Jaké překvapení pro nás je, že jsme se sotva vrátili a nacházíme prázdnou stránku s oznámením, ale bez příběhu? Ani netušíte jak moc velké! Kam zmizel příběh? Asi se ztratil. My jsme ho rozhodně nesmazali. Až ho najdeme, jistě ho sem vložíme. Omlouváme se za tuto technickou chybu a doufáme, že na nás nezanevřete :)

Harry England Ravenshaw, hnědovlasý mladý muž, v bílé košili, zastrčené do béžových kalhot a zakryté modrorudou uniformou vojáka, pochodoval již naučeným, vojenským krokem kupředu. Jeho světle zelené oči byly bystřejší, než se na první pohled zdálo. Sedmadvacetiletý

"S bratrem jsme vždycky vyrůstali společně a žili jeden pro druhého, připraveni nasadit svůj život pro toho druhého, kdy by bylo třeba. Osud nám připravil mnoho nástrah a překážek, kterým jsme museli čelit s přímou tváří... Jaká byla ta nejkrutější z nich? O tom je příběh mého bratra,

"Lidé vážně netuší, co by do huby dali."

"Kdepak," opravil Fred svého přítele Baltazara a podal mu malou solničku. "Lidé jsou rozežraní tím způsobem,

Sebastián tiše seděl nad prázdnou sklenicí. Sledoval svůj mobil, na kterém byla fotografie plavovlasé ženy, s hnědozelenýma očima. Jeho šedé oči ji pozorně sledovaly. Její poklidný úsměv. Povzdychl si. Mobil položil vedle sebe a pohrával si se sklenicí whisky. Jak dlouho

"Zdržují se pouze tam, kde je teplo."

"Cože?"

Seděl za svým starým, psacím stolem a sepisoval své paměti. Najednou se zastavil, sundal si brýle a šedomodrýma očima se zahleděl na plamínky svíček nedaleko od sebe. Byl to pro něj pořád překrásný úkaz. Připomínalo mu to nezničitelné plameny vesnice Šarmány, vesnice, která ho pohltila do sebe a ukázala

Jistě si říkáte, co by člověk, jako jsem já, mohl kdy dokázat? No, popravdě řečeno; dnes jsem toho dokázal opravdu hodně – přišel jsem o práci, pohádal se s rodiči, zavřeli mě v dámských koupelnách bez prádla, střelili do ramene, odsoudili a vyváleli v blátě.

(PENDULUM - KYVADLO)

Když se probudil, ještě pořád ho celé tělo bolelo. Jeho poslední

   Vždycky tady bylo jenom ticho.