Pohřben pod konstrukci velkého domu zanadával Nicolas na Pratchetta, že měli zdrhat. Najednou vyletělo několik kovových tyček nahoru a Nicolas se poškrábal na hlavě. Rozhlédl se kolem a ptal se, který idiot

Artur rychle naskočil do auta a nechal muže vedle něj střílet na toho, kdo se pokoušel za tento večer už podruhé Artura zabít. Protože si ho všiml v čas, byl schopen varovat své sourozence, ale zapomněl, že Lucky Luciano má zbraň a je skvělý herec, který si na tuto oslavu vzal masku, tudíž ho

Pratchett se pobaveně zasmál a složil kompliment jedné ze slečen kolem sebe, která se hned začervenala a řekla mu, aby jí nelichotil, jinak se z ní stane pyšná princezna. On jen pobaveně nadhodil, že ta nijak špatně nedopadla a pobavil tím všechny dámy ve svém kolečku.

Poté, co onen šílenec začal střílet kolem dokola, měl Artur pocit, že se ho Hlava rodiny skutečně pokoušela zabít. Poznali ho? Tak rychle? Nečekal, že je najdou až tak rychle, po

Nicolas se procházel po domě a nespokojeně sledoval dění kolem sebe. Pratchett byl ve společnosti několika dam. Jeho mladší bratr si jen pomyslel, aby neudělal nějakou hovadinu, a rozhlížel

Když se Elizabeth probudila, v hlavě jí třeštilo. Oslava pořád pokračovala. Rychle si vzpomněla na slova muže, který se rozvaloval vedle ní. Prudce vstala, div se jí neudělalo špatně z tak prudkého pohybu, a trochu vystrašeně se na něj podívala. Myslel to vážně? Vědí o Arturovi a chystají se ho nyní zabít? Nebo jenom žertoval?

Elizabeth se procházela okolo velkého stolu a poklidně si brala několik věcí z různě velkých talířů, aniž by je ochutnala. Jíst bude až potom a nají se po dlouhé době pořádně. Druhou rukou zvedla skleničku a okusila víno z cizích skleniček a pak se znovu věnovala jídlu před sebou. Najednou ji někdo

"Můžete mi prokázat laskavost a..." zeptal se muž s bílými vlasy poklidným hlasem, Pratchett si všiml lesknoucí se čepele nože a pootevřel oko, když si uvědomil, že muž před ním na něj zaútočil. "Zemřít?"

Sotva jeho bratři odešli, měl Artur hodně práce, aby Salieriho uklidnil, že se mu náboje zřejmě vysypaly, ale to není přece až tak velká věda. Salieri na něj namířil a vystřelil na prázdno. Hned na to zakřičel vzteky a hodil s pistolí o zem, že je zbytečná

"Můžete je zabít," znělo všem čtyřem sourozencům v hlavách, zatímco zmateně hleděli na Salieriho před sebou, který spokojeně vydechl žlutý jedovatý oblak kouře, který se pozvolna rozpustil do prostoru kolem nich, zatímco se Salieri pobaveně ušklíbl. Chvíli bylo ticho. "Jen žertuji,"