Rozhlédl jsem se kolem sebe.
Vystoupal jsem po schodech pomalu nahoru, dívajíc se kolem sebe na prapodivné obrazy a fotografie. Byly zde malby od realismu až po surrealismus. Tak šílená sbírka, a přesto naprosto

Sotva jsem k němu doběhl a zastavil jsem, utržil jsem krutou ránu přímo do temene hlavy, zatímco mi začal nadávat, že jsem mu měl zavolat, aby pro mě přijel. Brblal něco o tom, že přesně tohle očekával, že se stane. Zaraženě jsem ho sledoval a nakonec se nuceně usmál. Překvapila mě jeho prudkost.
"Co je na

Ve třídě se zničehonic ze mě stal hlavní důvod všemožných debat. Přestože jsem chodil přímo kolem osob, které o mně mluvily, ani je to nepozastavilo, aby rozebíraly, zda jsem to byl skutečně já v televizi na místě činu dvou mrtvých, nebo to byl někdo mně hodně podobný. Holky si neodpustily poznámky, že to bylo statečné

Váhavě jsem polkl a podíval se na černou obrazovku, kde se odrážel můj obraz. Bylo mi jasné, že toho využijí, ale až takhle...? Ohrozil jsem Patrickovu práci. Kdybych tam nešel, našel by oběšence on a měl by trhák. Nyní v tom jede se mnou. Seděli jsme delší dobu v naprosté tichosti. To ticho

Ozářil mě další blesk, který mě málem oslepil a přiměl zakrýt si tvář. Patrick se rychle dostal ke mně a zakryl mi obličej, nechávajíc svůj fotoaparát viset na krku. Co se to dělo? Zvuk dalších a dalších fotoaparátů mi napověděl, že si mě všiml nejen Patrick, ale také

Nemohl jsem myslet na nic jiného, než na to, co se stalo. Seděl jsem na posteli s notebookem na kolenou a prohlížel si obraz Madony ve skalách, který byl nalezen u mrtvého muže. Prohlížel jsem si místa, kde jsem předtím zahlédl nažloutlé skvrny. Co tím chtěl pachatel naznačit? Jejich ruce vypadaly

Bylo mi to jasné – jsem naprosto v háji.
Přimhouřil jsem oči, abych podrážděné zornice ušetřil trápení z prudkého světla, a zvedl ruce, jak mi bylo řečeno. Jsem naprosto v háji. Jak jim budu vysvětlovat, že jsem zde byl úplnou náhodou? Ano, Alexi, tito pánové

Z mého mobilu vycházely pomalé, až uspávající tóny, které se snažil hráč na housle co nejvíce procítit. Hezky pomalu a ladně klouzal tehdy smyčec po strunách, aby vydávaly tak překrásné, tak svůdné noty, aby chytily každé posluchačovo srdce a přiměly ho, aby jen jim věnoval svou plnou pozornost.

"Nepamatuji?" zeptal jsem se ho zaraženě, zatímco jsem na něj hleděl. Zná mě snad? Neměl jsem moc času nad tím přemýšlet. Určitě si ze mě jenom vystřelil, nebo si mě s někým plete. Je nemožné, vyloučené, abych se znal s kým, jako je zrovna on. To je přece

Seděl jsem na sedačce a mačkal jednotlivá tlačítka na ovladači. Ani jsem neposlouchal, nebo nepozoroval, co se v té zářivé bedně dělo. Mé oči se plně soustředily na jen jedinou věc – spatřit ho. Jsem maniak? Ale kdeže! Už byl čas, aby se zase objevil na jednom z těch pochybných kanálů,