Dopis devátý

Mraky se konečně navzájem rozehnaly a vítr je odfoukl pryč od

Dopis osmý

Noir na krátkou chvíli usnul. Probudil ho šramot křoví. Trhnutím se otočil za sebe a sledoval křoví, které se chvělo. A pak to ustálo, sotva vítr

Dopis sedmý

Říká se, že Bůh stvořil naši zemi, náš svět, náš jediný domov a naši jedinou půdu pod nohami během mrknutí oka a z vlastní řasy. Z jeho

Dopis šestý

Na sklonku třetího dne procházel se Reson s ještěrkou okolo ramen po mrtvé pláni. Země byla černá, sníh zmizel. Země dávno zemřela, nedávala

Dopis pátý

Když vyšli z lesa, najednou Resona ovládla mírná nejistota;

Dopis čtvrtý

Spolu s prudkým deštěm přivítal Resona také prudký vítr. Stejně

Dopis třetí

Reson se procházel po první volné ulici, kde neviděl žádné zaparkované vozy, ze kterých před ukončením parkování nevyskočil kočí, aby se ujistil, že jeho vůz přežije ten prudký náraz. Díval

Dopis druhý

Šel rychlým krokem, pomalu opouštěl obří závěje sněhu a dostával se vysoko do hor. Chtěl to vzít tou nejkratší cestou, která se mu naskytla. Chtěl

Dopis první

Kráčel sám. Pomalu začaly padat sněhové vločky, zatímco jeho vlasy stříbrně zářily pod půlnočním svitem měsíce. Někde daleko před ním hodiny odbíjely půlnoc, jejich nářek či zpěv se rozlehl po celém