Jsme tady jenom na skok, máme toho opravdu hodně na dnešek, takže jenom krátce. Nakonec máme přeci jenom duši... Do tohohle videa jsme se zamilovali. Ten pejsek je tak sladký!! Jen ho pohladit, pomazlit se s ním a drbat ho na bříšku! =3 Jen se podívejte na tu rozkoušnou, němou tvářičku, která udělá všechno na světě,

Pokud by čirou náhodou měl někdo zájem přečíst si tuto knhu, udělali jsme lehce podrobný zápis všech kapitol, takže mu tímto usnadňujeme práci. Nudili jsme a toto nám přišlo jako rozumnné využití času. Počtěte si a možná, že si knihu přečtete sami. :) I když - kterému normálnímu

Lidé stárnou, děti dospívají... A proč máme pořád tak smutný pocit, kdykoliv se díváme na Příběh hraček 2, když posloucháme písničku od Jessie? Protože je to až zatraceně přesná píseň! Aniž si to uvědomíme, dospějeme. Naše hračky to tiše pozorují a musí to přijmout. A pak je odložíme, protože

1. Byli jste drzí k učitelům ve škole?
No, ano i ne – jeden si to zasloužil, protože to byl Blbec! (velké B je tam

Když si pomyslíte barvu...

_____

Červená krev
Modré nebe
Zelená tráva
Žluté kuře
Hnědá kachna
Oranžový pomeranč
Růžová guma
Fialová modřina
Černá noc
Bílý sníh
Šedá myšička

Aneb jak rádi porušujeme pravidla vždy a všude! :)

-----

1. Tvoje vlasy? Šeredné
2. Oblíbená věc? Kniha
3. Sen z minulé noci? Noční můra
4. Oblíbené pití? Minerálka
5. Vysněné auto? Žádné
6.

Zatraceně staré téma, ale zaujalo nás to na jiném blogu, tak se do toho pustíme. Alespoň bude zábava, ne?

http://white-rabbit.nepise.cz/21268-retezak-od-upira.html

Protože jsem v zásaditě čajový typ (už jsem se s Vámi podělila s Příhodou s vídeňskou kávou), je tedy divné, že tady znovu budu psát o kávě. Upřímně řečeno; přes léto mě plno lidí přesvědčovalo, že ledová káva je nejlepší, že ji prostě musím zkusit. V obchodě

Víte, jak těžký život je spisovatele? Nastíníme Vám nyní svou situaci – pořád píšete a píšete, a pak najednou... PRÁSK! Ta potvora se před Vámi objeví! Nehezky se na Vás šklebí a říká vám, roztahujíc ty své pazury: "Pojď ke mně, pojď! Já ti neublížím!" A než se nadějete, už jste v jeho těsném objetí, píseň Vám hraje do uší a Vy... hledíte před sebe a nemůžete psát. A můžete křičet tak dlouho, jak uznáte za vhodné, můžete se vzpírat a pokoušet se znovu nahodit tu stejnou atmosféru, jako předtím, ale nejde to. Protože Vás pořád pevně drží. Kdo? Spisovatelský blok! Sice je spisovatelský blok prý jen v naší hlavě, ale je tak zatraceně reálný, až nás to děsí! Takže ano – život spisovatele je opravdu hodně náročný a přestože se nám zdálo, že jsme se ho na půl roku zbavili, ta potvora se zde zase objevila a šklebí se na nás, našeptává nám, co máme psát, ale my ho ignorujeme. Snažíme se! Bojujeme! Alespoň píšeme neskutečně otravné recenze! Doufáme, že si Vás tímto neznepřátelíme – budeme se pokoušet neustále psát. Jenže polovina z našich mozků už odpadla. Obáváme se nejhoršího – náš druh v tomhle příšerném horku brzy vymře! Zdraví Spisovaterka