Kapitola pátá: Když výhra nic nezmění

"Vyhrál jsem nad světem a oni mě hodili do propasti." pomyslel

Dopis devátý

Mraky se konečně navzájem rozehnaly a vítr je odfoukl pryč od

Ta poslední tři slova donutila muže a ženy se znovu zklidnit. Avšak jen na chvíli. Kdosi v davu vzadu zakřičel, aby ta laciná žena

   Na zemi leželo špinavé tělo. Chlapec s bílými vlasy se pomalu procházel, tvář měl z půlky zakrytou černým límcem od kabátu. Zastavil se. Nohou kopl do těla před sebou.

Dopis osmý

Noir na krátkou chvíli usnul. Probudil ho šramot křoví. Trhnutím se otočil za sebe a sledoval křoví, které se chvělo. A pak to ustálo, sotva vítr

Najednou vítr ustál, její vlasy zlehka spadly zpátky na její záda a ona se zastavila vedle rudého křesla. Otočila se na lidi před sebou. Její oči byly znuděné, neprokazovala jedinou radost nebo emoci štěstí, že by tady mohla být s nimi. Vždyť to

 Neboj se, až nastane temnota, jednou ti vše řeknu,

až tě znovu uvidím, jistě před tebou pokleknu,

   Giloba seděl v místnosti, s rukami za hlavou a nohy měl na stole. Sem a tam se míně potočil na židli a nakonec se zatočil několikrát do strany. Pak se zastavil

Ten den slunce zašlo za mraky z dobrého důvodu. Na chvíli pohlédlo na svět a znovu si pomyslelo: Ach ne... ti lidé už zase vyvádějí jako opilci na oslavě. Přesto se s tím muselo smířit a tentokrát s radostí přijalo mraky poblíž sebe. Stejně jako den byl celý pochmurný a šedý,

Dopis sedmý

Říká se, že Bůh stvořil naši zemi, náš svět, náš jediný domov a naši jedinou půdu pod nohami během mrknutí oka a z vlastní řasy. Z jeho

Mnoho lidí zpozornělo. Počali ten prapodivný název opakovat a dívali se jeden na druhého, začali o tom nahlas diskutovat, zatímco mladík a Victoria o tom tiše přemýšleli uvnitř sebe. Nebyli jediní, kdo takhle přemýšlel; spousta dalších lidí ve stínech, odděleni od ostatních,

Kapitola čtvrtá: Vyvedu lid ze tmy

Ti, co se dostali

Dopis šestý

Na sklonku třetího dne procházel se Reson s ještěrkou okolo ramen po mrtvé pláni. Země byla černá, sníh zmizel. Země dávno zemřela, nedávala

Dav se hnal kupředu, mnoho lidí mluvilo jeden přes druhého, ti, kteří spadli, byli udupáni zaživa a nikdo jim nevěnoval sebemenší pozornost. Muž se díval kolem sebe a hledal nějaké známé tváře. Daleko vepředu před sebou spatřil dva poletující copky,

   Lidé ti zaujatě sledovali se zatajeným dechem. Muž v zeleném šátku přihodil další tři tisíce a Vůdkyně se usmála.

Dopis pátý

Když vyšli z lesa, najednou Resona ovládla mírná nejistota;

Nejdříve poklidně kráčel chodbou kupředu. Znenadání se rozběhl kupředu, hnal se, jako splašený a zrychloval, jakoby před něčím utíkal. Proběhl kolem lidí, kteří doposud obdivovali onoho muže

Kapitola třetí: Byla jsi mrtvá!

"Lidé potřebují

Dopis čtvrtý

Spolu s prudkým deštěm přivítal Resona také prudký vítr. Stejně

Kdesi hluboko pod hladinou padal dolů člověk, který svůj život teprve objevil, a doposud mu nedocházela jedna skutečnost; jen fakt, že nemá tep a přesto se může pohybovat, byl přece dostatečně šílený na to, aby si uvědomil, že je šílenec; otázkou zbývalo

   "Už je ti líp?" zeptala se Bílá. Zelený se konečně probudil. Byli někde v jeskyni. "Ostatní se šli podívat po nějakém jídle. Omdlel jsi, poté, co jsme

Dopis třetí

Reson se procházel po první volné ulici, kde neviděl žádné zaparkované vozy, ze kterých před ukončením parkování nevyskočil kočí, aby se ujistil, že jeho vůz přežije ten prudký náraz. Díval

Muž putoval kupředu, díval se z jednotlivých kopců mrtvol, rozhlížel se kolem, hledal vyšší a vyšší místa, nadával na náhlé zmenšené stropy, které tak byly naprosto bezdůvodné, zakrýval si nos a ústa, když procházel během nějaké čerstvé mrtvoly, která se rozkládala, ale

   Zjizvení potomci se konečně dostali ke konci lesa, zůstali na stromech. V dálce spatřili jednu samotářku, která utíkala, popadla svůj batoh a zase mizela v lese.

Dopis druhý

Šel rychlým krokem, pomalu opouštěl obří závěje sněhu a dostával se vysoko do hor. Chtěl to vzít tou nejkratší cestou, která se mu naskytla. Chtěl

Vítáme Vás a jsme rádi, že jste zavítali na náš blog. Momentálně pracujeme na nové, o něco kratší knize, a doufáme, že se Vám bude všem líbit. Pokud jste s našimi dosavadními prácemi spokojeni, hodnoťte nebo komentujte, abychom věděli, že se vám naše práce líbí. Jsme rádi za každý ohlas nebo připomínku. Novou knihu uvěřejníme, až

Když otevřel oči, ležel znovu na zemi v temné místnosti. Chtěl se zvednout, ale opět se praštil do hlavy. Zanadával a klesl zpátky, držíc si svou hlavu. Když zamrkal, aby si zvykl na málo světla kolem sebe, uvědomil si, že je zase na tom samém místě, na kterém se také i

   "199054-Vlk zahynul, vítěz 19971111-Fialový. 3 body." ozval se hlas Vůdkyně, která se usmála. "Tak konečně začínáte hrát." řekla si pro sebe. "Tím

Dopis první

Kráčel sám. Pomalu začaly padat sněhové vločky, zatímco jeho vlasy stříbrně zářily pod půlnočním svitem měsíce. Někde daleko před ním hodiny odbíjely půlnoc, jejich nářek či zpěv se rozlehl po celém

Rozběhl se kupředu, alespoň si myslel, že běží kupředu. Bílá místnost nebrala konce. Jako by se najednou objevil v jiném prostoru. Poté zatočil doleva. Snažil se najít nějaký roh, podle kterého by určil, jak dlouhá je ta místnost, ve které ho vězní

Kapitola druhá: Krvavé hry začínají

Něco zachrastilo a zacinkalo. Otočil se za oním prapodivným zvukem, který byl však tak líbezný pro jeho uši, že si ho přál slyšet znovu a znovu.

   "Máš strach?" zeptal se Fialový.