Pratchett přešel ke kabince s telefonem a ujistil se, že ho sourozenci nemůžou slyšet, zatímco vytočil číslo, které si předtím opsal z telefonního seznamu. Když šel Nicolas obstarat nějaké jídlo, on si zašel zjistit číslo Lucky Luciana. Rozhodl se, že nebude čekat, až si jich onen velký

Rozhodli jsme se zabrouzdat opět do nepříliš oblíbeného tématu - šikana, domácí násilí, travičství, odlišnost... Předem říkáme, že tento příběh číst nemusíte. Nikdo Vás k tomu nenutí! Dost nás mrzí, že i dnešní lidi žijí v úplně jinačím světě, než my. Nestydíme se za to, co jsme doposud napsali. Všechny příběhy jsou vymyšlené,

   Seděl jsem nad otevřeným Dokumentem ve Wordu a pročítal jsem si celou svou novou povídku. Byl to v podstatě můj jakýsi tajný

Strana jedenáctá

Vydali se kupředu, sotva hodiny na věži odbily půlnoc. Semme byl schopný chodit, proto jeho prosba na Leonoru byla, i přes velký nesouhlas

     Poté, co jsem absolvovala mučení v podobě lechtání, jsem se jich konečně zbavila a utekla do domu, kde mě však hned našli pod stolem a vytáhli zpod něj, přesněji řečeno Thomias se na to přímo

Kapitola jedenáctá: S odhodláním v srdci

      "Neboj se, to nic není." řekl s úsměvem, přestože rty měl rozpraskané a od krve.

   Tiše jsem pozoroval onu nepojmenovatelnou krásu v podobě drahých šatů a překrásně hebké kůže, jež se mohla honosit jenom ona, Lenka. Oči mi pohlédly trochu stranou a spatřil jsem Marii; další nedobytnou ledovou

Pratchett jen trochu zvedl víčka a nakonec si povzdychl. Takže na to přišel sám, jaká škoda. To, co si přál utajit ze všeho nejvíce, nakonec prasklo jako příliš nafouknutý balónek na oslavě, která se stejně nevydařila, a tak toho balónku škoda rozhodně nebyla.

   Tiše jsem sledoval osobu, do jejíž duše jsem se před pár dny zamiloval, a nebyl jsem schopen jediného slova. Dívka vedle něj ho držela za rameno a zmateně mě pozorovala, stejně tak on. Do háje, měl jsem se ujistit, že nikdo nebyl poblíž. Chtěl

KAPITOLA DESÁTÁ: Ochrana nepřítele?

Strana desátá

Zatímco začalo pozvolna sněžit, Leonora klečela na zemi a nebyla

KAPITOLA DEVÁTÁ: Ráno plné slibů

      Přemýšlela jsem asi do čtyř hodin ráno. Pak

   "Nikdo se o tom nesmí dozvědět!" řekl kněz rázně, rozhlížeje se kolem, zda je někdo nesledoval. Ta-dam! Musíš odsud hned

Strana devátá

Stáli před svým dílem. Dívali se nahoru. Zahalené tváře lidí, jejíž hlavním znakem byl právě rudý šátek kolem krků. Okolo nich prošel muž, kolem

Nicolas se díval chladnýma očima na své rodiče, kteří spokojeně spali jeden vedle druhého. V ruce držel otcův meč, který si objednal, aby se s ním chlubil na příštím plese. Už se s ním nepochlubí

   Říká se, že si nevybíráme rodinu, ale můžeme si vybrat osobu, se kterou budeme chtít chodit životem, smát se a milovat ji. Když jsem ho poznal poprvé, ani by mě nenapadlo, že se do něj nakonec zamiluji. A nyní stojím před

KAPITOLA OSMÁ: Když jsi s rozumem v koncích

      Ležela jsem na posteli a hleděla do stropu.

Život umí být někdy dost drzý a krutá svině, ale to, že nám sebrali našeho oblíbeného profesora lektvarů, dokonalého soudce z temného podsvětí Londýna a také tolik zajímavého šerifa z Robina Hooda, to životu neodpustíme nikdy. Nejednou jsme snili o tom,

   Onen incident s Reném mě trochu vylekal, a tak jsem odmítal následující celé tři dny vyjít z té chalupy, přestože za mnou ten maniak

Strana osmá

Hodina uběhla neuvěřitelně rychle.

Aneb když jsme se jednoho krásného odpoledne zase nudili....

Když uzavřete svůj život do klece, jste zvíře. Když se uzavřete v pokoji, jste šílení. Když se na to snažíte nemyslet, odsoudí Vás. Když přiznáte svou šílenost, zase Vás zavřou

   Pořád si to pamatuji, jakoby se to stalo včera. Dostala jsem nečekanou pozvánku na oslavu narozenin jedné z mých pochybných kamarádek (bylo to zadarmo, tak proč také ne, že?). Na pozvánce bylo napsané

KAPITOLA SEDMÁ: Stačí se zbláznit

     Prudce sebou škubnu a otevřu oči. Hleděla na bílý strop nad sebou, mírně zrychleně

Tehdy bylo všechno jinak. Tehdy se mohli čtyři sourozenci vesele smát a nemuseli se starat o to, co se děje kolem nich.

   Neváhal jsem ani chvíli a rozběhl se k dívce, tahajíc ji od mladíka dál, a zatímco mé srdce zběsile bušilo, jeho srdce tlouklo pomaleji a pomaleji, protože se mu nedostávalo kyslíku. Když se mi povedlo ji od něj dostat, Mary rychle začala

Ve jménu Ducha svatého

   Altar poklidně kráčel lesem, zatímco si zakrýval tvář pomocí mnišského pláště, který by nejraději roztrhal

Pane, nauč nás mlčenlivosti

   Proč lidé vůbec chtějí žít? Co je popohání kupředu? A proč se potom navzájem

Jsi svému slovu věrný

   Altara probudila chladná voda. Prudce vstal a snažil

Raduj se, královno nebeská

Miluj bližního svého

   Nikdo z nich netušil, že tato noc jim naprosto změní životy a oni posléze přehodnotí celou svou dočasnou existenci. V hlavě měli

Artur pomalu kráčel kupředu, díval se Salierimu přímo do očí a chvilkami očima pozoroval muže, kteří se vynořovali zpoza sloupů, kolem něj, zatímco se musel trochu usmívat. Bylo to tak prosté a on si nad tím lámal hlavu takovou dobu. Zastavil se nedaleko

   Zíral jsem před sebe a snažil se pomalu uklidnit. Po chvíli mi došlo, že mě Uretan pronásledoval, jako maniak. Prudce jsem se otočil, ale bylo pozdě. Vystrašeně sledoval své vlastní tělo, jak leží na posteli. Chtěl jsem ho odvést pryč, místo toho sám pomalu kráčel k posteli

   Znovu se mi potvrdila má slova; jsem naprosto neschopný. I Tweety by ho jistě poznal hned na první pohled a já hlupák jsem nebyl schopný poznat toho (jakže

ŠŤA