Vždycky tady bylo jenom ticho.

Pamatuji, že tiše jsem hleděl na ony překrásně žluté oči, které mě přímo uhranuly svou čistotou a něhou, která se v nich skrývala, na její bledou pokožku, jež nemohla být krásnější a zároveň člověku patřit nikdy nemohla, zatímco její bílá křídla vypouštěla peříčka, ve snaze ji zastavit před

Nebylo to něco, po čem by mohl pátrat. Jen tak kráčel světem, vyprávěl své příběhy, které mu vytetovala samotná příroda na ruce, a on je pak mohl zdokonalovat tím, že je předával lidem. O kom je řeč, ptáte se? Muž, jehož jméno nám všem zní v uších. Muž beze jména.

DRUHÁ: Skrytý svět

Předtím, než se jasné slunce vyhouplo zpět na oblohu, aby oznámilo dočasný konec vlády čistého měsíce, hladina řeky byla klidná, čistá, průzračná. Měsíční

PRVNÍ: Opona se zvedá

Kdesi hluboko v lese nacházelo se zde území, které podle pověstí, legend a pravidel celé země náleželo rodu Guerre de Nuitt, jenž byl stejně známý, ba možná i známější,

Pamatuji si jasné nebe. Tak čisté a překrásné, že jsem nikdy nespatřila nic tak nádherného, připomínalo otevřenou náruč Pána Boha, který se na mě usmíval z vysoko posazeného křesla a mile mě vítal, aby mi oznámil, že je zde další den, který mohu žít s radostí na tváři a s klidem v srdci. Bylo to nebe, které

Táááák a s pravdou ven. :) Po včerejšku jsme se trochu zamysleli a tohle z nás vylezlo.. Že by nás to chytilo a my to dokončíme...? Nemyslíme si.

________________________________________________________________________________________

Aneb když nás napadlo psát během poslouchání soundtracků, které už nemůžeme najít :( takže tento příběh zůstane pravděpodobně nedokončen, přesto se s Vámi o něj chceme podělit. :)

________________________________________________________________________________________