Když jsem se vzbudila, bylo mi tak špatně, jako nikdy předtím. Kolik mohlo být hodin? Snažila jsem se srovnat si myšlenky a zaměřit na hodiny. Tři čtvrtě na jedenáct?! Když jsem se prudce rozhlédla kolem, bylo mi na zvracení. Probudila jsem se jako první, proto jsem viděla nechutný pohled na své spolužáky, kteří byli

Ráno mě budili bratři a vyjeveně na mě koukali. Jednak jsem zaspala, jednak jsem vypadala jako nějaká příšera, která po mnoha letech vylezla z podzemí – taky všechno kolem mě tak vypadalo. Kdo kdy zkoušel spát v tak nepohodlném oblečení. Odehnala jsem je hned pryč, že za chvíli budu v

V úterý ráno jsem ležela v posteli a čekala, až bude vhodná chvíle probudit a následně zavést mé bratry do školky a doufat, že vydrží zůstat vzorní, jako včera. Pořád jsem se však v mysli vracela k tomu, co mi včera pověděla včelí královna, slečna dokonalá. Určitě

Zase jsem přišla pozdě do školy. Všichni na mě civí. No jo – jsem jim pro smích, jako vždycky... Holka s dvěma zapletenými culíky, s brýlemi na nose, zamlklá, divná, jimi nepochopená, milující knihy. Nechápu, proč bych se měla měnit? Abych se jim líbila? Není