Harry England Ravenshaw, hnědovlasý mladý muž, v bílé košili, zastrčené do béžových kalhot a zakryté modrorudou uniformou vojáka, pochodoval již naučeným, vojenským krokem kupředu. Jeho světle zelené oči byly bystřejší, než se na první pohled zdálo. Sedmadvacetiletý

"S bratrem jsme vždycky vyrůstali společně a žili jeden pro druhého, připraveni nasadit svůj život pro toho druhého, kdy by bylo třeba. Osud nám připravil mnoho nástrah a překážek, kterým jsme museli čelit s přímou tváří... Jaká byla ta nejkrutější z nich? O tom je příběh mého bratra,

"Lidé vážně netuší, co by do huby dali."

"Kdepak," opravil Fred svého přítele Baltazara a podal mu malou solničku. "Lidé jsou rozežraní tím způsobem,

Sebastián tiše seděl nad prázdnou sklenicí. Sledoval svůj mobil, na kterém byla fotografie plavovlasé ženy, s hnědozelenýma očima. Jeho šedé oči ji pozorně sledovaly. Její poklidný úsměv. Povzdychl si. Mobil položil vedle sebe a pohrával si se sklenicí whisky. Jak dlouho

"Zdržují se pouze tam, kde je teplo."

"Cože?"

Seděl za svým starým, psacím stolem a sepisoval své paměti. Najednou se zastavil, sundal si brýle a šedomodrýma očima se zahleděl na plamínky svíček nedaleko od sebe. Byl to pro něj pořád překrásný úkaz. Připomínalo mu to nezničitelné plameny vesnice Šarmány, vesnice, která ho pohltila do sebe a ukázala

Jistě si říkáte, co by člověk, jako jsem já, mohl kdy dokázat? No, popravdě řečeno; dnes jsem toho dokázal opravdu hodně – přišel jsem o práci, pohádal se s rodiči, zavřeli mě v dámských koupelnách bez prádla, střelili do ramene, odsoudili a vyváleli v blátě.

(PENDULUM - KYVADLO)

Když se probudil, ještě pořád ho celé tělo bolelo. Jeho poslední

   Vždycky tady bylo jenom ticho.