Salieri ten den neměl klidnou mysl. Procházel se po svém sídle, sledoval obrazy svých předků a obrazy kradené, které jeho muži sundávali a zabalovali velmi opatrně, aby neporušili malbu, pochopitelně dokonalou kopii originálu, a odváželi je pryč za jejich novými majiteli.

Nicolas se nehezky ušklíbl za Salieriho slovy. Konečně to došlo i tomu starci před ním? Jeho reakce na Salieriho otázku byla prostá a jemu naprosto typická. Lhostejným hlasem řekl jen: "Celkem to ujde. No a co?" a potom se otočil k odchodu. Salieri dostal

Svět se změnil. Změnil se tak rychle, že si toho jenom málokdo dokázal všimnout. A aniž by to dokázal někdo zastavit, řítil se neustále kupředu. Pokrok byl ve všem. Vše se zdokonalovalo, a přestože byli lidé proti tomu, museli se s tím smířit. A protože byli někteří

Kdyby se tu noc stalo něco jinak, změnili bychom se i my? Stalo by se něco s námi nebo by se vše odehrálo přesně, jak si Salieri přál? Změnil by se osud, který nás přívětivě vítal ve své náruči, zatímco jsme my

Nicolas si za cesty důkladně prohlížel ženu na fotografii. Přemýšlel, zda udělali tehdy dobře, že nezabili Luckyho Luciana rovnou, ale nakonec ho z těch myšlenek vyvedl Pratchett, který mu fotografii pohotově sebral a poradil mu, aby se raději soustředil. Nicolas ho

Pratchett se smutně podíval na místo, kde kdysi stávalo jeho auto, a Nicolas mu sebral cigaretu z pusy se slovy, aby si pohnul. Pratchett

V místnosti bylo pořád ticho. Hodiny tiše tikaly, zatímco se minutová ručička znovu posunula. Jako první to ticho prolomila Elizabeth se slovy, že by se měli prospat. Její bratři tiše seděli naproti sobě a zírali do země, spíše do prázdnoty před sebou. Oba bez duše

Salieriho slova se jen časem potvrdila. Litovali toho, že odmítli jeho nabídku, ale pořád měli svou vlastní svobodu. Roky ubíhaly a oni si začali uvědomovat, že jsou čím dál známější. Dokonce i Lucky Luciano s nimi ukončil veškeré vztahy poté, co si spojil onu nevyřešenou loupež s jejich

Elizabeth se blížila k telefonní budce a rozhlížela se kolem, aby kontrolovala okolí. Přesně tak, jak jí Artur říkal, aby udělala předtím, než vejde dovnitř a bude o to obezřetnější. Jakýkoliv zvuk upoutal její pozornost. Konečně se v ní zavřela a přitiskal

Pratchett přešel ke kabince s telefonem a ujistil se, že ho sourozenci nemůžou slyšet, zatímco vytočil číslo, které si předtím opsal z telefonního seznamu. Když šel Nicolas obstarat nějaké jídlo, on si zašel zjistit číslo Lucky Luciana. Rozhodl se, že nebude čekat, až si jich onen velký