Pamatuji si jasné nebe. Tak čisté a překrásné, že jsem nikdy nespatřila nic tak nádherného, připomínalo otevřenou náruč Pána Boha, který se na mě usmíval z vysoko posazeného křesla a mile mě vítal, aby mi oznámil, že je zde další den, který mohu žít s radostí na tváři a s klidem v srdci. Bylo to nebe, které

Táááák a s pravdou ven. :) Po včerejšku jsme se trochu zamysleli a tohle z nás vylezlo.. Že by nás to chytilo a my to dokončíme...? Nemyslíme si.

________________________________________________________________________________________

Aneb když nás napadlo psát během poslouchání soundtracků, které už nemůžeme najít :( takže tento příběh zůstane pravděpodobně nedokončen, přesto se s Vámi o něj chceme podělit. :)

________________________________________________________________________________________