Aneb co jsme zase vyhrabali z našich starých sešitů ze základní školy.... taky to tak vypadá!! Tak snad se pobavíte... :) Zdraví Spisovaterka

____________________________________________________________________________________________________________________________________

Jak krásný pocit to je, když jako jediní z vašich přátel nekouříte ani nepijete? Na všech oslavách sedíte v rohu a jste raději ve svém vlastním světě, se svými postavami, které si vytváříte, místo toho, abyste reagovali na přihlouplá slova přihlouplých skutečných postaviček, které jsou tak opilé nebo pod vlivem drog či cigaret, že je Vám tak akorát špatně? Ano, je to nádherný pocit; nekouřit, nepít, nezapadat především. Nestydíme se, že jsme introverti a outsideři; získali jsme na úkor toho všeho ostatní, jiné... mnohem dokonalejší světy, než tento kdy bude. Jen tak něco na zamyšlenou, abyste neřekli, že o nás nic nevíte, a přitom toho už víte dávno dostatek, abyste si o nás udělali obrázek. No ne? Pokud nám chcete něco sdělit, neváhejte a piště do komentářů. Rádi si je přečteme. :)

Zdraví Spisovaterka

KAPITOLA TŘETÍ: Neschovávej přede mnou své dovednosti

      Když jsem se dostatečně vzpamatovala

   Bylo to k nevydržení. Kdykoliv jsem se ocitl venku, plno novinářů a lidí se nás ptalo na naše názory, nebo nás přímo uráželi, zatímco hned za nadávkami přiletěly otázky ohledně

   Ano, čtete správně.

   Jednou i k nám přišlo ono šílenství, kdy jsme se rozhodli, že nic psát nebudeme, přestože máme múzu přikovanou, leč naše představivost nás nyní zklamala. Nezoufejte, toto období nás naneštěstí minulo po pár hodinách včera večer, kdy jsme si trýznili mozky s tím, že nic nebudeme schopni psát. Povídali jsme si o tom nahlas, ale na nic jsme nepřišli. Múze jsme hrozili, že pokud to byla její práce, tak že si ji podáme. Tvrdila, že nic neudělala. A nám nezbývá nic jiného, než jí věřit.

   Zdraví Spisovaterka, momentálně bez nápadů

KAPITOLA DRUHÁ: I kdyby mě miloval

      Přes noc pořád foukalo a já

   Vzhledem k tomu, že obětí pořád přibývalo, že za mrtvé byly označeny už oficiálně tři osoby, které na tento jed zemřely, včetně dvou pracovníků z Kobry a zdravotní sestry, bylo jasné, že to lidi

KAPITOLA PRVNÍ

Protože neměl žádné příbuzné a byl jsem jediný, kdo byl v blízkosti, rozhodl soud, že nám ho svěří do péče. Už od prvního dne, kdy se

KAPITOLA PRVNÍ: Lež je mým úsměvem

      Po oslavě Pelterových dvacátých narozenin bylo všem pořádně

Ano, pořád se snažíme. :) Kdo ví... Třeba to vážně jednoho krásného dne dokončíme. Ale dneska jenom krátce (nejraději bychom si nafackovali!!), omlouváme se, škola je opravdu  náročná. Spisovaterka

________________________________________________________________________________________

   Pamatuji si, že jsem jako malý měl strach ze tmy. Ze tmy, protože jsem se bál svých bratrů, bál jsem se tmy, když mě zavírali do skříně a bouchali do ní, aby mě děsili ještě víc.

3. KAPITOLA: Na to se spolehni

      "Ségra mě k tobě posílá, že jsi prý spolehlivý,"

      Pamatujete si na mě? Jmenuji se Lennula. Poté, co se ze mě stal sirotek, jsem byla dána do péče mé tetičky a strýčka, kteří mě nepřestávají udivovat ani po několika

   Dojel jsem před stanici a připravil se na další nekončící dny, které zde strávím. Měl jsem pravdu; zůstal jsem tam celkem tři dny po sobě, div mi z toho nepraskl mozek. Všichni

ÚVOD

V autě seděla matka s pětiletým synem. Projeli kolem našeho podniku a vůbec se neohlédli za smějícím se mužem, který je vždycky vítal a přál si, aby vstoupili dovnitř. Oni

"Zabavte mě," přikázal Zelmen spokojeně a opřel se o svůj trůn. "Žiju už přes několik staletí, doposud mě nikdo nepobavil tolik, jako obyčejní lidé, kteří prosili o svůj život. Proste tedy o své mrzké životy. Přimějte mě k tomu, abych Vás hned nezabil, sotva se nadechnete a rozhodnete

Snad už je po všem, říkáme si, mírně zklamaní a přitom s malou vírou, že se k nám múza vrátila. Na jak dlouhou dobu? No, řekla nám to narovinu; je to prý naposledy, co se k nám vrací, takže bychom si toho měli vážit.

   Dopis jsme předali nějakému jinému týmu, zatímco jsme dostali za úkol pátrat po všem, co se tam vyskytlo. Nejúspěšnější byl Gill, který měl několik telefonů u ucha a přitom někomu

Pro všechny, kterým utekla múza.

Hledá se naše ztracená múza, kterou všichni tolik milujeme.
Pomozte nám najít naši ztracenou múzu. Výška ani věk nejsou podstatnými informacemi. Je opravdu velká, skoro nekončící, milující, je vždy otevřená všem střeleným nápadům, které vymýšlíme, a má zlaté nervy, které jí bohužel praskly. Pokud ji někde uvidíte, prosím ozvěte se nám. Budeme rádi za jakoukoliv zprávu!

Zdraví Spisovaterka

Jak jsme včera slibovali, budeme pořád přidávat každý den nějaký ten článek, jen si minimálně ten týden budete muset počkat a dát naší múze čas, aby si to rozmyslela a svůj útěk odložila a přišla se omluvit. Tedy přišla, abychom se my jí mohli omluvit. Přejeme Vám tímto dobré ráno.

Jistě jste se dovtípili, že toto je jeden z našich dalších marných pokusů, jak upoutat Vaši pozornost, a přitom Vás nepřímo neříct, že příběhy, které pro Vás píšeme, nejsou ještě stoprocentně hotové. Ano, uhodli jste, protože jsme se "prokecli". Bohužel nás postihl, ne...

"Je mi to líto..." řekl Christián smutně.

"Nevyčítej si to, stejně by už dlouho nežil," pohladil ho Lucaw po hlavě, zatímco oba sledovali hrob

"Přišel jsi mě zabít, abys ty sám zemřel? Tak do toho!" vyzval ho Zelmen pobaveným hlasem a hned na to se šíleně rozesmál s roztaženými rukami. Ryan mlčel, a zatímco se mu oči rudě zablýskaly, vrhl se proti Zelmenovi. Zelmen se nehezky ušklíbl. "Na tento den jsem čekal," zašeptal

Pamatuji, že tiše jsem hleděl na ony překrásně žluté oči, které mě přímo uhranuly svou čistotou a něhou, která se v nich skrývala, na její bledou pokožku, jež nemohla být krásnější a zároveň člověku patřit nikdy nemohla, zatímco její bílá křídla vypouštěla peříčka, ve snaze ji zastavit před

   Nevím, co se stalo. Zvoní mi v uších. Chci si je zakrýt, ale nemohu. Proč? Když vzhlédnu, dívá mi do tváře osoba s maskou varana. Ruce mám spoutané před sebou policejními pouty, zatímco mi na jejich řetízku stojí čísi

Ano, další dílko z naší temné stránky. Pokračování našeho Jacka Rozparovače. Sami nechápeme pořádně, proč jsme se rozhodli tímto způsobem. Tentokrát povídka vznikla za doprovodu London Town. Náhoda? Nemyslíme si.

_________________________________________________________________________________________________________________________________

2. KAPITOLA: Za osm let se nic nezměnilo...

      Zachvátila ho panika.

Pro svou charakteristiku jsem si vybrala svou matku, Lenku. Proč zrovna ji? Protože je to žena, která mi dala život, která se o mě starala, i když jsem jí někdy házela docela nepříjemné klacky pod nohy, která zůstala silná a pevná, kdykoliv se pro něco rozhodla, která mě vychovala částečně na

   Smál jsem se a zároveň plakal. O samotě a dlouhou dobu,

Následující článek je jen výplodem mnoha pohoršených mozků, které nemohou už několik let pořádně spát! Čtěte na vlastní nebezpečí!

__________________________________________________

Nespavost

Dobré ránko Vám všem! Protože si opravdu ceníme, že naše příběhy čtete, tak bychom moc rádi věděli, který z nich se Vám líbil nejvíce. V nabídce dole máte možnost označit alespoň jednu z uvedených možností (kéž by se tam mohly dát všechny :( )

Zdraví Spisovaterka

"Myslím si, že už není potřeba, aby ses ho snažil naučit jak nebýt démonem, Lucawe," řekl Zelmen pobaveným hlasem a sledoval, jak plno jeho stoupenců se vrhá na Ryana, jenž doposud ležel na zemi a Lucaw to jen tiše sledoval. Potom se zamračil a zamířil. Zelmen zpozorněl a rychle uskočil před jeho

      Rozběhla jsem se do svého pokoje, kde jsem hledala Anzohovu kartičku. Vesele jsem si ji odškrtla, že jsem ji splnila. Prohlédla jsem si Anzohovu a Damadovu. Uložila jsem je obě do