KAPITOLA DEVÁTÁ: Kam mohou dojít naše přání?

Začalo pršet. Vzhlédla jsem k nebi. Nebe bylo šedé, plakalo. Usmála jsem se však. Snad jsem za mraky hledala slunce. I Pelter se smál. Děti se smály a skákaly v kalužích.

KAPITOLA OSMÁ: Sny, které déšť spláchl v minulosti
S očekáváním jsem se dívala na roh, odkud vycházel hluk největší. Zpoza něj se po pár chvílích vyřítilo naše auto, hrdě ho řídila teta, se šíleným úsměvem, kterým mě až

KAPITOLA SEDMÁ: Věř ve zpěv dětí

      Domů jsme jeli pomalu. Pelter vypadal na okamžitý kolaps a následnou smrt. Nikdy jsem ho takhle zlomeného

KAPITOLA ŠESTÁ: Věř ve zpěv dětí

      Domů jsme jeli pomalu. Pelter vypadal na okamžitý kolaps a následnou smrt. Nikdy jsem ho takhle zlomeného

KAPITOLA PÁTÁ: Neměj strach, příteli

      Začalo to pořádným tréninkem, kdy se vzbudil brzo ráno, rozespalý musel skočit do připravené

KAPITOLA ČTVRTÁ: Skryj své vzpomínky do srdce

      Zarazila jsem se. Slyšela jsem melodii kytary. Byla to ta samá, kterou jsem slyšela

KAPITOLA TŘETÍ: Tohle není hra

      Hned se mi vyčetlo, že dělám povyk kvůli malému ptáčkovi. No jo, teto, pomyslela jsem si, tebe nekloval

KAPITOLA DRUHÁ: Slyš můj hlas

       "Nemůžete už vypadnout?!" zaječela jsem na ně vztekle, čímž

KAPITOLA PRVNĺ: V co mám vložit důvěru?

      Prudce jsem sebou trhla. Dívala jsem se do stropu. Zase ten sen.

      Pamatuji si strach, který jsem měla, když se máma smála, přestože věděla, že je nemocná. Měla jsem strach, když mi doktoři jako osmileté holčičce řekli, že je konec.