Pamatuji si jasné nebe. Tak čisté a překrásné, že jsem nikdy nespatřila nic tak nádherného, připomínalo otevřenou náruč Pána Boha, který se na mě usmíval z vysoko posazeného křesla a mile mě vítal, aby mi oznámil, že je zde další den, který mohu žít s radostí na tváři a s klidem v srdci. Bylo to nebe, které

Pratchett se smutně podíval na místo, kde kdysi stávalo jeho auto, a Nicolas mu sebral cigaretu z pusy se slovy, aby si pohnul. Pratchett

   Cestou domů jsem s Matthewem moc nemluvil. Popravdě řečeno; nebylo o čem. Měl jsem strach začít rozhovor. Pořád jsem si v hlavě vybavoval vše, co předtím udělal. Kde vzal tolik síly? Je jeho otec bodyguard

KAPITOLA SEDMÁ: Naděje jde ruku v ruce s neúspěchem

      Spolu s tetou jsme si dokonce zajeli objednat pizzu. To byla snad jediná

Tak moc toužím po tvé duši,

KAPITOLA ŠESTÁ: Najdi odvahu v sobě

      Ostatní se rozhodli ho podpořit, ale to už utíkal pro svou motorku, nahodil mě na ni a už jsme

   Pomalu jsem otevřel oči. Viděl jsem rozmazané šmouhy před sebou a přemýšlel jsem, co by to mohlo být, ale mozek mi jaksi nefungoval. Rozeznal jsem podle dotyku, že ležím zřejmě

KAPITOLA PÁTÁ: Jak se usmívat

      Damad měl očividně hlad velký. Sotva jsme se dostali do kuchyně, schoval se přede mnou do spížky, a

   V altánku zůstalo po delší dobu ticho. Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se rozhodl pro přímý útok, tedy oznámení jasného faktu, který jim měl dojít okamžitě; hned při našem prvním setkání.

V místnosti bylo pořád ticho. Hodiny tiše tikaly, zatímco se minutová ručička znovu posunula. Jako první to ticho prolomila Elizabeth se slovy, že by se měli prospat. Její bratři tiše seděli naproti sobě a zírali do země, spíše do prázdnoty před sebou. Oba bez duše

   Tiše jsem pozoroval muže, který měl právo nazývat se mým otcem, jenž jsem mu chtěl vzít. Když jsem se na něj pořádně mohl konečně podívat očima

   Po našem posledním velkém dobrodružství s naším zvonkem jsme se rozhodli, že i Vy si zasloužíte, abyste se královsky pobavili spolu s námi a smáli se, jako diví, a přitom si o nás mysleli, že jsme naprosto nemožní (stejně jako si to nyní myslíme my, když píšeme tento článek –

KAPITOLA ČTVRTÁ: Setkání s osudem

      Naše spolupráce byla rozhodně jenom o štěkání. Byli jsme jako dva psi, kteří po sobě v jednom

Slyšel jsem další výstřely, byly tři. Přemýšlel jsem, zda se v dolech něco stalo a lidé z jednotky museli zasáhnout. V čem byly speciální? Měl jsem sto chutí si odplivnout. Tolik prachu kolem a špína na všem. Salwork se mi nikdy nelíbil,

   Prudce jsem vstal ze země, jakoby mě někdo polil studenou vodou a strniště v odrazu zrcadla mi dokazovalo, že vypadám naprosto příšerně, spíše jako příšera než člověk. Měl jsem kruhy pod očima a pobledlou kůži. Ani

Strana čtrnáctá

"R-...Resone?" zašeptal Noir tiše, zatímco se díval do chladných temně fialových očí muže před sebou, který na ně mířil zbraní a jeho pohled jim jasně

Salieriho slova se jen časem potvrdila. Litovali toho, že odmítli jeho nabídku, ale pořád měli svou vlastní svobodu. Roky ubíhaly a oni si začali uvědomovat, že jsou čím dál známější. Dokonce i Lucky Luciano s nimi ukončil veškeré vztahy poté, co si spojil onu nevyřešenou loupež s jejich

   Musím bojovat o dech. Musím bojovat o život! Proč mi prostě nedají pokoj? Nebo se jim mám podvolit...? A dát jim

KAPITOLA TŘETÍ: Jasná záře za očima

      Učitel měl prý jako vždycky zpoždění a přišel tak akorát před zvoněním. Rychle se nám představil

   Tweety se na mě podíval a vyplázl na mě spokojeně jazyk. Zřejmě mi nerozuměl, jako vždycky. Pohladil jsem ho po hlavě. No jo, přestože je to Zrádce

   Oslava mých pátých narozenin.

Moc se omlouváme, že dnešní kapitola je takto krátká, ale příští kapitola bude poslední, takže Vás musíme zase navnadit, abyste byli schopni vytrvat a těšit se na další díl, na kterém se už pracuje. Zdraví Spisovaterka

_________________________________________________________________________________________________________________________________

KAPITOLA DRUHÁ: Když chceš zachránit duši

      Sotva jsme zmizeli za korunou stromu, která se skláněla až k zemi, dupl pořádně na pedál,

Elizabeth se blížila k telefonní budce a rozhlížela se kolem, aby kontrolovala okolí. Přesně tak, jak jí Artur říkal, aby udělala předtím, než vejde dovnitř a bude o to obezřetnější. Jakýkoliv zvuk upoutal její pozornost. Konečně se v ní zavřela a přitiskal

   Někdo najednou zaklepal na dveře.

   Lence se podlomila kolena a Jan ji rychle chytil za loket, aby nespadla na zem, zatímco já jen zmateně mrkal. Asi jsem slyšel špatně, nebo...? Steinberk? Ten namýšlený

KAPITOLA PRVNÍ: Ráno z obyčejného života

Opět předem říkáme, že nemusíte tento příběh číst, volba je čistě na Vás, ale potom si nestěžujte, že jsme Vás hned v úvodu nevarovali. Osobně si myslíme, že se nám tento příběh povedl. Inu, posuďte sami.

_____________________________________________________________________________________________________

Strana dvanáctá

Duisa se rychle vzdálila od osoby v kabátě a trochu polekaně ji sledovala. Nemohla uvěřit svým očím, přesto se ho však zeptala, jak je možné, že

Pokračování od Důvěry... Opět prolog. Doufáme, že se Vám bude líbit. ;) Spisovaterka
______________________________________________________________________________________________________