Aréna smrti - Kapitola dvanáctá

9. říjen 2015 | 07.00 |

Kapitola dvanáctá: Blok C, Citlivá bolest

"Máme všichni jeden cíl." řekla Labuť a vzhlédla ke Zjizveným potomkům.

   "To mohu souhlasit." ozvala se zahalená žena. Úsvit měl zahalené tváře, jen díry na očích měli všichni jeho členové.

   "Do toho." ušklíbl se Šedý.

   "Zničit Zjizvené potomky!" zasmály se všechny skupiny.

   "Tolik soupeřů najednou?" zeptala se Bílá.

   "Nemohu se dočkat!" souhlasila Černá a udeřila pěstmi o sebe. "Pobavíme se hezky po staru pěstmi, co vy na to?"

   "Chtějí se zbavit skupiny, která má jenom jednoho sponzora, však ve vítězství rozhodně vede." usmála se Vůdkyně.

   Rázem někdo rychle plaval proti Úsvitu a pak se krev rozletěla okolo nich. Ohlédli se za samotářem, který se zasmál a zmizel za kameny, zatímco se proti nim vrhli žraloci.

Muž, který krvácel, s sebou škubal. Žraloci jeho trápení ukončili, ale porvali se o něj.

   Všichni plavali od sebe. Skupiny se musely rozdělit, jinak by je žraloci sežrali. A postupně si každý našel svého soupeře. Zjizvení potomci se snažili zůstat poblíž sebe, aby si mohli čirou náhodou pomoct. Ale Šedého od nich oddělili úplně. Zbraně jim byly k ničemu. Než by zaměřili, bylo by pozdě. Proto je nikdo ani nevytahoval.

   Vrána kopla někoho z Úsvitu a ten skončil v tlamě žraloka. Sama se mu pak vyhnula, div jí neukousl nohu. Pohlédla nahoru a sledovala, jak se karta muže rozpadá a usmála se. Zaměřila se potom na Fialového. Ten měl několik protivníků najednou, ale nijak mu to nevadilo. Byly dva způsoby, jak zabít lidi kolem sebe. První, zkopat nebo umlátit je do bezvědomí nebo smrti. Tenhle zvolil Fialový a několika lidí se tak zbavil. Druhý, hodit je žralokům jako svačinku. Tohohle využívala hlavně Bílá, protože se jí nechtělo moc pohybovat. Dvanáct hodin je dlouhá doba na to, aby přišla o energii ihned.

   Když se Černá protočila, aby skopla nějakou dívku k zemi, ucítila na zádech větší teplo. Ohlédla se. Za ní byla pára a než si to uvědomila, odletěla stranou od výbuchu a vykřikla. Bubliny jí vyletěly z úst. Podívala se za sebe, záda měla popálená.

   "Jejda." usmála se Vůdkyně. "Já jsem to neřekla? To já tady určuji pravidla."

   "Tohle byste dělat neměla." poznamenal Giloba.

   "Co se Vláda nedozví, to jí neublíží."

   "Jak směšné a podlé zároveň."

   "Přišel k rozumu?"

   "Ne, odmítá vysvětlit své jednání. Mám ho zpracovat?"

   "V žádném případě! Jeho síla je stejná jako ta tvoje, hlupáku!"

   Černá se vyhnula útoku Labuti a kopla ji do ruky, div jí ji nezlomila. To už okolo Labuti proplavala Vrána a kopla do Černé. Letěla na ránu přímo Sasance, která toho využila a udeřila ji do zad. Rozhodně se všechny skupiny spojily a přes vzájemnou nenávist útočily jenom proti jedné skupině. Šedý plaval pryč od Minervy, která ho pronásledovala, a snažil se dostat k někomu ze skupiny. Sotva se však blížil k Zelenému, skopla ho Athéna dolů.

   "Každý sám za sebe." zasyčela a spolu se svými sestrami plavala k němu. Minerva a Xania ho chytily a Athéna ho kopla do břicha poměrně silně, na to, že byli pod vodou.

   "Jak děsivé." ozval se hlasatel, zatímco lidé tiše, zděšeně nebo vesele sledovali souboje jednotlivých skupin. Spíše všech skupin proti Zjizveným potomkům. "Přestože každý bojuje sám za sebe, všechny skupiny si vybraly jako svůj hlavní cíl Zjizvené potomky a dávají jim pěkně zabrat! Dokážou se z toho ještě nějak dostat, nebo to bude pro ně poslední zastávka?"

   Kolibřík srazil Zeleného k zemi a on pomalu klesal dolů. Díval se tiše na hladinu vody a z pusy mu stoupaly nahoru bublinky. Zavřel oči.

   "Do háje!" pomyslel si zle. "Nejsem silný, byl to podraz! Proč proti nám všichni útočí...?" Athéna kopla do Šedého. "To se chtějí zbavit těch, co je nejvíce ohrožují? V čem je ohrožujeme tak moc, že se nás bojí?" Pomalu otevřel oči. "Proč jsme všichni hrozbou pro svět?" Viděl, jak zahalení lidé kopali do Bílé, jako do nějakého míče. "A proč do nich pořád buší a mě nechají padat jen tak k zemi? Jsem méněcenný?"

   "Pche, nebudu se přece zahazovat s nickou." oznámil Kolibřík hrdě. Sasanka převrátila oči. Pak už však kopla do Černé a chytila ji za ruce, aby jí mohla Vrána zasadit další ránu. V této části bojovaly všechny skupiny proti jediné. Vůdkyně se zamračila.

   "Uvědomujete si všichni, že porušujete pravidla?" zeptala se vesele a ostatní se zarazili. Mírně se podívali za jejím hlasem. "Ale pokračujte, lidi to náramně baví." Když vykoukli ven, viděli, jak je lidé povzbuzují a radují se. Ušklíbli se a to je přinutilo pokračovat ve zvěrstvu, které doposud dělali.

   Zelený klesal ke dnu naprosto bez života. Oči měl přivřené. Vzpomněl si, jak se poprvé viděl se Šedým, jak se domlouvali, kdo bude spát nahoře na posteli, a kdo dole. Spíše mu oznámil, že on bude spát dole. Nad touhle vzpomínkou otevřel oči a zaměřil se na Šedého.

   "Šedý..." pomyslel si. "Nechci v těchto hrách zemřít. Nechci ani přijít o jméno, za které bojuji. Tak proč jsem tak slabý? Proč nemohu s vámi držet krok?" Mírně zvedl ruku. "Proč se ode mě vzdalujete víc, než kdy předtím?" Propadal se do hloubky a temnoty. Cítil chlad. Vzpomněl si, jak se jednou v noci probudil a lehl si blíž k němu. Pak oči otevřel úplně. Uvědomil si, proč celou tu dobu bojoval. Zaťal ruce v pěst. Odmítal ještě zemřít. Tohle není realita, se kterou chtěl souhlasit. Vycenil zuby. Žralok plaval proti němu. Sotva si všiml jeho zlého pohledu, proplaval kolem bez povšimnutí. Podíval se nahoru.

   "Kolibříku." zavrčel zle. Pak se odrazil ode dna a stoupal nahoru. "Kolibříku!" zakřičel zle a mladík se otočil.

   "Hele, on ještě plave." zasmál se Kolibřík. "Pak to bude snadný proces." Zvedl nohu, a když byl Zelený u něj, kopl ho do hlavy. Zelený pak opět pomalu klesal dozadu ke dnu.

   "Proč je nemohu ani udeřit?" pomyslel si Zelený a klesal k zemi. Přesto se však zase zvedl, a zatímco si Kolibřík vybíral jinou oběť, plaval rychle k němu. Hněv, který ho naplňoval, byl velký. Lidé ho pozorovali a přemýšleli, co chce udělat. Sotva se dostal ke Kolibříkovi, otočil se na něj. Než stačil cokoliv udělat, udeřil ho čelem do jeho. To Kolibříka zarazilo. Krev, která stoupala nahoru, nebyla Zeleného. Byla Kolibříkova, který poté pomalu klesal dozadu, zatímco se Zelený držel za hlavu, jak moc ho do té hlavy udeřil. Podíval se na Sasanku. Obecenstvo mlčelo. Pak začala tleskat nějaká žena. Matka Zeleného. Byl na ni záběr. Zelený se na ni podíval, jak zmateně tleská, aniž by tušila proč. Hned ji poznal a otočil se na ni. Oči se mu zaleskly.

   "Zemři!" zakřičela Sasanka zle a zaútočila po něm. To už ji Fialový odrazil stranou a pohlédl na Zeleného, na co tak zírá. A posléze si uvědomil jistou podobu mezi ženou a Zeleným. Rychle ho strhl stranou, jinak by je oba Zeus zabil jedním úderem ruky.

   Athéna zuřivě mlátila do Šedého, zatímco se usmíval. Při každé ráně se usmíval víc, až vycenil zuby, a to Athénu štvalo ještě víc. Chytila ho pod krkem. Vlasy jí poletovaly okolo tváře. Stiskla mu krk.

   "Čemu se směješ?" zasyčela zle.

   "Ale ničemu." řekl vesele a vzhlédl. "Jen jsem si na něco vzpomněl."

   "Na co?"

   "Na stejnou mrchu, jako jsi ty."

   Athéna se zamračila a udeřila ho, opravdu krutě. Přesto se pořád usmíval. "Proč se usmíváš?"

   "Protože cítím bolest."

   "Cože?" přimhouřila oči Athéna. Šedý vzhlédl.

   "Když cítíš bolest, víš, že žiješ."

   Athéna mlčela. Minerva a Xania ho pořád držely za ruce, zatímco ho jejich sestra sledovala. Pak se ušklíbla. "Správně." řekla vesele a sepjala ruce v pěst. "Až ji cítit nebudeš, zemřeš." řekla šíleným hlasem a vší silou do něj udeřila. Tohle byla však pořádná rána.

   "Tak! A Šedý to má nejspíš spočítané!" ozval se hlasatel. "Pokud Zjizvení potomci ztratí vůdce, zřejmě všichni zemřou. Ale mají konec už jasný. I kdyby se jim povedlo zbavit se svých současných soupeřů, žraloci se postarají o jejich zesláblá těla."

   "Co kdybys přestal žvatlat?!" zaječela Bílá zle. Hlasatel se zarazil. "Copak si ty kecy nemůžeš nechat pro sebe?!"

   Vůdkyně se usmála. "Ta si vážně své připomínky nenechává pro sebe." řekla vesele. "Je upřímná. To se mi líbí."

   "Rozhodně přežijí." řekl Giloba. "Musejí. Mám s nimi nevyřízený účet."

   Fialový rázem chytil nějakou černovlasou ženu a hodil ji žralokovi přímo do tlamy, zatímco křičela. Žralok ji zhryzl. Sledoval ruce, které se oddělily od těla, a zamračil se. Žralok se zastavil přímo před ním. Byl to pohled z očí do očí, příšera sledovala druhou příšeru. Chvíli to vypadalo, jakoby se oba chtěli sežrat navzájem.

   "Baf." řekl Fialový. Žralok ho chvíli sledoval a pak odplaval pryč. Fialový se za ním díval. Zelený proplaval nad ním, protože ho pronásledovala Vlaštovka. Chytil ji za nohu, to ji zarazilo. "Radši zůstaň na místě, děvče, jestli nechceš být sežrána. A tím nemyslím žralokem."

   "Nerozhoduješ o mém životě!" řekla dívka zle, kopla ho do ruky. Fialový se prudce ohnal rukou, dívku odhodil stranou a zastavil žralokovu tlamu. Dívka ho zaraženě sledovala. "Proč jsi mi pomohl?! Kdo se tě o to prosil?!" Fialový neodpověděl a žralok ho přitiskl ke sklu. "Bože!" řekla zle dívka, vytáhla si dýku a plavala za nimi. Rázem žralok povolil a jeho hlava se oddělila do těla. Dívka si hrála s dýkou a seděla na naporcovaném žralokovi. "Nepodceňuj Labutí jezero. A mě už vůbec ne."

   "A ty jsi?"

   "Kdo ví? Není to jedno? Mám dvě jména. Ale už jsem málem zemřela."

   "Fajn, beru na vědomí."

   Athéna zvedla hlavu Šedého, která mu jen tak bezvládně visela na krku. "To už je po tobě?" zeptala se posměšně.

   "Asi jsi to vzala trochu zhurta, sestřičko." poznamenala Minerva.

   "A my jsme si zase nic neužily!" řekla Xania zle.

   "Ticho." řekla Athéna a stiskla tvář Šedého. "Přece jsem ho nekopala tak silně, aby po prvních deseti minutách padl."

   Slyšely nějaký křik. Vzhlédly. Odplavaly před kopem Bílé, která se však před nimi zastavila.

   "Co?" zamrkala. "To jsem zpomalila?"

   "Už tomu tak bude." řekla Xania a praštila ji do hlavy.

   "To byla chyba!" zakřičela Bílá zle, plavala za ní a vlepila jí facku. A bolelo to mnohem víc, než Xania očekávala.

   "Co si to dovoluješ?"

   "A co si to dovoluješ ty?!"

   Navzájem se začaly fackovat. Byl to skutečně zajímavý pohled. Ale sotva Xania chtěla pokračovat na místo sestry, zaútočila po ní Bílá. Zle vrčela, jako pes.

   Popadla ji za ruku, roztočila se. Žralok okolo ní proplaval, a když se točila nějak rychle, zarazila se. V ruce držela jenom zbytek ruky. Prohlédla si ho a zahodila. Zle zavrčela za žralokem.

   "Proč mi bereš hračku?" zeptala se zle. Tím pobavila, ale i vyděsila, lidi na tribuně. Začali tleskat.

   "Ačkoli se to vůbec nezdálo, Zjizvení potomci se pomalu probíjejí skrz!" zakřičel hlasatel. "Dostanou se skutečně do finále?"

   Muž se zelený šátkem se usmál. "Bylo moudré dát jim to nejlehčí oblečení." pomyslel si. "Ostatní si kladli důraz na teplo a pružnost, ale jsou pro ně těžké. Proto jsou tak pomalí. Zatímco já jim dal lehké oblečení a jsou proto rychlí, díky tomu uhýbají ranám. Alespoň většinou." Sledoval Šedého. "Ale i přesto..." Šedý vzhlédl a Athéna se polekala. "Rány nejsou tak silné, jak si ostatní myslí. Jsou tlumeny právě lehkostí obleku."

   "To nejsou zas tak silné rány, jak bych čekal od někoho, jako jsi ty, Athéno." řekl důrazným hlasem.

   "Ty ještě žiješ?" zeptala se zmateně.

   "Ne všechna bolest lze cítit."

   "Co?"

   Šedý dal ruce prudce před sebe, díky čemuž ho Minerva pustila a odletěla k sestře. To už proti nim plaval on a obě je odkopl stranou. Pak rychle plaval pryč. Rázem ho Bílá popadla a žralok před nimi proplaval. "Díky." řekl.

   "Rádo se stalo." usmála a plavala s ním pryč. "Přece tě nemohu nechat sežrat. Už to brzy skončí."

   "Ještě minimálně deset hodin tohohle šílenství."

   "Méně, hodně lidí už zemřelo."

   "Zemřelo?"

   Hodiny ubíhaly pomalu. Ale lidské životy se dokázaly zničit rychle. Když byli už unavení, žraloci se skutečně chopili své role a chytali ty slabé. Proto se Zjizvení potomci rozhodli držet při sobě. Díky tomu se jim žraloci vyhnuli, protože jich bylo více. A když pak trhali lidi na kusy, udělalo se i Černé trochu zle. Fialový ji držel u sebe, stejně tak Šedý držel u sebe Bílou. Obě pak držely Zeleného za ruce. Sledovali ostatní, jak se snaží bojovat mezi sebou. Už si jich nevšímali.

   "Celkem dost jsi vydržel." řekl Fialový.

   "Díky." řekl Šedý. Netušil, jak odpovědět dál. "Ty taky."

   "To se ví." pousmál se Fialový. Nepřiznal to, ale potěšilo ho to. "Ale na tebe to byl výkon."

   "Boxovací pytel, přezdívka ze střední."

   "Asi se tam už nevrátíš, co?"

   "Kdo by chtěl strávit hodinu vedle trestance? Pokud to ovšem přežiju."

   "Mně by to nevadilo." zasmál se Fialový. "Stejně jsme maniaci všichni."

   "Dokud budeme u sebe, neměli by útočit." řekla Bílá.

   "Představujeme pro ně stádo. Sice je jich víc, ale netroufnou si na někoho, kdo je při spojení vyšší, než oni." řekl Šedý. Žralok se na ně podíval. "Anebo jim to může být taky jedno." Plaval k nim.

   "Fakt se mi nechce zabíjet tak krásné zvíře." poznamenal Fialový. "I mlátit jej by bylo hřích."

   "Tak něco udělej, nebo nás sežere." řekl Zelený.

   "Klídek, jenom ho profackuji." zasmála se Bílá. Šedý ji však stáhl zpátky.

   "Opovaž se!" řekl mírně zle.

   "Klid, to byl vtip." zasmála se Bílá.

   Voda se začala pomalu pohybovat. Vzhlédli a viděli, že se tvoří dým. Žralok sežral svou poslední oběť. Dvanáct hodin uplynulo kupodivu rychle. Vůdkyně je tiše sledovala. Vír všechny pohltil, žraloky odsunul stranou. Lidi vynesl nahoru a zase se točili ve větru. Zjizvení potomci se podívali kolem sebe. Byli překvapení, že tentokrát postupovalo více skupin. I ti, co tam byli předtím a oni je viděli poprvé. Ale jinak tam byl Úsvit, Rozbřesk labutí a Uškrcení hadi. Z tolika všech začátečních skupin zbyly už jenom čtyři. Samotářů tam bylo opravdu málo, možná tak deset, nanejvýš dvanáct.

   "Blok C, Citlivé peklo." řekl Giloba. "Ironický název."

   "Ano, to teda je." usmála se Vůdkyně. "Nyní však vstupují do bloku B, Bleskové hory."

   "Trefné."

   "Pochopí ten název hned, jak spadnou na zem."

   "Riziko smrti je už opravdu vysoké, nepletu se?"

   "Ne, ty se nepleteš, co se týče smrti, že? Máte povolení je začít likvidovat ve velkém." Giloba se ušklíbl a nahnul se k ní.

   "Děkuji." zašeptal jí do ucha.

   "Zmiz."

  Uklonil se jí a s úsměvem odešel. Chytil se za kříž cestou a pomodlil se za duše všech, kteří dnes už odešli a nikdy se k nim nevrátí. Přesto se však šíleně smál cestou dovnitř.

   "Připravte se na vstup!" zvolal vesele.

   "Až nějak moc si to vychutnáváš." poznamenal černovlasý mladík.

   "Tugero, nečekal jsem tě tady."

   "Nemám důvod vidět tvůj ksicht."

   "Jak upřímné."

   "Ale pravdivé."

   Abyste pochopili, rivalita mezi nimi byla odjakživa. Giloba a Tugera byli jedni z mála, kteří vyhráli nad Vůdkyní, a ona je odmítla zabít. Jejich síly byly opravdu velké a jejich jména vzbuzovala respekt i venku daleko za oceánem. Jenom při pomyšlení, že se s nimi můžete setkat, by vás děsilo, kdybyste znali jenom část historie Arény smrti. Dva z První generace Vyjednávačů. Děsivá dvojice, která se nenáviděla do morku kostí. Už jako vězni předtím se nenáviděli a věčně se prali. Když se pak jako samotáři dostali až na samotný konec Krvavých her, Vůdkyně jim a pár dalším udělali milost. Bylo to poprvé v dějinách Arény smrti. Byli pokusní králíci. Po další roky si Vůdkyně udržovala čistý štít. Jen občas vyhověla lidem a pustila vítěze na svobodu. Ale ti se vrátili k ní v podobě jejích dvorních šašků.

   "Šašci." řekla směrem k lidem na tribuně. "Dělají si ze mě legraci. Měla jsem je tehdy všechny zabít a byl by pokoj. Trestanci hloupí. Dokud zde bude falešný král, šašek se mu bude pořád smát."

   Všechny skupiny se přesunuly někam do skla. Blok B. Blesková hora. Šedý se pomalu zvedl. Na sobě měli oblečení, ve kterém začínali. Pomalu si sedl a rozhlížel se kolemsebe.

   "Hej!" slyšel posměšný hlas apodíval se za ním. "Dlouho jsme se neviděli." šklebil se na něj Giloba a opíral se o kytaru. "Jen jsem si přinesl pár kámošů, co by tě rádi poznali!"

   Vedle něj stál Tugera a v ruce měl bič. Vlevo od Giloby stál zahalený Moses, ale bílé vlasy ho prozradily. Pak tam bylo několik dalších Vyjednávačů. Giloba si vesele dal kytaru na rameno.

   "Chcete si pohrát, nebo už zemřít?" zeptal se vesele.

   "Gilobo, nebav se s oběťmi." poradil mu Tugera a vzhlédl k nebi. Zvedl ruce. "Dnes bude špatný den." Podíval se na Zjizvené potomky, kteří se probouzeli. "Viděl jsem tvoji smrt, Šedý." Šedý ho mírně polekaně sledoval, když se mu vybavil úplně ten samý hlas a stejná zbraň, jako předtím. "Copak je? Cítíš ze mě někoho, koho se bojíš?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře