Nicolas se procházel po domě a nespokojeně sledoval dění kolem sebe. Pratchett byl ve společnosti několika dam. Jeho mladší bratr si jen pomyslel, aby neudělal nějakou hovadinu, a rozhlížel

Když se Elizabeth probudila, v hlavě jí třeštilo. Oslava pořád pokračovala. Rychle si vzpomněla na slova muže, který se rozvaloval vedle ní. Prudce vstala, div se jí neudělalo špatně z tak prudkého pohybu, a trochu vystrašeně se na něj podívala. Myslel to vážně? Vědí o Arturovi a chystají se ho nyní zabít? Nebo jenom žertoval?

Elizabeth se procházela okolo velkého stolu a poklidně si brala několik věcí z různě velkých talířů, aniž by je ochutnala. Jíst bude až potom a nají se po dlouhé době pořádně. Druhou rukou zvedla skleničku a okusila víno z cizích skleniček a pak se znovu věnovala jídlu před sebou. Najednou ji někdo

"Můžete mi prokázat laskavost a..." zeptal se muž s bílými vlasy poklidným hlasem, Pratchett si všiml lesknoucí se čepele nože a pootevřel oko, když si uvědomil, že muž před ním na něj zaútočil. "Zemřít?"

Sotva jeho bratři odešli, měl Artur hodně práce, aby Salieriho uklidnil, že se mu náboje zřejmě vysypaly, ale to není přece až tak velká věda. Salieri na něj namířil a vystřelil na prázdno. Hned na to zakřičel vzteky a hodil s pistolí o zem, že je zbytečná

"Můžete je zabít," znělo všem čtyřem sourozencům v hlavách, zatímco zmateně hleděli na Salieriho před sebou, který spokojeně vydechl žlutý jedovatý oblak kouře, který se pozvolna rozpustil do prostoru kolem nich, zatímco se Salieri pobaveně ušklíbl. Chvíli bylo ticho. "Jen žertuji,"

Vše trvalo tak krátce, že lidé, kteří prošli kolem té ulice, se rovnaly číslu nula. Pratchett vše tiše pozoroval, připravený pomoci svému bratrovi, kdykoliv za ním bude někdo, kdo by chtěl narušit jejich práci. Stejně tak Elizabeth byla připravená házet další Molotovovy koktejly, kdykoliv bude mít šanci

Když se probudila, hlava jí ještě třeštila od posledního zákazníka, který se dal na odchod přibližně před hodinou a stihl přitom zbořit drahé hodiny s kyvadlem, což jí pochopitelně strhnou

Ráno ho neprobudily sluneční paprsky, ale otravný budík. Muž s delšími světlými vlasy se rozehnal pěstí po budíku, který jednou ranou odrovnal a shodil z malého nočního stolu. Trochu zavrčel, že nehodlá vstávat až tak brzo, a převalil se na záda. Světle modrošedé

Ten den slunce zašlo za mraky z dobrého důvodu. Na chvíli pohlédlo na svět a znovu si pomyslelo: Ach ne... ti lidé už zase vyvádějí jako opilci na oslavě. Přesto se s tím muselo smířit a tentokrát s radostí přijalo mraky poblíž sebe. Stejně jako den byl celý pochmurný a šedý,