Přestože tato písnička je už trochu starší, připomíná nám plno našich příběhů, které jsme doposud s Vámi prožili. A my se nyní ptáme: "A

Opět jsme prohledávali starou půdu (ano, ve čtyři hodiny ráno, protože nemůžeme usnout! :) ) a našli jsme starý sešit z ČJ ještě z dob pradávných. :D No, posuďte sami - odborný popis historické události. Naše učitelka to tehdy přešla mlčením. Nevíme, zda jsme zaujali nebo byli příliš "odborní".

______________________________________________________________________

Víte, jak těžký život je spisovatele? Nastíníme Vám nyní svou situaci – pořád píšete a píšete, a pak najednou... PRÁSK! Ta potvora se před Vámi objeví! Nehezky se na Vás šklebí a říká vám, roztahujíc ty své pazury: "Pojď ke mně, pojď! Já ti neublížím!" A než se nadějete, už jste v jeho těsném objetí, píseň Vám hraje do uší a Vy... hledíte před sebe a nemůžete psát. A můžete křičet tak dlouho, jak uznáte za vhodné, můžete se vzpírat a pokoušet se znovu nahodit tu stejnou atmosféru, jako předtím, ale nejde to. Protože Vás pořád pevně drží. Kdo? Spisovatelský blok! Sice je spisovatelský blok prý jen v naší hlavě, ale je tak zatraceně reálný, až nás to děsí! Takže ano – život spisovatele je opravdu hodně náročný a přestože se nám zdálo, že jsme se ho na půl roku zbavili, ta potvora se zde zase objevila a šklebí se na nás, našeptává nám, co máme psát, ale my ho ignorujeme. Snažíme se! Bojujeme! Alespoň píšeme neskutečně otravné recenze! Doufáme, že si Vás tímto neznepřátelíme – budeme se pokoušet neustále psát. Jenže polovina z našich mozků už odpadla. Obáváme se nejhoršího – náš druh v tomhle příšerném horku brzy vymře! Zdraví Spisovaterka

KAPITOLA ČTVRTÁ: Skryj své vzpomínky do srdce

      Zarazila jsem se. Slyšela jsem melodii kytary. Byla to ta samá, kterou jsem slyšela

Zdroj: Google.com

Zdroj: Google.com

Za noci bezesné po letech vyplácený plat,

byl to jen letmý pohled, jen jakýsi zkrat,

Zdroj: Google.com

Zdroj: Google.com

Zdroj: Google.com

KAPITOLA TŘETÍ: Tohle není hra

      Hned se mi vyčetlo, že dělám povyk kvůli malému ptáčkovi. No jo, teto, pomyslela jsem si, tebe nekloval

Zdroj: Google.com

Ten okamžik, kdy pomalu zavíráš oči a očekáváš jenom krutou temnotu kolem sebe. Ten pocit, kdy víš, že vše, o co jsi tak pracně bojoval, se ti nyní ztrácí pod rukami. Lidé jsou smrtelní, a tak křehcí. Našel jsi odpověď na mou otázku? Co je lepší; nenávist nebo láska? Pod jakou vlajkou se rozhodneš ty vyhlásit

Když se nad tím zamyslíš, člověče, je to vskutku jednoduché. Tak jednoduché, až je to směšné. Proč existuje láska? Protože by pak nenávist neměla soupeře. Proč existuje nenávist? Nemůžeme milovat všechny. Ano, nenávist má zde své stejné právo na život, jako právě láska.

Jistě si říkáte, co by člověk, jako jsem já, mohl kdy dokázat? No, popravdě řečeno; dnes jsem toho dokázal opravdu hodně – přišel jsem o práci, pohádal se s rodiči, zavřeli mě v dámských koupelnách bez prádla, střelili do ramene, odsoudili a vyváleli v blátě.

KAPITOLA DRUHÁ: Slyš můj hlas

       "Nemůžete už vypadnout?!" zaječela jsem na ně vztekle, čímž

Zdroj: Google.com

KAPITOLA PRVNĺ: V co mám vložit důvěru?

      Prudce jsem sebou trhla. Dívala jsem se do stropu. Zase ten sen.

Zdroj: Google.com

Zdroj: Google.com

A safra! Jak už jste si jistě dávno všimnuli, stalo se to nejhorší – postihl nás spisovatelský blok! Tak pevně se nás drží, že ani ty recenze za nic nestojí. Safra! My se tak nudíme! Číst nemůžeme! Psát nemůžeme! Nic sledovat nemůžeme! Chceme dělat všechno a nemůžeme dělat nic! ;-( Kdo je umělec, snad naší bolesti rozumí. Obáváme se, že začneme psát každý den o své nudě a otravovat Vás, zdalipak nemáte nějaké návrhy, jak oživit náš blog – tedy kromě dalších nápadů na recenze, ty by se hodily. Zdraví Spisovaterka

Zdroj: Google.com

Zdroj:

(PENDULUM - KYVADLO)

Když se probudil, ještě pořád ho celé tělo bolelo. Jeho poslední

      Pamatuji si strach, který jsem měla, když se máma smála, přestože věděla, že je nemocná. Měla jsem strach, když mi doktoři jako osmileté holčičce řekli, že je konec.

Když jsme šli přeplněnými ulicemi, pevně jsi mou ruku držel. Pamatuješ ? Nepouštěl jsi ji a pevně ji drtila a chránil ve své větší. Tahal jsi mě za sebou a nedopustil, aby na mě, Tvůj velký poklad, kdokoliv sáhl; pořád ses na mě ohlížel a ujišťoval se, že se mě nikdo nedotkl nebo na mě někdo

Dobrý večer,

tak jsme tady zase. Máme na Vás jenom rychlou otázku, kterou můžete zodpovědět v anketě dole. Pokud pořád navštěvujete náš blog, chceme vědět, zda upřednostňujete články vydávané spíše k večeru nebo brzy ráno, jako jsme to dělali doposud? Je to jenom rychlá anketa, tak ji prosím vyplňte, zabere Vám to ani ne sekundu Vašeho drahocenného času. Zdraví Spisovaterka.

PS: Už se těště na další povídku! Máme Vás rádi.

Opět je léto v plném proudu a my zažíváme ty nejhorší měsíce svého života. Nenávidíme léto – při horku nemůžeme spát, a když už spíme, zdají se nám naprosté nesmysly – nic, z čeho bychom potom mohli čerpat do svých příběhů. Nenávidíme tyto bezesné noci! Jen se převalujeme na posteli a hledíme do stropu, máme pod hlavou jenom polštář, deku zkopanou z postele a nohy pokrčené a v nich knihu, čekajíc, kdy někdo rozsvítí, a my bychom mohli pokračovat ve vyrušeném čtení. Bohužel, nikdo takový neexistuje, protože všichni normální lidi v noci spí, ale my nejsme normální! Dobře se proto podívejte, kdy byl tento článek napsán. Pořád jsme čilí a ochotni využívat sarkasmu i v této hodině. Chcete si s námi povídat? Do toho, my máme času moře. Kolik dní už takto pořádně nespíme? Neptejte se! Přestali jsme to počítat po prvních dvou týdnech. Přišlo nám to zbytečné. Nemůžeme svůj mozek vypnout, tak ho nebudeme zatěžovat ještě počítáním takových hloupostí! Nenávidíme bezesné noci, protože právě všechny zajímavé nápady na knihy a na scény v nich nás totiž napadají během spánku. Bohužel, příroda nás nenávidí. Proč vůbec musí existovat to p*tomé léto? No, nic už mizíme, přejeme Vám všem brzké ráno, snad Vy jste ti šťastlivější a vyspali jste se. Přejeme Vám proto hezké probuzení jako dokonalý start pro další horký, dlouhý den.

KAPITOLA PÁTÁ

Bohužel s Uretanem jsem nemohl sdílet jedno lože po dobu delší než půlhodinu, protože otčím dole hulákal, abych začal makat, že nyní

7. KAPITOLA: Co před nikým neskryješ

Zdroj: