"Proč by se měl měnit, když není démon, jako Vy?" ušklíbl se Lucaw a Athéna nebezpečně přimhouřila oči. Stiskla ruku v pěst, ale Zelmen ji zastavil tím, že Lucawovi zatleskal za jeho slova a dokonce ho i nahlas veřejně pochválil a mile se na něj usmál.

Když se Christián probudil, v hlavě mu trochu třeštilo a nemohl pořádně zaostřit na předměty před sebou. Chtěl se chytit za hlavu, ve které mu třeštilo, ale zastavil ruku v půlce své cesty. Zmateně pohlédl za sebe a viděl, že ruku má spoutanou k noze postele. Zalomcoval s rukou, ale

Ryan stál naproti překrásné, mladé plavovlasé ženy, která se na něj mile usmívala. Agathia rozevřela svou náruč a objala Ryana okolo ramen, šeptajíc mu slova plná lásky a něhy, zatímco držela jeho ramena a opatrně ho hladila po obnaženém krku. Ryan se na ni otočil, objal ji a políbil něžně na líčko. Dveře

"Je to moje chyba," řekl Lucaw s pohledem k zemi, když se Ryan pomalu probudil. Smysly měl pořád otupělé, ale co ho trápilo nejvíce... Měl hlad. Měl takový hlad, že sotva rozeznal, na koho útočí. Než si Lucaw uvědomil, že jeho bratr je vzhůru, zakousl se mu Ryan do ramene a oči

"Chceš snad, abych zabil tvého bratra tobě před očima, Christiáne?" zeptal se Zelmen pobaveně a zvedl Ryana za hlavu před sebe.

"Přestaň!" zakřičel

Když se Lucaw probral, měl ránu na hlavě a pistoli dohozenou daleko od něj. Nikde kolem něj ti démoni nebyli. Kam zmizeli? A kdo byl ten tajemný rusovlasý mladík? Poznával ho, znal ho. Děsila ho myšlenka, která by se mohla potvrdit. Přišel si pro Ryana? Dostal se k nim kvůli jeho vlastní nepozornosti.

Najednou se rozezvonil telefon. Ryan se za ním jen u vchodových dveří otočil. Nakonec za sebou zavřel dveře a ignoroval ten pronikavý zvuk telefonu. Spustil se záznamník. Osoba neprohovořila dobré dvě minuty, než řekla:

"Řekni, Lucawe, jak dlouho chceš ještě čekat, než se Christián začne měnit?" zeptal se Ryan, zatímco v ruce držel plechovku piva. Lucaw mezitím všechny mapy pečlivě srovnal a ujistil se, že jsou všechny. Nad bratrovou otázkou si jenom povzdychl.

Kapitola jedna

Několik budov najednou vybouchlo a zřítilo se, zatímco mezi troskami bylo nespočet přibližujících se povstalců, kteří se odmítali jen tak vzdát a útočili přímo na místo, kde byli ti, kteří proti nim zaútočili jako první a vzali jim tak možnost žít své

Prolog

Když přišel domů, bylo už pozdě večer. Nepřekvapilo ho, že televize už hrála. Jen si zašel do kuchyně pro plechovku piva, otevřel si ji za pomocí levého ukazováčku a