Chvíli jsem na něj jenom tiše hleděl, zatímco on opět položil prázdnou skleničku od vína dolů. Utřel si rty a vstal. Poplácal mě po rameni.

   Zůstal jsem němě zírat před sebe. Příliš jsem se bál podívat se mu do očí. Cože? Jak to mohl zjistit?! Nečte, ba co víc!! Nikde

   Po celou noc jsem chodil po bytě a marně jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že zničehonic nezačnou pálit petardy ani neuslyším křik a hlasitou hudbu hned za okny, díky kterým nebudu moci ani pořádně zamhouřit oči. Chodil

   Tom vylezl ze svého auta a mírně mě objal, rozhlédl se očima spěšně kolem nás a poplácal mě po rameni. Otevřel mi dveře a já trochu beznadějně hleděl do toho stísněného prostoru, do kterého

   V altánku zůstalo po delší dobu ticho. Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se rozhodl pro přímý útok, tedy oznámení jasného faktu, který jim měl dojít okamžitě; hned při našem prvním setkání.

   Prudce jsem vstal ze země, jakoby mě někdo polil studenou vodou a strniště v odrazu zrcadla mi dokazovalo, že vypadám naprosto příšerně, spíše jako příšera než člověk. Měl jsem kruhy pod očima a pobledlou kůži. Ani

   Tweety se na mě podíval a vyplázl na mě spokojeně jazyk. Zřejmě mi nerozuměl, jako vždycky. Pohladil jsem ho po hlavě. No jo, přestože je to Zrádce

   Lence se podlomila kolena a Jan ji rychle chytil za loket, aby nespadla na zem, zatímco já jen zmateně mrkal. Asi jsem slyšel špatně, nebo...? Steinberk? Ten namýšlený

   Seděl jsem nad otevřeným Dokumentem ve Wordu a pročítal jsem si celou svou novou povídku. Byl to v podstatě můj jakýsi tajný

   Tiše jsem pozoroval onu nepojmenovatelnou krásu v podobě drahých šatů a překrásně hebké kůže, jež se mohla honosit jenom ona, Lenka. Oči mi pohlédly trochu stranou a spatřil jsem Marii; další nedobytnou ledovou