"Počkej!" zakřičel jsem za ním, když jsem utíkal chodbou, nyní v naprosté tmě, div jsem tedy nevrazil do protější zdi, ale v čas jsem si všiml drobného světla

   "Ty?" slyšel jsem známý chladný hlas, který se mi ihned rozezněl v hlavě, a otočil jsem za jeho zdrojem ke dveřím. Hned na to se Nicolas nehezky rozesmál a ptal

   Rána jsem neměl rád vždycky, především když se jednalo o pondělní ráno. Tentokrát jsem však byl na nohách už v půl šesté, chodil po malém bytě, přehraboval se ve věcech a

   "Protože jsem to byl já sám, kdo ho zabil,"

   S menšími obtížemi jsem pomalu rozlepil řasy a zvedl víčka, prudce jsem je však zase zavřel, když mě oslepilo jasné, bílé světlo, které na mě doléhalo z pokoje v nemocnici.

   Přál jsem si, abych se změnil v hada, který by se obmotal kolem svých obětí a škrtil je. Až na to, že v tomto případě by had rychle utíkal před svou vlastní kořistí,

   Podobná rána se opakovala několik dnů po sobě, než jsem si konečně zvykl

   "Mami!" zakřičel jsem polekaně a rozběhl jsem se k ženě, která mi dala život, leč její dotyky vůči mně byly vždycky tak chladné, až mě mrazily v zádech, nyní

   Cestou domů jsem s Matthewem moc nemluvil. Popravdě řečeno; nebylo o čem. Měl jsem strach začít rozhovor. Pořád jsem si v hlavě vybavoval vše, co předtím udělal. Kde vzal tolik síly? Je jeho otec bodyguard

   Pomalu jsem otevřel oči. Viděl jsem rozmazané šmouhy před sebou a přemýšlel jsem, co by to mohlo být, ale mozek mi jaksi nefungoval. Rozeznal jsem podle dotyku, že ležím zřejmě