Spisovaterka | The City of Stories

"Neboj se, že bych se nestrefila," poznamenala Victoria pobaveně a šílenství jí z očí doslova vyskakovalo. Polonius jen poznamenal, že by mu měla vykat, to už však Victoria málem pavučinu roztrhala a tím si získala Poloniův obdiv. Pochválil

Když se probudil, neměl ponětí, kde se nachází. Jediné, co si pamatoval, byla jen silná rána do hlavy předtím, než omdlel. Pamatoval si také pach kouře a zvuk praskajícího dřeva v ohni. Když se probudil, bolela ho celá hlava a jen stěží dokázal

   "Na Fialovém je něco zvláštního." řekl Moses a ostatní se na něj zmateně podívali. "Přestože tvrdí, jak vás všechny nenávidí, z neznámého důvodu vám však

Dopis osmnáctý

Muž na Resona vycenil zuby.

   Fialový se zastavil. Podíval se za sebe na klikatou cestu, kterou došel až sem. Pohlédl před sebe. Vlci na něj zle vrčeli a vyhrožovali mu tesáky, že ho dál už nepustí. Poklidně

Dopis šestnáctý

"Co tady děláš?"

Po menším nedorozumění s Richardem se nakonec skupinka, nyní čítající čtyř lidí, rozhodla, že se vydá kupředu, na což jim Richard jen řekl, že nedaleko odsud viděl hráz, kde by mohla být pitná voda. Victoria jen nahlas zavzpomínala, že kolem ní také včera utíkala. Wretch

Kapitola osmá: Sponzoři mění názory

Žena křičela. Kde

Když Wretch otevřel oči, hned je zase zavřel před přímým světlem slunečních paprsků, které mu doléhaly přímo na oči. Musel si zakrýt tvář a posadil se. Will nikde nebyl. Okamžitě vstal a rozhlédl

Dopis čtrnáctý

Uběhlo mnoho dní.

Dopisy jasně zazářily bílou barvou a snad pohltily oba muže, zatímco zůstali stát na místě. Když se Wretch podíval kolem sebe, byl zase v bílé místnosti a nikde nikdo nebyl. Pomyslel si, kde je, a sotva pohlédl zase před sebe, vykulil oči

Ráno ho neprobudily sluneční paprsky, ale otravný budík. Muž s delšími světlými vlasy se rozehnal pěstí po budíku, který jednou ranou odrovnal a shodil z malého nočního stolu. Trochu zavrčel, že nehodlá vstávat až tak brzo, a převalil se na záda. Světle modrošedé

Když se konečně zastavil, díval se před sebe, přímo před ním ve vzduchu zlehounka poletoval krémově bílý květ s tmavě růžovými pruhy kolem středu. Nastavil ruku před sebe. Už to vypadalo, že mu do ní kvítek

Dopis dvanáctý

Noir se nakonec probudil, jako poslední osoba v domě; Alice už dávno pobíhala po kuchyni a připravovala snídani, zatímco Reson ani Rhein ze svých pozic z předchozích hodin nevstali,

Kapitola šestá: Až všichni popadají k zemi

Černá se probrala. Zmateně zamrkala

Sotva si to pomyslel, daleko před ním se objevilo jasné světlo; malá bílá díra. Hned se k ní rozběhl, přestože se mu zdálo, že se mu díra snad pořád vzdaluje nebo že on utíká na místě. Div nespadl na zem, natáhl k malé díře před sebou ruku snad ve snaze

Dopis desátý

Nepamatoval si, že by se v jeho životě stalo něco podobného.

Mírně