Aréna smrti - Kapitola sedmnáctá (2. část)

24. říjen 2015 | 07.00 |

  Moses, Giloba a Tugera viděli všechny způsoby boje a vzali si z nich ponaučení. Znali všechny zbraně dopodrobna, především ty svoje, které byly právě proto jedinečné. Nikdo neměl stejné, jako oni dva. Spolu bojovali mnohokrát. Nejenom jako Vyjednávači, ale také jako falešný vězeň a Vyjednávač. Giloba se odmítal stát pokusným králíkem a dělat ze sebe vězně. Bylo to pod jeho úroveň. A Moses, protože se chtěl od Vůdkyně odpoutat, vybral si život ve stínech a v nenávisti, když na něj lidé křičeli, aby zemřel, co nejrychleji, když viděli, jak vraždil své vlastní lidi ze skupin, které mu důvěřovaly. Proto se stáhl do hor, zakrýval si tvář a schovával se. Sponzoři od něj odvrhli. Už to nebyl ten vrah, který je nadchl. Už to nebyl žádoucí zdroj vražd. Přestal je zajímat a bavit. A Vůdkyně tak dosáhla svého. Lidé na něj zanevřeli a zapomněli na něj.

   Nebylo to o tom, že by mu to bylo jedno. Ale nic s tím dělat nemohl. Rozhodly o tom... vyšší moci, že ho nikdo neměl rád a nechtěl ho znát. Z člověka, kterého přiřazovali do skupin, se stal Samotář, který postupně zabíjel jiné a přežíval tím, že sbíral jídlo od mrtvol, které našel. Měl však úctu k padlým lidem, kteří mu důvěřovali, a pohřbíval je. Stejně jejich mrtvoly zase vyňali a hodili na hromadu před Arénu smrti, jako to dělali nyní. A Giloba mu velice rád připomínal jeho minulost. A taky mu velice rád naháněl nové oběti, o které by se mohl postarat. Ale časem to i Mosesa přestalo bavit. Proto odmítal poslouchat.

   Vůdkyně ho proto chytila, upoutala na lůžko a, jak sama řekla, dokud nepřijde k rozumu, nepustí ho. Nedostával jídlo ani vodu. A když za ně začal konečně bojovat, spíše ho přinutili, dali mu na hlavu helmu a přístroje na něj napojily, aby mohl ovládat svůj klon. Přes jeho počáteční odpor začal bojovat ve jménu Vůdkyně a zase z něj stal vrah. Ale vrah, který nemohl jen tak opustit Arénu smrti. Živá bytost, pravá osoba smí opustit Arénu. Může vyskočit a utíkat přes lidi, dokud ho nezabijí. Klon má určitou dráhu, po které smí jít, a hranice, kam smí a kam nesmí vkročit.

   Skály vyčnívaly pouze uprostřed bloku B, jinak okolo nich byl les. A právě v tomhle lese čekal Giloba na Mosesa a na jejich poslední společný souboj.

Jeden z nich dnes padne a očistí jméno toho druhého.

   Moses se poklidně podíval směrem na Vyjednávače, ti ho tiše sledovali, však mířili na něj zbraněmi. Ušklíbl se, zmizel jim z očí. Postupně v řadě padali lidé dolů a ti naproti je zmateně sledovali. Spatřili bílé vlasy a lávové oči, které jim mizely a zase se objevovaly. Moses se za běhu točil a tím je zmátl. A pak i druhá strana Vyjednávačů popadala k zemi. Moses se objevil nad jejich těly a skočil dolů. Podíval se za sebe. Sledoval mrtvoly okolo něj a přimhouřil oči.

   "Nelituji mrtvé." řekl klidným hlasem, schoval meč a pokračoval kupředu. "Lituji pouze ty, co přežívají."

   "Pak bys měl litovat i sám sebe." slyšel Gilobův posměšný hlas, přestože to byl jenom zesílený mikrofon. Moc dobře věděl, že Giloba okolo něj nikde není. To by ho musel cítit. A navíc slyšel zřetelněji, než nyní. Ale věděl, kde ho má hledat. Znal tohle místo. Z map, které jim Vůdkyně ukazovala, když je školila na první Vyjednávače.

   Moses se zastavil. Zůstal stát na kameni a díval se před sebe. Giloba stál naproti němu, mírně se usmíval, lehce mračil a jeho kočičí oči sledovaly jeho lávové, naprosto klidné.

   "Je to jako tehdy, že?" zeptal se Giloba.

   "Přišel jsi mluvit, nebo bojovat?" zeptal se Moses zle a dal meč před sebe. Postavil se z boku a sledoval ho zlým pohledem.

   "Proč hned tak zle?"

   "Nemám s tebou o čem mluvit."

   "Ani o Labuti?"

   Moses se zamračil a rozběhl se proti němu. Giloba se jeho útoku vyhnul, dostal se za něj a rukouzastavil jeho meč. "Chceš je snad zabít?"

   "Máš o ně strach?"

   "Ne!"

   Moses se ohnal mečem. "Jaká škoda."

   "Proč?" Čepel meče se zastavila o čepel, kterou měl Giloba na kytaře. Vesele se na něj usmál.

   "Nechápeš? To ty jsi poslední, kterého musíme zabít, aby oni mohli projít." zasmál se.

   Moses ho poklidně sledoval, pak se od jeho čepele lehce odrazil, dopadl na zem a rozběhl se zase k němu. Giloba moc dobře věděl, že zuří kvůli Labuti. Když ji před lety viděl, řekl Vůdkyni, že tyhle dívky zničí snadno, ve skutečnosti je chtěl chránit. Vůdkyně to prokoukla a přidělila mu Prasata & Svině. Jenže s tím se Moses smířit nemohl. Moc dobře věděl, že budou chtít hlavně zabíjet. Vybral si proto skupinu sám, aniž by věděl, že Šedý do nějaké skupiny vůbec patří. Prostě mu pomohl.

   "Nic jim nedlužím." pomyslel si Moses a odrazil Gilobovu čepel stranou. "A přesto za ně nyní bojuji! Proč?"

   "Snad se z tebe nestal člověk?" zasmál se Giloba a kopl do něj. Pak ho prudce sekl po těle čepelí na kytaře, což Mosese zarazilo. Pomalu padal dozadu a sledoval krev, která z něj poletovala, jako rozstříknutá barva. "Copak je? Dlouho jsi neviděl svou krev, co?"

   Kapky krve dopadaly na bílé květy pod Mosesovými nohy. Pohlédl na květiny pod sebou, které pomalu rudly. Jeho krev je barvila načerveno. Pak se po něm Giloba ohnal znovu, to už uskočil stranou. Když se ohlédl, na poslední chvíli zastavil útok Giloby, který se zjevil za ním jako přízrak.

   "Řekni, chceš zahrát před odchodem do pekla?" zeptal se vesele.

   "Od tebe nikdy!" řekl Moses, odrazil ho od sebe a ohnal se mečem, netrefil se však. Ušklíbl se. "Hraješ příšerně!"

   "Mohu říct to samé o tvém boji!" zachechtal se Giloba a kopl Mosese. Spadl na zem a dupl mu rychle na ruku. Pak mu dupl na tělo a vytáhl nahoru za vlasy. "Ale ty tvoje vlasy. Jsou jako pěst na oko. Nebude ti to vadit, když ti je useknu?" Ten, který šířil šílenství, ho měl přímo požehnaně v očích.

   "Trhni si. Raději si hlídej ty svoje krvavé!" zasmálse Moses, ohnal mečem a přesekl Gilobovi okolo hlavy mečem. Usmíval se, protože se Moses netrefil. Ale pak mu to došlo. Moses nemířil na něj, okolo něj poletovaly rudé konečky a s nimi i kdypak krve. Na tváři se mu objevila jizva. Setřel si krev.

   "To nebylo špatné." Ušklíbl se vesele. Dal kytaru před sebe a zvedl ruku. Moses se proti němu rozběhl. "To nestihneš." oznámil mu narovinu a přejel rukou po strunách. Moses však pokračoval, přestože Giloba zrychlil. Objevil se za ní, oba měli ruce od sebe a čekali. Kdo koho zasáhl a kdo se netrefil, protože mu v tom ten druhý zabránil? Bitva dvou legendárních Vyjednávačů začala. Že by hned tak skončila?

   Mosesovi rázem praskla kůže a z ní mu prudce vystříkla. Byl to on, kdo byl zasažen. Giloba dal čepel od kytary k zemi a pootočil se na něj. Usmíval se, když viděl, jak pomalu padá k zemi. Moses se však před pádem zastavil, prudce po něm hodil dýku a dal se na útěk. Giloba dýku odstranil a zasmál se. Bavilo ho, když svou kořist mohl lovit.

   "To už se vzdáváš?" ptal se šíleným hlasem a rozběhl se za ním. "Ani nevíš, jak rád ti useknu hlavu, Mojžíši!"

   "Nemožné!" pomyslel si Moses zle, zatímco prchal před šíleným Gilobou a držel se za rameno. "Předtím jsem mu přece stačil!" Otočil se na něj za běhu a polekal se. Giloba byl přímo nad ním a klesal k němu. Prchal i nadále, ale bylo to zbytečné. "Co se stalo za ten rok, kdy jsme se vůbec neviděli?"

   Místo toho, aby ho Giloba zabil svou kytarou, přistál na něj svým tělem a srazil ho tak k zemi, div mu nezlomil všechny kosti v těle. Moses otevřel ústa, však líbezný křik pro Gilobovy uši jaksi nedozněl. Moses sám sebe zastavil před výkřikem tím, že ústa zase zavřel, přestože bolest byla opravdu velká. Giloba na něj dopadl plnou váhou. Dokonce měl i závaží navíc, svou vlastní kytaru, která nebyla zrovna lehká. Moses pevně stiskl svůj meč, ohnal se jím po Gilobovi a povedlo se mu zranit nohu. Giloba teda musel na chvíli poodskočit, aby mu neusekl druhou nohu. To získalo Mosesovi čas, aby vstal a prchal dál. Giloba se za ním pobaveně díval.

   "Copak nevíš, že tady znám všechno?" zeptal se vesele Giloba. "Neutečeš mi, ani kdyby ses snažil, Mojžíši!"

   "Kde je Moses?" zpozorněl Šedý a rozhlížel se kolem sebe.

   "Už pěknou chvíli bojuje s Gilobou." řekl Fialový klidným hlasem.

   "Cože?" otočil se na něj Šedý. Všichni mlčeli. Došlo mu to ihned. "Vy jste to věděli?"

   "Bylo to poznat... už podle toho, jak se choval." řekla Bílá a mírně zrudla. Podívala se stranou. "On si zvolil tento osud, respektuj to."

   "Jaký?" zeptal se Šedý nechápavě.

   "Žil celou tu dobu sám." řekla Černá. "Pravděpodobně nechtěl, abychom ho viděli umírat. Neodpustil by si to."

   "Přes tu velkou krutost z minulosti... zachoval se ohleduplně." řekl Zelený. Šedý zle zavrčel a rozběhl se pryč. Fialový se za ním tiše díval.

   "To nestihneš." řekl však, když se Šedý rozbíhal pryč. Ostatní ho tiše sledovali. Moc dobře věděli, že Moses odešel dobrovolně na smrt, aby je z tohohle místa dostal. Museli přijmout jeho oběť. Stejně jako další oběti. Ale Šedý mu pořád dlužil záchranu života. Bez něj by zemřel.

   Krev poletovala okolo. Moses se díval polekaně před sebe. Za ním stál Giloba, kytaru měl v jedné ruce, ale na druhé straně od sebe a poklidně sledoval Mosese před sebou, který pomalu klesal. Moses přimhouřil víčka a klesal na zem. Na zádech měl další jizvu, která skrz plášť odkryla jizvy od Dětí Arény smrti. Padal k zemi.

   "Divím se, že ti neudělali taky jizvu, když jsou Zjizvení potomci." uznal Giloba klidným hlasem. "Zemři už konečně, Mosesi, vyvedeš tak svůj lid směrem do zkázy a společně zemřete."

   Moses se na něj pomalu podíval očima. Hořely mu, stejně jako láva v sopce, kterou viděli oba před pár dny. Letošní Krvavé hry byly skutečně ze všech nejkratších. Oba to moc dobře věděli. Zažili je všechny. Moses dopadl na zem a Giloba na něj dal vítězoslavně nohu. Zvedl kytaru nad hlavu a zasmál se, jako maniak nad svou kořistí. Moses zavřel oči. Krev stékala po jeho zádech dolů na bílé květy. Tiše je sledoval a přimhouřil bolestně oči. Pak je zavřel úplně a stiskl ruce v pěst.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře