"Neboj se, že bych se nestrefila," poznamenala Victoria pobaveně a šílenství jí z očí doslova vyskakovalo. Polonius jen poznamenal, že by mu měla vykat, to už však Victoria málem pavučinu roztrhala a tím si získala Poloniův obdiv. Pochválil

Wretch a ostatní se mezitím pomalu přiblížili k ženě. Sotva se však dostali pod pavučiny, Will je všechny rychle zastavil masivní rukou. Ukázal jim, aby byli potichu. S polekaným výrazem pak ukázal na jednotlivé díry ve stromech. Wretch vykulil oči a nic neříkal. Victoria

Po menším nedorozumění s Richardem se nakonec skupinka, nyní čítající čtyř lidí, rozhodla, že se vydá kupředu, na což jim Richard jen řekl, že nedaleko odsud viděl hráz, kde by mohla být pitná voda. Victoria jen nahlas zavzpomínala, že kolem ní také včera utíkala. Wretch

Když Wretch otevřel oči, hned je zase zavřel před přímým světlem slunečních paprsků, které mu doléhaly přímo na oči. Musel si zakrýt tvář a posadil se. Will nikde nebyl. Okamžitě vstal a rozhlédl

Dopisy jasně zazářily bílou barvou a snad pohltily oba muže, zatímco zůstali stát na místě. Když se Wretch podíval kolem sebe, byl zase v bílé místnosti a nikde nikdo nebyl. Pomyslel si, kde je, a sotva pohlédl zase před sebe, vykulil oči

Když se konečně zastavil, díval se před sebe, přímo před ním ve vzduchu zlehounka poletoval krémově bílý květ s tmavě růžovými pruhy kolem středu. Nastavil ruku před sebe. Už to vypadalo, že mu do ní kvítek

Když se konečně vzpamatoval, podíval se doleva. Plno stromů bylo prapodivně rozmístěno přes cestu. Pokud to vůbec kdy byla cesta,

Sotva si to pomyslel, daleko před ním se objevilo jasné světlo; malá bílá díra. Hned se k ní rozběhl, přestože se mu zdálo, že se mu díra snad pořád vzdaluje nebo že on utíká na místě. Div nespadl na zem, natáhl k malé díře před sebou ruku snad ve snaze

2. Kapitola: Takhle chutná život?

Jeho