V úterý ráno jsem ležela v posteli a čekala, až bude vhodná chvíle probudit a následně zavést mé bratry do školky a doufat, že vydrží zůstat vzorní, jako včera. Pořád jsem se však v mysli vracela k tomu, co mi včera pověděla včelí královna, slečna dokonalá. Určitě

Zase jsem přišla pozdě do školy. Všichni na mě civí. No jo – jsem jim pro smích, jako vždycky... Holka s dvěma zapletenými culíky, s brýlemi na nose, zamlklá, divná, jimi nepochopená, milující knihy. Nechápu, proč bych se měla měnit? Abych se jim líbila? Není