Všichni chtějí vládnout světu 6

1. listopad 2015 | 07.00 |
› 

Sotva jeho bratři odešli, měl Artur hodně práce, aby Salieriho uklidnil, že se mu náboje zřejmě vysypaly, ale to není přece až tak velká věda. Salieri na něj namířil a vystřelil na prázdno. Hned na to zakřičel vzteky a hodil s pistolí o zem, že je zbytečná. Artur si povzdychl a pomyslel si, že se Salieri opět chová jako malé děcko. Snažil se vymyslet něco, čím by ho rozptýlil, ale nic ho nenapadalo. Alkohol mu další nalévat nemohl ani náhodou. Nabít zbraň si nemohl dovolit z vlastního bezpečí. Někdy si myslel, že tato práce je mizerná, ale hned na to si uvědomil, proč ji tehdy přijal. Být se svými bratry, jen by jim překážel. Zatímco oni by se prorvali kupředu, on by jenom čekal a byl jim na obtíž. Co zmůže pouze s kapesním nožem? Nebylo to tak, že by ke zbraním cítil odpor, ale nikdy k nim nenašel ten správný vztah, který by měl správný gangster cítit, kdykoliv se dotkne jakékoliv střelné nebo bodné zbraně. Jemu bohatě stačil jeho kapesní nožík, kterým stejně po většinu času jenom vyhrožoval do doby, než dorazily posily. Salierimu bylo jasné, že násilím ho nutit nemůže. Když ruka nemůže stisknout spoušť, nepřinutí mozek ani tělo násilím. Proto mu tehdy navrhl, že nemusí svírat zbraň a zabíjet na jeho rozkaz. Diplomacie byla jednou z hlavních složek celé mafie. Pochopitelně to byly jenom řeči na koupení drahocenného času. Ale Salieri ihned pochopil, že Artur v tomhle vyniká. I kdyby mu dal tu nejlehčí zbraň, která by střílela sama za sebe a brala životy, nemohl by naučit žádné ze svých vyjednávačů řešit problémy tak rychle a snadno, jako to dělal právě Artur. Nejdříve se mu vysmíval, že za pomocí slov chce bojovat, ale nakonec toho využil. Aby odlákal pozornost, poslal Artura napřed, aby zdržel jejich cíl, a jeho lidi se tak mohli přemístit na daná místa, obklíčit jejich lovnou zvěř a potom už jen střílet.

Po velmi dlouhé snaze se Salierimu pomohlo alespoň přimět Artura, aby u sebe nosil kapesní nožík. Dříve byl nepodstatným členem jeho rodiny, ale nakonec se z něj stal někdo bližší, než byl jeho vlastní syn. A pokud by ho někdo zabil, zabít Salieriho by bylo přece ještě snazší. Avšak k jeho překvapení Artur ho nezklamal a vzal si od něj kapesní nůž. Pokud ho bude používat jenom na ochranu, ať si ho ponechá. Ale Salieri bude mít jistotu, že si ho nějaký idiot nesplete s jiným idiotem.

Po několika dlouhých hodinách mohl konečně Artur odejít z místnosti a nechal Salieriho o samotě, bez vína a beze zbraně. Obě věci předal strážím, vzal si svůj kapesní nůž, bezpečně ho uložil do vnitřní kapsy a odešel. Rozhlédl se po tom velkém sídle, které se ze dne na den kdysi stalo jeho stálým domovem. Vyšel po točitých schodech pomalu nahoru a sundal si brýle. Jejich obroučky už ho tlačily. Promnul si kořen nosu a podíval se dolů. Spatřil jakousi skupinku mladých členů Salieriho rodiny. Tiše je poslouchal. Bavili se o nadcházející oslavě, která se bude konat, přibližně za tři dny. Zmínili všechna tři jména jeho sourozenců a on si poklidně hrál s kapesním nožíkem, s pohledem na své kolegy dole. Pevně ho sevřel mezi prsty a prohlížel si malou čepel ve své ruce. Poslouchal pozorně, zatímco se opíral o zábradlí nad nimi. Ani mu nevěnovali pozornost, nevěděli o něm. Hlupáci.

Jeden z mužů najednou nadskočil leknutím a nechal zvednutou levou nohou, pod kterou byl zapíchnutý nožík hluboko do červeného koberce. Muži se zmateně podívali nahoru podle úhlu hodu kapesního nože a sledovali, jak k nim Artur pomalými, poklidnými kroky kráčí po schodech dolů. Mile se jim omluvil a zeptal se jich, zda se může do jejich konverzace připojit. Sebral si svůj nožík a pokojně si ho schoval. Muži ztichli a sledovali ho. Vyzval je, aby pokračovali v jejich konverzaci, kterou vedli před chvílí. To už se však muž otočil, že musí ještě něco zařídit. Artur mu trochu povýšeným hlasem přikázal, aby nikam nechodil, že to může jistě počkat. Druhý muž se ho zeptal, zda mu Salieri neutáhl obojek dostatečně silně na to, aby znal své místo. Artur se na něj pobaveně usmál a sundal si brýle s otázkou, zda to měla být výhružka.

"Pokud ano, žádám tě, aby ses omluvil," dodal poklidným hlasem a za pomocí špičky čepele svého kapesního nožíku se dloubal v nehtu. Muž si odplivl před něj. Artur pomalu odvrátil pohled od svého nehtu a podíval se na muže. Zopakoval mu svá slova. Muž se ušklíbl a odplivl si znovu před něj. Ostatní se pobaveně zasmáli a muž se pohrdavě Artura zeptal, co chce dělat s tím, pokud ho neposlechne. Artur se však nehezky ušklíbl. "To uvidíš," řekl klidným hlasem. Muž se zarazil, jakoby viděl špatně a rozesmál se ještě víc se svými společníky. Dřív, než si něčeho vůbec všiml, dostal se Artur hravě k němu a pořezal ho za pomocí nože po ruce a srazil k zemi. Ostatní zmlkli a muži ztuhl úsměv na tváři. Artur se na něj poklidně díval očima bestie, která tiše čekala, až její kořist skone pod jejími tesáky. "Žádám tě, aby ses omluvil," řekl Artur tím poklidným hlasem, který všechny muže okolo něj děsil. Jak se mohl tak rychle dostat k němu?

Muž zle zavrčel a zabrblal něco jako omluvu. To už cítil, jak mu krátká čepel nožíku sjížděla po kůži na uchu, a ztuhl, cítil pot na krku, když mu Artur oznámil, že pořád nic neslyšel, a jeho oči byly pořád lhostejné oči bestie.

"Pardon," řekl muž pohrdavým hlasem. Artur ho mírně propleskl, jako nějaké malé dítě, vstal z něj a poklidně prošel kolem mužů, kteří mu uhýbali stranou a dívali se za ním. Muž se zvedl a zle zavrčel. Takhle ho ztrapnit!

Artur došel před svůj pokoj a zmizel za dveřmi. Zamkl je a pomalu zavřel oči. Položil kapesní nůž na noční stolek a posadil se na postel. Pobyt v Salieriho rodině ho jistě změnil, přesto se snažil zůstat alespoň zčásti takový, jaký kdysi býval. Nemohl však vystát ty lidi kolem sebe. Byli tak odlišní právě od něj. Ne, to on se lišil ode všech. A přesto ho Salieri doposud nezabil. Přišlo mu to jako příliš velké štěstí. Denně viděl popravy nepotřebných lidí kolem dokola, které si Salieri užíval. Tak proč jeho nezabil? Kdo to kdy slyšel, aby nějaký hlupák z ulice šel přímo za Salierim a chtěl vstoupit do jeho rodiny? Ba co víc; Salieri toho hlupáka přijal a daroval mu své jméno. Prohrábl si vlasy. Když si sundal sako a prohlédl se v zrcadle za nočního svitu, uvědomil si, že mu vystupují lícní kosti. Pousmál se nad vzpomínkou, když se ho Pratchett jako mladšího zeptal, zda jí pořádně nebo raději celé týdny hladoví, hlavně, aby se vše rychle vyřešilo a Salieri si nemusel s ničím lámat hlavu. Ano, pořád tomu tak bylo. Upřednostňoval práci přede vším, co pro něj kdysi bylo drahé. Dokonce i jeho jediní sourozenci poklesli v jeho žebříčku hodností o dost níž, než kdysi bývali, a nahradila je práce pro Salieriho. Pomyslel si, jaké by to bylo, kdyby s nimi pořád byl. Nakonec nad tím zakroutil hlavou, vstal, sundal si košili a šel do koupelny, aby si uvolnil myšlenky a zamyslel se nad tím, co předtím slyšel za konverzaci. Jak se mohli tak nízko postavení lidi dozvědět o oslavě, o které věděli jen pověření členové? Byla v rodině krysa? Ne, vyloučeno. Salieri jim to sám řekl? Ne, vyloučeno. Že by to druhá rodina ohlásila veřejně? Úplná pitomost. Přivřel oči. Ptát se Salieriho by nemělo smysl. I kdyby to věděl, neřekl by mu to. Ostatní vysoce postavení členové rodiny byli zrovna různě ve světě a vrátí se zpátky až na onu oslavu, aby viděli její průběh a mohli Salieriho chránit, zatímco on bude na oslavě a bude jim podávat podrobné informace o pohybu Hlavy druhé rodiny. A především o tom, jak se daří jeho sourozencům.

Sklouzl pod vodu úplně a na krátkou chvíli si přál, aby už hlavu nevytáhl. Horká voda ho příjemně uvolňovala a on mohl plně myslet bez větších starostí. Když se konečně dostal zpátky nad hladinu a nadechl se, rozhodl se, že o tom už moc přemýšlet nebude. Zítra na to bude mít celý den a pak další den. Potom už bude oslava a tam na myšlenky čas nebude ani náhodou. Tam bude čas jedině na to, aby dával informace a hlídal své sourozence, aby neprozradili jejich operaci. A pokud se vše vydaří... co z toho bude mít on?

S myšlenkou, že by měl pro příště všechny láhve s alkoholem před panem Salierim někam schovat, v lepším případě vyhodit, ulehl do postele.

Avšak na jeho nočním stolku jeho kapesní nůž už po návratu nebyl.

Pokud chcete další část, hlasujte nebo piště komentáře :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Všichni chtějí vládnout světu 6 karolinajedes 03. 11. 2015 - 10:49
RE(2x): Všichni chtějí vládnout světu 6 the-lonely-part 06. 11. 2015 - 15:45
RE(2x): Všichni chtějí vládnout světu 6 spisovaterka 19. 11. 2015 - 19:16