Aréna smrti - Kapitola šestnáctá (2. část)

20. říjen 2015 | 07.00 |

   Fialový pomalu kráčel kupředu a rozhlížel se kolem sebe. Pak si všiml bílých vlasů od Bílé a kráčel za nimi. Všichni seděli v kruhu a čekali. Zrovna se zbavili Vyjednávače a přemýšleli, co by měli udělat dál, aby je někdo nezabil jen tak pro zpestření her. A taky se všichni mračili na Mosese.

   "Co to jako bylo?" zeptala se Bílá, když Fialový přišel. Myslel si, že to bylo na něj.

   "Jen jsem se pobavil, když tobě hrabalo v hlavě." pobavil se Fialový.

   "Tebe se neptala, ptala se jeho." řekla Černá zle.

   "Takže jste viděli mého klona, co?" zeptal se Moses.

   "Očividně všichni." souhlasil Šedý.

   "Co tvé orgány, jsou v pořádku?"

   "Do těla si vážně nevidím."

   Moses ho tiše sledoval. Pak pohlédl před sebe. Mírně si dal kapuci na hlavu a pohlédl na kameru. V jeho očích byl znát strach. "Věděl si i předtím, že tohle není pravý Giloba?" vyzvídal Zelený.

   "Ano.

" řekl tiše a jeho odpověď všechny zarazila. "Ale z počátku to nešlo moc poznat. Až při boji s Fialovým jsem si všiml jistých nesrovnalostí s Gilobou. Například... Giloba si dává velmi dobrý pozor na svou kytaru, jen tak by s ní neudeřil, nebo by na ni nedovolil ani nikomu šlápnout. To by hned spustil svoje řeči."

   "Je pravda, že se znáte?" zeptal se Fialový zle. Moses ho sledoval lávovýma očima, které ho probíjely skrz na skrz. "A co jsi myslel tu noc?"

   "To ti nedošlo?"

   "Došlo, jen si to chci ověřit."

   Moses mlčel. Jeho oči se dívaly hluboko do duše Fialového. "Pouze to, co jsem ti řekl." Nikdo okolo netušil, o čem se to baví. Jenom Fialový a Moses si byli vědomi toho, co se stalo a co si řekli navzájem. Fialový nakonec zavřel oči, sedl si vedle něj.

   "Jak myslíš." řekl nakonec. Moses se mírně provinile díval do země.

   "Omlouvám se, že vám můj klon způsobil tolik potíží." řekl tiše. "Když jsem se díval tak nějak okolo za letu, většina Vyjednávačů útočí především na Samotáře a vám se snaží vyhnout. Nevím proč." Ozvala se rána. "Ale pomalu mi dochází, že vás Vůdkyně chce nechat naživu."

   "A máš k tomu nějaký důvod?" zeptala se Bílá.

   "Snad jenom to, že z počátku vás podporoval jistý muž. Ten vás podporuje i nyní. Možná ani samotná Vůdkyně neví, o koho se jedná. Skrz vás se k němu chce dostat. Když vás v příštím bloku A zabije, možná zjistí, kdo vás podporoval. Ale váš Sponzor vás jistě nenechá padnout tak snadno."

   Ostatní ho tiše sledovali. "Kam tím míříš?" zeptal se Zelený nechápavě.

   "Snad jenom tam, že porážku si nedokáže připustit ani jeden z nich." vysvětlil Moses.

   "Takže je bude poměrně snadné rozdělit, to tím myslíš?" zeptal se Šedý. Moses přikývl. Bolestně polkl.

   "Co si pamatuji ještě z počátku her, tři jedinci se dostali k ní. Giloba, nynější velitel Vyjednávačů. Tugera, jeden z nejsilnějších lidí z Vyjednávačů. A já, bývalý zástupce Giloby. Tugera patřil mezi bojový odboj, tudíž se zaměřoval především na boj. Ani ho nenapadlo, že by Vůdkyni mohl někdy zradit. Zabíjel jenom pro ni. A pak, když mu řekla, že místo vůdce dostane Giloba, uzavřel se do sebe a své výkony už tolik neoslavoval, v podstatě se stáhl úplně a jen málokdy vylezl. To, že vylezl i nyní se mu stalo osudným. Já jsem měl za úkol předstírat, že jsem vězeň, po celou tu dobu, co jsem tady. Tak jsem se od Vůdkyně mohl úplně odpoutat. Řekla nám: "Chcete svobodu? Vybojujte si ji. Bojujte se mnou a můžete žít věčně. Bojujte proti mně a buďte zase vězni." Zvolil jsem si druhou možnost, abych se nemusel stát jejím psem. Stejně jsem se stal její krysou, která odposlouchávala skupiny. Zvolila mi vždycky určitý cíl, který jsem měl sledovat a pak zabít, pokud bylo potřeba. Předem říkám: Vás jsem si zvolil dobrovolně. Kdybych tě nenašel, ani bych o vás nezavadil. Možná až později. Vůdkyně mě vždycky umístila do bloku G nebo F, protože tam většinou začínají velké skupiny své akce. Chvíli jsem měl sledovat i Děti Arény smrti, ale odhalili mě. Na důkaz mé zrady mi pořezali záda." Mírně si odkryl záda a ostatní spatřili jenom na kousku jeho odhalených zad několik jizev. Bílá se podívala stranou. "Byli jediní, kteří mě kdy odhalili. Možná proto jsem pár měsíců na nikoho nereagoval a nechával lidi umírat, přímo před mýma očima."

   "Co se stalo, že jsi mi pomohl?" zeptal se Šedý.

   "Svá slova neberu zpátky a mluvím pravdu. Když jsem řekl, že vy na to máte, abyste znovu pokořili Vůdkyni, myslel jsem to doopravdy. Padlo to na vás. Vyveďte nás všechny z tohohle Pekla." Podíval se před sebe. "Nechtěl jsem se nikdy na nikoho vázat. Protože jsem viděl už tolik smrtí, nemohu vás považovat za přátele. Vždycky, když tak někoho označím... krátce na to zemře. Buď na nemoc, nebo mu v tom pomůže někdo jiný."

   "A co podle tebe máme být?"

   "Bojovníci za svobodu?"

   Bílá se na něj zavěsila. "Hele, nekecej nám, že to tady na nás taky nehraješ. Co když na nás vzápětí zase zaútočíš?" zeptala se vesele, přestože moc dobře věděla, o čem mluví.

   "Nechápeš?" zeptal se Moses a chytil ji za ruku. Mírně ji ze sebe sundal. "Proč bych měl zabíjet skupinu... o které vím, že dokáže přemoci Vůdkyni i Gilobu?"

   "Narážíš tím snad na to, že nám chceš skutečně pomoct?" zeptal se Zelený.

   "Ano." usmál se Moses. "A tentokrát nevtipkuji."

   Vůdkyně se usmála. Sledovala Mosese, přestože se tak moc snažil zakrýt svou tvář do kapuce.

   "Chceš mě zradit, desátníku Mosesi?" zeptala se vesele a vzhlédla. "to sis měl rozmyslet, než jsi mi tuhle skupinu označil jako náš hlavní cíl. Blok A nepřežije nikdo z vás. To mi můžeš věřit." Přimhouřila oči. "Nejsem špatný člověk. Jen dělám špinavou práci za ostatní."

   Přejela rukou po tabulce. Spustila jinou skladbu od Dvořáka, zavřela oči a mile se usmála. Zvuk houslí ji neuvěřitelně uklidňoval a ona mohla poklidně přemýšlet o tom, koho zabije jako prvního. A vzpomínala taky na to, jak bojovala s Gilobou, Mosesem a Tugerou. Ušklíbla se. Znala jejich kroky. Vše předvídala dokonale. Všechno jí vycházelo podle plánu. Dva roky na ně musela čekat, aby se dostali tak daleko. Zatleskala jim. Nemohla se dočkat, až zazní poslední výstřel a ona bude moci začít svůj boj.

   Giloba se podíval jejím směrem. Pohlédl také na muže u konce řady. Přikývl a otočil se na druhého muže. Také přikývl. Oba muži mírně vystoupili z řady, ruce měli za zády, které měli rovné. Giloba se usmál. Pohlédl na Vůdkyni. Jenom jeden její rozkaz a mohli začít.

   "Brzy tenhle svět očistíme, můj pane." řekl tiše a políbil svůj kříž. Usmál se a pustil si ho na hruď. "Těš se na své oběti a hříšníky."

   "Pokud skutečně nevtipkuješ, dej nám důkaz." řekl Šedý. "nechceme riskovat, že se zase zaměníš se svým klonem."

   "Ten je sice mimo, ale dobrá." řekl Moses, vytáhl Černé dýku, která na něj hned namířila pistolí. On si však vrazil dýku do ruky a to ji zarazilo. Pak si ji zarazil znovu. Na ruce měl jizvy ve tvaru kříže, stejného, na kterém byl ukřižován i Ježíš. Předal Černé dýku zpátky, zatímco na ní byla jeho krev a pomalu stékala po čepeli dolů. "Díky tomuhle budeme moci vědět, že jsme to skutečně my." Zvedl ruku. "Možná se stane, že i vám vytvořili klona. I bez vašeho souhlasu je smí ovládat. Díky tomuhle budeme vědět, že proti sobě nepůjdeme."

   "Kde máš důkaz, že ty nejsi klon?" zeptal se Šedý, zatímco si i on udělal kříž na levé ruce.

   "Musíte mi prostě věřit." řekl Moses, když si kříž udělal i Fialový, který dýku před Černé. Všichni dali ruce před sebe a sledovali svůj krvavý kříž na levé ruce. Poté se podívali vzájemně do očí. Bílá se usmívala, snad jako jediná. Nakonec se pousmáli i všichni ostatní. Ta její optimistická nálada jí vydržela od začátku až do konce.

   "Fajn, pokud díky tomuhle zjistíme, že jsme to právě my, nemusíme se obávat, že bychom se čirou náhodou zabili navzájem." řekl Šedý. "Jaký je blok A?" Moses mlčel.

   "Ten nejhorší." řekl nakonec.

   Vůdkyně se usmála. Spustila si na obrazovce Requiem for a dream. Zaposlouchala se od prvních akordů a pak, když se hudby pomalu zrychloval, vytasila i ona svou lesknoucí se čepel. Žena se otočila za zvukem a sledovala ji. Usmála se, protože si myslela, že je to jen nějaká atrakce. I Vůdkyně se na ni mile usmívala. Naklonila hlavu na stranu. Přeci ona byla jejich zachránkyně, která očistila města od zločinců. Kdo by si jenom pomyslet, že by se o něco pokoušelo. A právě takovou masku si Vůdkyně udržovala celé roky. Sponzoři to moc dobře věděli.

   Vůdkyně se ďábelsky ušklíbla, zamračila se a sledovala ženu pod sebou, která ji pořád s úsměvem sledovala. Byla zaujatá tím, že se dokáže tvářit i jako démon. Nevěděla, že tohle jsou její poslední chvilky života. Vůdkyně zvedla ruku a zavřela oči.

   Ozvaly se výstřely. Lidé zakřičeli a někteří padli na zem.

   "Potlačený strach je největší svinstvo." zasmál se Giloba a ohnal se kytarou. Žena zakřičela, když před ní stál muž, který se však rozpadl na dvě poloviny. Lidé utíkali a křičeli. Vůdkyně hrdě stála na zábradlí svého balkónu a pobaveně vzhlédla.

   "Když to nejde po dobrém, musíme vás zabít všechny!" zasmála se vesele. Žena polekaně Vůdkyni sledovala. Vůdkyně prudce se ohnala šavlí. Přesekla celé zábradlí a to se popraskalo. Nakonec se oddělilo a sletělo k zemi. Lidé křičeli a snažili se dostat pryč. Ozvaly se hlasy ze skladby. Vůdkyně měla pohled snad milující matky. Ozývaly se výkřiky. Lidé utíkali před Vyjednávači, kteří je zabíjeli, stejně tak šílené vězně, kteří jim ještě tleskali, když zabili někoho na první ránu a hned na to klesali k zemi sami.

   Sponzoři se jenom usmívali. Byl to ojedinělý případ, že by se do posledního bloku dostala nějaká skupina. Dlouhou dobu se to nestalo. A Vůdkyně si to rozhodla užít.

   "Vyjednávači! Připravte se!" zasmála se vesele, zatímco Vyjednávači stříleli do lidí na její rozkaz. "Ano." pomyslela si. "Nebe rozhodlo. Do posledního kola se dostane jenom jedna skupina!" Pohlédla na muže v zeleném šátku. "A my jim v tom s radostí pomůžeme, když nám všem tolik pijí krev!"

sysvětlil tam, že porážku si nedokáže připustit ani jedne z nich.psychikuky, tkeří křičeli a utíkali před nimi. přesto se j íbá

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře