Zatraceně staré téma, ale zaujalo nás to na jiném blogu, tak se do toho pustíme. Alespoň bude zábava, ne?

http://white-rabbit.nepise.cz/21268-retezak-od-upira.html

Protože jsem v zásaditě čajový typ (už jsem se s Vámi podělila s Příhodou s vídeňskou kávou), je tedy divné, že tady znovu budu psát o kávě. Upřímně řečeno; přes léto mě plno lidí přesvědčovalo, že ledová káva je nejlepší, že ji prostě musím zkusit. V obchodě

Víte, jak těžký život je spisovatele? Nastíníme Vám nyní svou situaci – pořád píšete a píšete, a pak najednou... PRÁSK! Ta potvora se před Vámi objeví! Nehezky se na Vás šklebí a říká vám, roztahujíc ty své pazury: "Pojď ke mně, pojď! Já ti neublížím!" A než se nadějete, už jste v jeho těsném objetí, píseň Vám hraje do uší a Vy... hledíte před sebe a nemůžete psát. A můžete křičet tak dlouho, jak uznáte za vhodné, můžete se vzpírat a pokoušet se znovu nahodit tu stejnou atmosféru, jako předtím, ale nejde to. Protože Vás pořád pevně drží. Kdo? Spisovatelský blok! Sice je spisovatelský blok prý jen v naší hlavě, ale je tak zatraceně reálný, až nás to děsí! Takže ano – život spisovatele je opravdu hodně náročný a přestože se nám zdálo, že jsme se ho na půl roku zbavili, ta potvora se zde zase objevila a šklebí se na nás, našeptává nám, co máme psát, ale my ho ignorujeme. Snažíme se! Bojujeme! Alespoň píšeme neskutečně otravné recenze! Doufáme, že si Vás tímto neznepřátelíme – budeme se pokoušet neustále psát. Jenže polovina z našich mozků už odpadla. Obáváme se nejhoršího – náš druh v tomhle příšerném horku brzy vymře! Zdraví Spisovaterka

Když se nad tím zamyslíš, člověče, je to vskutku jednoduché. Tak jednoduché, až je to směšné. Proč existuje láska? Protože by pak nenávist neměla soupeře. Proč existuje nenávist? Nemůžeme milovat všechny. Ano, nenávist má zde své stejné právo na život, jako právě láska.

Opět je léto v plném proudu a my zažíváme ty nejhorší měsíce svého života. Nenávidíme léto – při horku nemůžeme spát, a když už spíme, zdají se nám naprosté nesmysly – nic, z čeho bychom potom mohli čerpat do svých příběhů. Nenávidíme tyto bezesné noci! Jen se převalujeme na posteli a hledíme do stropu, máme pod hlavou jenom polštář, deku zkopanou z postele a nohy pokrčené a v nich knihu, čekajíc, kdy někdo rozsvítí, a my bychom mohli pokračovat ve vyrušeném čtení. Bohužel, nikdo takový neexistuje, protože všichni normální lidi v noci spí, ale my nejsme normální! Dobře se proto podívejte, kdy byl tento článek napsán. Pořád jsme čilí a ochotni využívat sarkasmu i v této hodině. Chcete si s námi povídat? Do toho, my máme času moře. Kolik dní už takto pořádně nespíme? Neptejte se! Přestali jsme to počítat po prvních dvou týdnech. Přišlo nám to zbytečné. Nemůžeme svůj mozek vypnout, tak ho nebudeme zatěžovat ještě počítáním takových hloupostí! Nenávidíme bezesné noci, protože právě všechny zajímavé nápady na knihy a na scény v nich nás totiž napadají během spánku. Bohužel, příroda nás nenávidí. Proč vůbec musí existovat to p*tomé léto? No, nic už mizíme, přejeme Vám všem brzké ráno, snad Vy jste ti šťastlivější a vyspali jste se. Přejeme Vám proto hezké probuzení jako dokonalý start pro další horký, dlouhý den.

Dělejte všechno, co se Vám líbí, ale slibte nám jedno; hlavně nesmutněte!! :( Od toho jsme tady přece my! My jsme pesimisté! :) My vidíme svět jenom z té špatné stránky, o které píšeme. Pokud jsm zodpovědní za vaši smutnou stránku, pak

Doposud nemůžeme zapomenout na naši historickou hlášku, kterou stejně nikdo neslyšel, po které jsme jen my dostali záchvat smíchu, kdesi ještě na základní škole, když se nás matematikářka ptala:

"Co říká věta Pythagorova?" A my na to:

"Mlčí."

Jsme tady zase s jednou naší starou prací, ze střední školy. Vzali jsme to poměrně humorně. Tak snad se bude líbit.

_______________________________________________________________________________________________

Včera jsme měli menší oslavu a já (jako jediná, protože ostatní nadobro odpadli haha) se rozhodla, že se s Vámi podělím, co se mi přihodilo. Protože jsem zásadně "čajový" tip, nemám ráda kávu; nelíbí se mi její zápach ani nahořklá chuť. Nechci se však dotknout citů někoho jiného. No, zpátky