď ho do místnosti A. Pokračujeme."

   Moses přikývl a své tělo po zemi odtáhl, celé mokré okolo Vůdkyně, která ho tiše sledovala. "Takže plán už je v polovině, nepletu se?" zajímal se Giloba.

   "Ano, nechme je, ať si myslí, že to, co viděli, byla krutá realita."

   "Jste vážně podlá."

   "Kdybych nebyla, zabil bys mě hned, pletu se?"

   "Ne, vyřízl bych vám jazyk a pak vás týral." Šlápla mu na nohu, až skoro vykřikl bolestí.

   "Nebuď sadista." řekla s úsměvem a prošla okolo něj. "Brzy bude pro ně den. Dopřejme jim ještě víc bolesti, než předchozí dny. Ať trpí, protože jsou uvězněni v iluze, stejně jako ti šašci, co je sponzorují."

   "Jste vážně podlá, víte to?" Moses došel k místnosti, do které se předtím Giloba díval. "Ale co tím sledujete?"

   "Když odstraníš vedoucí skupinu, peníze ti připadnou ve dvojnásobku." Moses hodil své tělo k lůžku, kde ležel pobledlý mladík. "Takhle se tady obchoduje. Když příliš vyděláváš, musíme tě odstranit. Moses to věděl. Proto se držel v ústraní, abychom ho nenašli. A nakonec udělá takovou chybu."

   "Takže ho můžeme odstranit?"

   Na lůžku ležel Moses, úplně vychrtlý, na něm byly připojené dráty a na hlavě měl helmu. "Kdepak. Jeho síla je tak velká, že by bylo příliš hloupé o ni jen tak přijít, nemyslíš?"

   "Tak co s ním teda uděláme?"

   Moses pomalu otevřel oranžové oči. Tělo vedle něj se změnilo na kus šrotu. "Necháme ho, aby zažil to, co před lety. Když se nám hodil, jako testovací subjekt doposud, nevidím důvod, proč toho nevyužít a nezbavit se ho úplně. Lidi už přestal bavit."

   Moses pomalu zvedl vychrtlou ruku. Měl na ní spoustu drátů, okolo ní měl jakýsi železný náramek. Pohlédl vzhůru a přimhouřil oči, že mu skoro nešly vidět. Zavřel oči a helma se mu oddělila od hlavy.

   "Zjizvení potomci." zašeptal tiše a velmi pomalu vstal. Už necítil bolest, kterou způsoboval nedostatek jídla a vody. "Proč jsem se nalepil zrovna na vás, abyste získali sponzory, a nyní jim pomáhám vás zničit?" Otupěle se díval před sebe. Skrz dráty mu do žil pronikaly všelijaké léky, spíše drogy. Moc dobře to věděl. Zatáhl slabě za drát, nešel oddělat. Ruka mu klesla dolů a rozhoupala se. Neměl už vůli ji zastavit.

   "Když se někdo dostane stejně daleko, jako on, stává se nebezpečným." řekla Vůdkyně a posadila se do křesla. "A když se tak stane, můžou se chtít vzbouřit. Jel proti plánu, když jim řekl, že je budou následovat ostatní. Co Tugera? Už jste se s ním spojili?"

   "Podle všeho skolil Šedého, aby to nestihl." oznámil Giloba.

   "Výborně. Všichni z První generace Vyjednávačů jsou geniální zabijáci. Když nejdou ovládat obvyklým způsobem, existuje ještě násilný způsob. Kolik lidí už takhle ovládáme?"

   "Přes stovky, Vůdkyně."

   "Mezi ně připočítejme i Zjizvené potomky. Jistě se dostanou daleko a přijít o jejich sílu by bylo zbytečné. Nezabíjej je. Jenom jednoho odstraň." Stiskla fotografii. "To je tvůj úkol."

   "Ano, rozumím." Oba se tiše dívali na fotku, na které byl Fialový. "Když se jeden odstraní, všichni padnou s ním."

   "Začněte vyklízet pódium. Zneškodněte jednu skupinu, aby se mohli přemístit. Je vám to jasné?"

   "Rozumím."

   Giloba nic neřekl zbylým Vyjednávačům. Netušili nic o První generaci. Jenom o tom, že on je jediný, který přežil. Nebyla to pravda. Spousta samotářů, kteří se pohybovali na vlastní pěst, byli stejní, jako Giloba. První generace vězňů, kteří byli do Arény smrti dáni, jako pokusní králici. Zastavil se před nějakou sochou. Byla to jeho vlastní socha. Zamračil se sám na sebe, nenáviděl tu sochu, kterou mu postavili, a kráčel ke vchodu do bloku D.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře