"Cože?" vydal jsem ze sebe zaraženě a upoutal tak na sebe nechtěnou pozornost. Gill byl chvíli potichu, ale potom mu zřejmě Fred dal očima povolení, aby mě s tím

Vítáme Vás na našich stránkách a jsme rádi, že jste s námi vydrželi tak dlouho! Už je to pěkně dlouhá doba, nemyslíte? To chce oslavu! *pomyslně zapalují petardy a smějí se* Chceme se Vám proto odvděčit a napíšeme pro Vás povídku na Vaše přání! Stačí si určit žánr v anketě dole a my ze sebe vydáme jenom to nejlepší, abychom Vás potěšili. Ceníme si, že jste pořád s námi a těšíme se na další společné dny. Zdraví Spisovaterka

KAPITOLA DESÁTÁ: Nenechávej mě vzadu

      Mateřskou lásku v sobě rozhodně nezapřela ani přes

Ani nevíme, jak jsme k tomuto tématu přišli. Nejspíš jsme měli nějaký pesimistický den. Ale rozhodně za to může písnička Whiskey Lullabies. Snad se krátká povídka o jiném Jacku Rozparovači bude líbit.

_________________________________________________________________________________________________________________________________

KAPITOLA DEVÁTÁ: Stojím za tebou

      Teta popadla koště a začala se za nimi hnát. Křičel po nich,

 Jsou to vážně prokleté náhody,

však sladké jako jahody,

"Proč by se měl měnit, když není démon, jako Vy?" ušklíbl se Lucaw a Athéna nebezpečně přimhouřila oči. Stiskla ruku v pěst, ale Zelmen ji zastavil tím, že Lucawovi zatleskal za jeho slova a dokonce ho i nahlas veřejně pochválil a mile se na něj usmál.

Když se Christián probudil, v hlavě mu trochu třeštilo a nemohl pořádně zaostřit na předměty před sebou. Chtěl se chytit za hlavu, ve které mu třeštilo, ale zastavil ruku v půlce své cesty. Zmateně pohlédl za sebe a viděl, že ruku má spoutanou k noze postele. Zalomcoval s rukou, ale

KAPITOLA OSMÁ: Pokud to pro tebe tolik znamená

      Rozhodla jsem se, že se pokusím na něco přijít.

   Viděli jste někdy závislého člověka, kterému seberete jeho drogu, nebo věc, po které prahne celou dobu své minutové abstinence?

1. KAPITOLA: Krutá rána osudu, kterou vidět nechcete

KAPITOLA SEDMÁ: Strach ti umlčel hlas

      Společně jsme čekali, až Anzoh skončí, abychom ho mohli

   Protože čas utíkal neskutečnou rychlostí, ani jsem si neuvědomil, že jsem zaspal na vlastním stole pod hromadou spisů, které se zde povalovaly už nějaký ten čas. Celý zbytek týdne

KAPITOLA ŠESTÁ: Obejmi mě, až nebe spadne na zem

      S následující hodinou, osmi hodin ráno,

Ryan stál naproti překrásné, mladé plavovlasé ženy, která se na něj mile usmívala. Agathia rozevřela svou náruč a objala Ryana okolo ramen, šeptajíc mu slova plná lásky a něhy, zatímco držela jeho ramena a opatrně ho hladila po obnaženém krku. Ryan se na ni otočil, objal ji a políbil něžně na líčko. Dveře

"Je to moje chyba," řekl Lucaw s pohledem k zemi, když se Ryan pomalu probudil. Smysly měl pořád otupělé, ale co ho trápilo nejvíce... Měl hlad. Měl takový hlad, že sotva rozeznal, na koho útočí. Než si Lucaw uvědomil, že jeho bratr je vzhůru, zakousl se mu Ryan do ramene a oči

Jistě si pamatuje naši šťastnou nebo nešťastnou příhodu s naším tak milovaným a poslušným zvonkem. Nedávno se nám stala opět geniální věc, po které tento poměrně mladý krám skončil na dobro v koši. Začalo to všechno jednoho krásného sobotního rána (ano, dovtípili jste se správně, bylo to včera!).

   Nestihl jsem se ani slečny Naomi zeptat, odkud získala to číslo, nebo komu jsem to vůbec volal, nebo zda mi náhodou nedala nějaké jiné, špatné. Nicolas, sotva spatřil, že se něco dělo, div neshodil postarší

      Řidič náhle prudce zastavil, aby odbočil. A schránka byla skoro před námi. Zakřičela jsem, když mě teta stáhla na sebe a sama se opřela o Pivaka. Všichni se opřeli, div Jiank zezadu nesletěl.

KAPITOLA PÁTÁ: Slib vepsaný v ruce

      Když se Jiank konečně vrátil, všimla jsem si, že má ruce

   Někdy mám pocit, že jsem had. Nikoliv v tom smyslu, že dokážu bezchybně zaútočit po své kořisti a sevřít ji ve svém těle nebo jí do krve dát svůj smrtící jed, ale v tom, jak rychle někdy dokážu utíkat před problémy,

KAPITOLA ČTVRTÁ: Jste sourozenci

      Jak se mohli všichni smát?! Copak jim nedochází, že smícháním několika šampónům mohlo dojít

"Chceš snad, abych zabil tvého bratra tobě před očima, Christiáne?" zeptal se Zelmen pobaveně a zvedl Ryana za hlavu před sebe.

"Přestaň!" zakřičel

Protože jsme byli požádáni jednou osobou, abychom jí pomohli s jedním tématem, rozhodli jsme se, že se Vám s ním podělíme. Snad se Vám bude líbit, je to hodně krátké.

_________________________________________________________________________________________________________________________________

   Zhluboka jsem se nadechl a opatrně přistoupil ke dvěma mrtvolám. Poklekl jsem k nim a chtěl se ujistit, že muž je skutečně 

PROLOG

      Seděl v rohu temné místnosti, která byla ponořena do temného hábitu

KAPITOLA TŘETÍ: Když všichni odejdou...

       Měl pravdu. Bylo mi divně! Vstala jsem a zatočila

   "Dobrý den, jmenuji se Wehta Marco," zazněl pisklavý hlas německého přízvuku a zpoza masky jsem se snažil rozeznat alespoň oči. Avšak vše bylo pečlivě přikryto pod chladně vypadající

KAPITOLA DRUHÁ: Uvězněná v noční pavučině snů

      Když jsme s Anzohem dorazili předčasně

Když se Lucaw probral, měl ránu na hlavě a pistoli dohozenou daleko od něj. Nikde kolem něj ti démoni nebyli. Kam zmizeli? A kdo byl ten tajemný rusovlasý mladík? Poznával ho, znal ho. Děsila ho myšlenka, která by se mohla potvrdit. Přišel si pro Ryana? Dostal se k nim kvůli jeho vlastní nepozornosti.

Salieri ten den neměl klidnou mysl. Procházel se po svém sídle, sledoval obrazy svých předků a obrazy kradené, které jeho muži sundávali a zabalovali velmi opatrně, aby neporušili malbu, pochopitelně dokonalou kopii originálu, a odváželi je pryč za jejich novými majiteli.

   Byl jsem zmatený. Trochu špatně se mi dýchalo. Muž neměl žádný tep; pravděpodobně ho okamžitě usmrtil obsah oné injekce. Co v ní zatraceně bylo?! Rychle jsem vytáhl mobil

Nebylo to něco, po čem by mohl pátrat. Jen tak kráčel světem, vyprávěl své příběhy, které mu vytetovala samotná příroda na ruce, a on je pak mohl zdokonalovat tím, že je předával lidem. O kom je řeč, ptáte se? Muž, jehož jméno nám všem zní v uších. Muž beze jména.